TEST Renault Fluence: První jízdní dojmy

Ačkoli je novinka Fluence postavená s využitím techniky Renaultu Mégane, všemi silami se snaží tvářit jako model z lepší společnosti. Asi to bude tím, že sedany nepatří v Evropě zrovna k nejoblíbenějším karosářským verzím a jsou zde (od střední třídy výše) „trpěna“ většinou jako manažerská a služební auta, zatímco v nižších kategoriích osloví nevelkou skupinu vyznavačů velkých kufrů. Takže se nový Renault prostě snaží tvářit, jako by měl něco společného s Lagunou. Pokud mu věnujete jen letmý pohled, vzbudí ve vás dojem, že si prohlížíte Lagunu Coupé, a to zejména při pohledu zezadu. Jeho ambicím se nelze divit – délkou se s kupéčkem prakticky shoduje. Snad jen z profilu mu trošku chybí „šťáva“…

Otevření dveří ale neomylně odhalí genetiku Méganu. To ale nemusí být nutně na škodu, aktuální nositelé tohoto jména mají útulné, dobře zpracované kabiny s dobrou ergonomií a příjemnými materiály. A navíc se v nich sedí příjemné nízko, níž, než v Lagunách. Co se prostoru na zadních sedadlech týče, není ho pro kolena nějak marnotratně mnoho a pro hlavu to vychází dokonce jen tak tak, ale i dospělý s výškou kolem 180 cm si tam dokáže udělat pohodlí. Navíc může všechny pasažéry těšit, že se jim do kufru podařilo napěchovat 530 litrů zavazadel.

Fluence bude ke svým zákazníkům vyjíždět výhradně z turecké továrny, a to s jedním benzinovým motorem a dvěma turbodiesely. Zážehovou šestnáctistovku o výkonu 81 kW při 6000 otáčkách s točivým momentem 151 Nm při 4250 min^-1 lze krom pětistupňového manuálu zkombinovat také se čtyřstupňovým automatem, zatímco nafťáky jsou k dispozici výhradně s přímo řazenými převodovkami. V obou případech jde o motor o objemu 1,5 l, ten slabší je vyladěn na 63 kW při 3750 min^-1 a 200 Nm při 1750 otáčkách a je spřažen s pětistupňovým ústrojím, silnější 78kW verze s maximem ve 4000 nabízí 240 Nm ve 2000 min^-1.

My měli k dispozici šestnáctistovku s manuálem a silnější turbodiesel a svezení s oběma verzemi jen potvrdilo ambice Fluence na střední třídu. Společným jmenovatelem obou variant bylo znamenité odhlučnění a velmi slušný jízdní komfort. Sedan se perfektně vypořádává s rušivými zvuky od kol, motoru i obtékajícího vzduchu a na silnicích působí velmi plavným dojmem. Prostě takové typické francouzské auto, na jaké jsme byli zvyklí před 10-15 lety, než i země galského kohouta podlehla německému vlivu. Na silnici se decentně pohupuje a kolébá, přičemž dobře pohlcuje drobné nerovnosti silnic (a že jich v Turecku také není málo). Ráz do kabiny pronikne až od výraznějších nerovností nebo spár, přičemž u verzí s těžším turbodieselem je jich o něco více.

Při klidné jízdě vám určitě nebude vadit lehce přeposilované řízení (u benzinové verze přeposilované ještě o něco víc), které se navíc zdá být i docela přesné. Pohodlná kožená sedadla nás hýčkala komfortem, masivní věnec volantu se dobře držel a řazení má krátké a přesné dráhy, takže vás uspokojí přesně do chvíle, než se budete chtít svézt s Fluence ostřeji. Že jsou změny kvaltů kostrbaté a dráhy mají gumové dorazy bychom u tohoto typu vozu přešli, ale při ostřejším stylu také zjistíte, že se vazba mezi volantem a předními koly někam vytratila a auto si zatáčí tak trošku po svém, takže je nutné v zatáčce korigovat směr jízdy. Ačkoli se karoserie nijak výrazně nenaklání, prudké změny směru jízdy dokáží auto nehezky rozhodit a záď má při změně zatížení v zatáčce neskrývanou chuť vybočovat. Což by bylo zábavné, nebýt nepřímého řízení. Takhle jsme byli rádi za systém jízdní stability. V ostrých zatáčkách je Fluence citelně nedotáčivý, ale v plynulejších obloucích drží stopu velmi statečně, a to i na rozbitém povrchu. I pokud nebudete mít závodnické choutky, asi byste uvítali, kdyby byly pod obuví cítit pedály, jak plyn, tak brzda jdou možná až moc zlehka. Se zpomalením ale vůz nemá při normálním jízdním stylu žádné problémy.

Benzinová šestnáctistovka má s autem už spoustu práce, ovšem nikoli kvůli váze sedanu, ta se drží v rozumných mezích, ale kvůli velmi dlouhému zpřevodování. Při nutnosti dynamičtější jízdy je třeba motor točit nad 4000 otáček a to jsme o něm v kabině už docela věděli. Naproti tomu silnější nafták jde sedanu k pleti mnohem lépe. Je pružný, v běžných provozních otáčkách velmi tichý a auto dokáže docela dobře rozhýbat.

Se sedanem Fluence jako by se Renault vrátil k těm svým zákazníkům, o které možná přišel svou nedávnou orientací na sportovnější styl. Vůz je naprosto pohodový - tichý, houpavý, a pohodlný, a stejně jako naprosté většině starších francouzských aut mu rychlá jízda nedělá moc dobře. I přesto má od nás palec nahoru, protože takováhle auta by prostě Francouzi dělat měli, bez ohledu na trendy okolo nich.

V prodeji by se na českém trhu měl objevit v polovině ledna. A to nejlepší na konec – v základní verzi s benziňákem by se měl těsně vejít pod 300 000 korun. Vážně.