Fiat 128 (1969–1985): Auto roku uspělo s předním pohonem a motorem napříč
Model 128 byl první vůz značky Fiat s pohonem předních kol. Prodával se v podobě čtyřdveřového a dvoudveřového sedanu, třídveřového kombi a dvoudveřového a třídveřového kupé. Poháněly je řadové čtyřválce s objemem 1,1 a 1,3 litru.
U zrodu modelu Fiat 128 stáli konstruktér a designer Dante Giacosa (1905–1996) a návrhář motorů Aurelio Lampredi (1917–1989). Čtyřdveřový Fiat 128 byl malý rodinný automobil s poměrně velkým prostorem pro cestující a jejich zavazadla. Umožňovalo to umístění motoru vpředu napříč s převodovkou v jedné ose a odlišně dlouhými hnacími hřídeli. Fiat tvrdil ve svých reklamách, že u Fiatu 128 zabírají mechanické díly jen 20 % objemu vozidla. Toto moderní řešení se stalo standardem pro většinu ostatních vozů s předním pohonem. Volkswagen prý kompletně rozebral Fiat 128 a jeho koncepci převzal pro připravovaný model Golf.
Koncepce „vše vpředu“, tedy motor vpředu a pohon předních kol, se objevila už před druhou světovou válkou u automobilů DKW a Citroën Traction Avant. Po válce se s touto koncepcí prosadilo Mini britského koncernu BMC, vyráběné od roku 1959. Od Mini, které navrhl konstruktér řeckého původu Alec Issigonis, se ale Fiat 128 lišil v celé řadě detailů. Zlepšil například chlazení motoru přemístěním chladiče a usnadnil opravy motoru, spojky a převodovky.
Řadu konstrukčních prvků modelu 128 testoval Fiat několik let na voze Autobianchi Primula. Na automobilce Autobianchi se totiž Fiat kapitálově podílel. Flexibilitu tohoto řešení pohonné jednotky potvrdil Fiat, když ji použil v modelu Fiat X1/9 s motorem umístěným uprostřed (před zadní nápravou).
Pro model 128 postavil Fiat novou továrnu v Rivaltě na západním předměstí Turína. Za 15 let zde bylo vyrobeno 2.776.000 sedanů a kombi a 330.800 dvoudveřových a třídveřových kupé. Dohromady zde tedy vzniklo přes 3,1 milionu těchto technicky zajímavých vozů. Proslýchá se, že Fiat 128 používal pro osobní potřebu i Enzo Ferrari. Fiat 128 se stal Evropským autem roku 1969/1970 s velkým náskokem před Autobianchi A112 a Renaultem 12.
Pohonné jednotky a podvozek
Přední kola sedanu poháněl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHC a objemem 1116 cm3 (vrtání/zdvih: 80/55,5 mm). S karburátorem Weber a kompresním poměrem 8,8:1 měl nejvyšší výkon 55 koní (40 kW) při 6000 ot/min a točivý moment 78 Nm při 3200 ot/min. Motor měl litinový blok válců a hliníkovou hlavu. Vačkový hřídel v hlavě válců byl poháněn ozubeným řemenem. Sedan s pohotovostní hmotností 805 kg dosahoval s tímto motorem maximální rychlost 144 km/h a na stovku zrychlil za 17,4 s. Točivý moment motoru se přenášel na přední kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku.
Pro zákazníky, kterým připadal výkon 1,1litrového motoru nízký připravil Fiat silnější verzi řadového čtyřválce s objemem 1290 cm cm3, který vznikl převrtáním 1,1litrového motoru z 80 na 86 mm, přičemž zdvih zůstal stejný (55,5 mm). Kromě objemu přispěl ke zvýšení výkonu dvojitý spádový karburátor Weber 32 DMTR, upravené časování ventilů a o něco vyšší kompresní poměr 8,9:1. Výkon tak stoupl na 67 k (49 kW) při 6 200 ot/min a vrchol točivého momentu na 88 Nm při 4000 ot/min. S tímto motorem dosahovaly vozy Fiat 128 rychlost až 155 km/h a na stovku zrychlily v čase pod 14 s.
Vpředu měl Fiat 128 nezávislé zavěšení McPherson a pérování vinutými pružinami. Vzadu měl nezávislé zavěšení s příčnými závěsy a odpružení příčným listovým perem. Na předních kolech měl kotoučové brzdy, na zadních bubnové brzdy. Vůz měl hřebenové řízení a byl obut do radiálních pneumatik Pirelli 145R13 Cinturato nebo 145R13 Michelin ZX.
Sedany a kombi
Čtyřdveřové (foto) a dvoudveřové sedany měly podobné tvarování jako větší typy 124 a 125. Měly velká okna, stupňovitou záď a širokou maskou chladiče, do které byly zabudovány velké kruhové světlomety. Přední směrová světla byla umístěna vedle světlometů a byla oranžová nebo čirá. Sedany měly rozvor náprav 2448 mm, rozchod kol 1308/1306 mm a vnější rozměry 3856 x 1590 x 1420 mm (délka x šířka x výška).
Od zahájení výroby v roce 1969 se Fiat 128 nabízel pouze v podobě dvoudveřového a čtyřdveřového sedanu. Na turínském autosalonu v roce 1970 se představilo třídveřové kombi (foto) nazvané Familiare. Kombi mělo vzadu nahoru zvedané dveře, sahající až k nárazníku. Zpočátku se prodávalo výhradně s motorem 1,1 litru s výkonem 55 koní, pro vozy určené pro USA dokonce jen 49 koní.
Na ženevském autosalonu konaném v březnu 1971 vystavil Fiat sportovní dvoudveřovou verzi 128 Rally s pohonem předních kol čtyřválcem 1,3 litru. Od běžných Fiatů 128 se odlišoval ochrannou deskou pod motorem, lepšími pneumatikami, odlišnými převodovými poměry čtyřstupňové převodovky, větší kapacitou 12V baterie a alternátorem nahrazujícím dynamo.
Zvenku se Fiat 128 Rally odlišoval vpředu černou maskou chladiče s kruhovým logem Fiatu, typickým pro sportovní verze této značky a děleným předním nárazníkem, jehož obě části byly propojeny chromovanou trubkou. Na náraznících byly upevněny pomocné světlomety a hlavní světla byla halogenová. Vzadu mělo Rally dvojitá kruhová zadní světla. Nápisy Rally na kapotě a víku kufru a černé pruhy na bocích doplňovaly sportovní vzhled vozu. Interiér byl černě čalouněný a na palubní desce přibyly ukazatele teploty chladicí kapaliny a tlaku oleje. Přední sedadla měla integrované opěrky hlavy a sportovní volant měl děrované příčky. Fiat 128 Rally se vyráběl do konce roku 1974.
V roce 1972 prošel Fiat 128 malým faceliftem s pozměněnou přední maskou se čtyřmi vodorovnými lištami, nárazníky bez svislých dorazů, drobnými úpravami palubní desky a novým volantem. Na přání se také dodával posilovač brzd.
Většího faceliftu se sedany a kombi Fiat 128 dočkaly v roce 1976. Všechny vyráběné verze dostaly novou přední masku s obdélníkovými světlomety, novými plastovými nárazníky, přičemž do předních byly vsazeny směrové blikače a mlhovky. U sedanů byla přepracována zadní světla a provedeny drobné úpravy motoru vedoucí ke snížení spotřeby paliva. Kombi dostalo nový název Panorama a dvojitá boční okna za dveřmi byla nahrazena o něco menšími jednodílnými.
Od roku 1974 se nabízela verze Fiat 128 Special s obdélníkovými světlomety, chromovanými doplňky (lišty na bocích) a vylepšenými sedadly. Zákazníci si mohli připlatit za výkonnější čtyřválec s objemem 1,3 litru.
Dvoudveřové kupé Sport a třídveřové kupé 3P
Na 53. turínském autosalonu, konaném v listopadu 1971 se Fiat pochlubil dvoudveřovým čtyřmístným kupé 128, nazvaném Fiat 128 Sport (foto). Kupé bylo navrženo továrními designery Fiatu a používalo zkrácený podvozek sedanu Fiat 128. Kupé mělo rozvor náprav 2225 mm, bylo dlouhé 3810 mm, široké 1560 mm a na výšku měřilo 1310 mm. Vyrábělo se do roku 1975, kdy už se zájem sportumilovných zákazníků jednoznačně obrátil ve prospěch Fiatu X1/9 s motorem uprostřed a karoserií Bertone.
Kupé Fiat 128 Sport bylo dostupné se dvěma motory (1100 a 1300) a ve dvou úrovních výbavy S a SL. Verze S měla obdélníkové přední světlomety a kola převzatá ze sedanu včetně puklic. Dražší verze SL (Sport Lusso) se lišila dvojitými kruhovými předními světly, odlišnou maskou chladiče, sportovními koly bez puklic, chromovanými rámy oken a klikami dveří a černými pruhy dolních částí boků. Uvnitř mělo provedení SL koženkou potažený volant, perforované koženkové čalounění, rozšířené přístrojové vybavení, koberec a černé obložení stropu. S motorem 1,1 litru (64 koní) ze sedanu dosahovalo kupé s hmotností 815 kg rychlost 150 km/h a s motorem 1,3 litru (75 koní) z modelu 128 Rally rychlost 160 km/h.
Jelikož Fiat musel Bertonemu platit za každý vyrobený vůz Fiat X1/9, rozhodl se konkurovat vlastním třídveřovým hatchbackem Fiat 128 3P (foto), kde 3P znamenalo Tre Porte neboli tři dveře. Kupé 3P navrhl Paolo Boano ze studia Fiat Centro Stile. Kromě výklopné stěny v zádi se kupé 3P lišilo od kupé 128 Sport odlišnou maskou chladiče se čtyřmi kruhovými světlomety, většími bočními okny za okny dveří a odlišnými chromovanými nárazníky. Kupé 128 3P vyráběl Fiat v letech 1975 až 1979 s oběma motory a stejnými rozměry jako kupé 128 Sport. 128 3P se také montoval ve Španělsku a s motory z typu 124 prodával pod názvem SEAT 128.
Kromě italské Rivalty se Fiat 128 vyráběl také v Egyptě (Nasr 128), Jugoslávii (Zastava 101/128/Skala), Argentině, Maroku, Kolumbii, Jižní Africe a na Srí Lance. V Itálii se základní model s motorem 1,1 litru vyráběl až do roku 1985, ostatní modely skončily v roce 1979 po uvedení nástupce v nižší střední třídě, kterým byl Fiat Ritmo (1978–1988).
Zdroj: Autorský text, video: auto.cz
