Citroën Traction Avant: Přelomový model dvojitého šípu slaví osmdesátku

24. března 1934 byl dealerům značky představen doslova revoluční Citroën 7 A, značený také 7 CV podle tzv. daňových koní. Jednalo se o výsledek projektu PV, tedy Petite Voiture (malý vůz). Avantgardní mechaniku navrhl inženýr André Lefebvre a pod úhledné tvary samonosné karoserie s délkou 4,45 m se podepsal italský stylista Flaminio Bertoni. „Sedmička“ disponovala předním pohonem a nezávisle zavěšenými koly s odpružením zkrutnými tyčemi. Vpředu bychom našli lichoběžníkové závěsy, vzadu pak jednoduché ocelové nosníky, vlečená ramena a panhardskou tyč. Podvozek s velkorysým rozvorem 2910 mm zajišťoval velmi dobré jízdní vlastnosti, hřebenové řízení vynikající ovladatelnost a kapalinové brzdy zase optimální deceleraci. Motory byly uloženy podélně za přední nápravou. První typ poháněl čtyřválec OHV s objemem 1303 cm³ a výkonem 23,5 kW, vozu to stačilo k dosažení rychlosti 95 km/h a na 100 km spálil okolo 10 litrů benzinu. O točivý moment se starala třístupňová přímo řazená převodovka s řazením na přístrojové desce, zvažovanou samočinnou nakonec auta nedostala.

Veřejnosti se 7 CV ukázal až 18. dubna na Place de l'Europe v Paříži, sériová výroba byla zahájena o den později. Nabídka pohonných jednotek se záhy rozrostla, původní už v létě nahradil silnější agregát 1529 cm³/26 kW, přibyly ještě větší čtyřválce 1628 a nakonec 1911 cm³, ten se chlubil až 34 kW. Měnilo se pouze vrtání a zdvih. Citroën 11 s ním byl od září téhož roku k mání ve čtyř- i prodlouženém šestimístném provedení s rozvorem 3090 mm. To narostlo na 4,65 m, bylo také o 120 mm širší než základní typy. Obzvláště populární se stala naopak kratší, menší a odlehčená verze BL s rychlostí 110 km/h a jedenáctilitrovou spotřebou, která činila před válkou až 65 % produkce. Objevily se i kabriolety a půvabná kupé se zaoblenými střechami. Na autosalonu v Paříži byl hvězdou stánku značky velký typ 22 s vidlicovým osmiválcem 3,8 l, do sériové produkce se ale nikdy nedostal, zůstalo jen u několika prototypů. Celá řada dostala souhrnný název Traction Avant (francouzsky „přední pohon), majitelé svým vozům dnes říkají láskyplně „La Traction“.

Nákladná přestavba automobilky na pařížském nábřeží Javel pro velkosériovou výrobu dle amerického vzoru a investice do vývoje nového vozu společnost finančně vyčerpaly. André Citroën se snažil svou firmu zachránit, ale překotný vznik vozu s nedoléčenými dětskými nemocemi přinesl spoustu reklamací a další finanční ztráty. Koncem roku 1934 převzala podnik rodina Michelinů a jeho zakladatel a vizionář 3. července 1935 psychicky i fyzicky zlomen zemřel. Úspěchu modelu Traction Avant se tak již nedožil. Do zisku se totiž Citroën dostal hned v následující sezóně, výroba rychle stoupala z 30 tisíc vozů s předním pohonem (1936) až na 55 tisíc o dva roky později.

Pod kapoty na podzim 1938 dostal i řadový šestiválec 2867 cm³/57 kW. Model 15 CV či 15 Six jel až 130 km/h, což bylo na tehdejší dobu tempo více než slušné! Doma si vysloužil přezdívku „Král silnic“. Takřka pětimetrové modely Familiale s rozvorem 3275 mm a šesticí bočních oken pojaly až osm pasažérů, existovaly však se čtyřválci. Ty si obzvláště oblíbili francouzští taxikáři. Šestiválců vzniklo do roku 1941, kdy dostala přednost válečná výroba, na 2 tisíce, typ 11 se v omezeném množství stavěl ještě další rok. Oba však pokračovaly dále po ukončení krvavého konfliktu. A to i přesto, že továrna v Javelu neunikla bombardování.

„Jedenáctky“ se začaly montovat už v roce 1945, „patnáctky“ přišly na řadu v říjnu 1946. To už měl Traction Avant za sebou i vzhledové změny (větrací lišty v kapotě, nárazníky, okrasné lišty na dveřích). V létě 1952 se objevila výrazná inovace, rozměrná výklopná zadní stěna, která zdvojnásobila velikost zavazadelníku. Zlepšila se také praktičnost i užitkového provedení Commerciale, které se dostalo na trh už těsně před válkou. Původně mělo jen dvojité víko. Na jaře 1954 následovaly modely 15 Six H, které přinesly další novinku – plynokapalinové odpružení zadní nápravy, které udržovalo konstantní světlou výšku bez ohledu na zatížení. Vyráběly se krátkou dobu, jen do následující sezóny a tři tisíce kusů z nich dnes činí sběratelskou raritu. Šestiválců se nakonec narodilo celkem přes 47 tisíc, od poloviny padesátých let ale postupně přebíral štafetu futuristický model DS. Citroën 11 se ale s linkami rozloučil až v červenci 1957. Do světa vyjelo od roku 1934 přesně 759.111 vozů řady Traction Avant, naposledy se ještě zvětšovaly nárazníky a přibyly směrovky. Auta se montovala také v Kolíně nad Rýnem, britském Sloughu, belgickém Vorstu a dánské Kodani.

Je pravdou, že vedle svého nástupce vypadal Traction Avant po třiadvaceti letech značně zastarale, ale je nutné dodat, že „bohyně“ svými tvary výrazně přeběhla dobu. Čtyřválec 1911 cm³ však zdědila, hydropneumatické pérování měla už na obou nápravách a vyráběla se skoro stejně dlouho: plné dvě dekády.