Ve městech by mohly vzniknout zóny s absolutní předností cyklistů
Cyklistika je v Česku velmi oblíbená a stále více lidí využívá tento způsob dopravy i při cestách do práce. Pohyb na čerstvém vzduchu je prospěšný, uděláte něco pro své tělo, neznečistíte ovzduší, a ušetříte na jízdném či palivu. Jenže ne vždy jsou cyklistické stezky právě tam, kde bychom potřebovali, což přináší nutnost soužití mezi cyklisty a řidiči automobilů. A ne vždy jde všechno úplně hladce…
Stejně jako motoristé si musí i cyklisté čas od času sáhnout do svědomí. Aby se tyto dva světy ovlivňovaly co nejméně, investoval stát miliony do cyklostezek a speciálně vyhrazených pruhů vedoucích přímo po silnici. Podle ministerstva dopravy to však nestačí a v rámci novely zákona o provozu na pozemních komunikacích by mohly vejít v platnost dvě novinky: cyklopruhy i tam, kde se vedle sebe automobil a bicykl nevejdou, a speciální cyklozóny.
Pokud to vezmeme do důsledku, budovat cyklopruhy v místech, kde není pro automobil a cyklistu dostatek prostoru, je celkem zbytečné, protože pro oba způsoby dopravy platí dopravní předpisy. Pokud nemůžete předjíždět, je jedno, zda před vámi jede automobil, motorka, nebo kolo. I cyklisté se musí řídit dopravním značením, nesmí jezdit pod vlivem alkoholu, drog a podobně.
Vytvoření nových cyklopruhů nicméně cyklisty zvýhodní, protože by je řidiči nemohli ani omezit. V praxi by to ale mohlo znamenat agresivitu na obou stranách barikády, byť v podstatě není proč – stejně jako řidič motorového vozidla je i cyklista považován za účastníka silničního provozu, což nese také potřebu vycházet si navzájem vstříc.
Mnohem kontroverznější je ale druhý bod – zavedení cyklistických zón, kterými se stát nechal inspirovat v Rakousku a Německu. V těchto ulicích by se mohla motorová vozidla pohybovat pouze rychlostmi do 20 km/h a cyklisté by měli absolutní přednost jízdy. Národní cyklokoordinátor Jaroslav Martínek serveru iDnes.cz sdělil, že se nejedná o žádný krok proti automobilům, ale pouze o snahu změnit přístup k cyklistice.
Jenže s tím mohou souviset velké problémy. V případě nehody by totiž vina automaticky padla na řidiče motorového vozidla. Nikdo už se nebude ptát, zda mu cyklista s vědomím svého práva, avšak bez zdravého úsudku (automobil na metru zkrátka nezastaví), náhodou autu nevjel do cesty. Je to podobné jako s chodci na přechodech, kteří se mnohdy nebojí vkročit do vozovky jenom pár metrů před přijíždějícím automobilem.
Podle náměstka ministra dopravy Tomáše Čočka je potřeba vnímat cyklistiku jako jeden ze způsobů dopravy. Znamená to tedy, že by cyklisté platili silniční daň stejně jako provozovatelé motorových vozidel? Právě z daní by totiž stát financoval místní úpravy silnic...
