Zapomenutý Triplex Ten Twenty Special měl zvláštní úkol. Uvezl nebývalý počet lidí
V 70. letech vznikla celá řada konceptů sportovně laděných vozů. Jedním z nich je téměř neznámý Triplex Ten Twenty Special. Měl ukázat možnosti využití skla u automobilů.
Za naprostou většinou konceptů stojí buď výrobci automobilů, nebo designérská studia. A nebo někdejší tuningové firmy zabývající se úpravami sériových automobilů. V mnoha případech šlo o různou kombinaci techniky od výše uvedených firem, což bylo typické pro karosárny. Ty zpravidla vzaly šasi sériového auta a na něm vytvořily vlastní karoserii. V některých případech se využívaly jen vybrané mechanické momenty, například pohonná jednotka nebo zavěšení kol.
Případ konceptu Triplex Ten Twenty Special z let 1976 až 1977 je ale docela jiný a možná o to zajímavější. Stálo za ním spojení britské firmy Triplex Safety Glass Company Limited a vizionářského anglického designéra Chrise Humberstonea. Ten Twenty Special tak byl mnohem více než pouhý show car.
Humberstone v té době platil za jednoho z nejvíce invenčních a také neortodoxních nezávislých automobilových designérů ve Velké Británii. Začínal u Forda v Detroitu a hodně času strávil se Sergiem Sartorellim v podniku OSI v Itálii. Ještě předtím, než se vydal na sólovou dráhu konzultanta v Západním Londýně, pracoval v evropské filiálce amerického Chrysleru.
Jeho auta, to nebyla jen stylistická cvičení, ale šla mnohem dále, když zahrnovala také funkční systémy zapracované do existujících podlahových plošin a přirozeně nechybělo ani experimentování, bez něhož by koncept snad ani nemohl být konceptem. I z toho důvodu se společnost Triplex Safety Glass ukázala jako ideální partner. Už jen proto, že sama chtěla zajít dále, než bylo u konceptů obvyklé ve snaze ukázat poslední trendy ve vývoji bezpečnostních skel automobilů a obecně zasklení karoserií.
Měla to být funkční demonstrace potenciálu firmy a to přesně Humberstone potřeboval. Mezi jeho další kreace patřily Owen Sedanca, Rapport Ritz a Rapport Forté. Přiznám se, že o uvedených autech jsem nikdy neslyšel. Na druhou stranu o konceptu Triplex Ten Twenty Special také ne.
Pojízdné sklo
Výsledkem spolupráce zmíněných partnerů byl popisovaný koncept Triplex Ten Twenty Special. Šlo o plně funkční auto postavené na podlahové plošině Alfy Romeo Alfasud, modelu s podélně uloženým ležatým čtyřválcem pohánějícím přední kola. Právě pro přední pohon, ale také pro její kompaktní rozměry si ji tvůrci „skleněného“ konceptu zvolili. Jméno bylo odvozeno od tehdejší novinky v zasklívání osobních automobilů, třívrstvého laminovaného bezpečnostního skla (podrobněji dále). Číslice udávaly následující: při sklonu skla 20 stupňů dokázalo propouštět o 10 procent méně světla, než kdyby bylo naplocho. Uvedené bylo zabaleno do velmi dynamické karoserie s prosklenou střechou, tedy prvkem, který se začal používat mnohem později. Skleněný střešní panel bylo navíc možné demontovat.
Karoserie vynikala ostrými liniemi a tehdy velmi moderními hranatými tvary. Logicky se také vyznačovala velkou prosklenou plochou, přičemž čelní sklo bylo do karoserie vlepeno. To je dnes běžné, v té době šlo o pokročilé řešení. Pro zajímavost, lepené čelní sklo ještě neměla ani novodobá Škoda Felicia z 90. let. Svým vzezřením koncept připomínal kreace z Ženevy či Turína s logem firmy Bertone. Pro omezení průniku tepla do kabiny v létě byla skla opatřena bronzovým potahem.
Neméně působivá byla kabina s nezvyklým uspořádáním sedadel. Auto bylo šestimístné, což je vzhledem k tomu, o jaké šlo vozidlo, skoro neuvěřitelné. V první řadě seděl řidič a jeho spolujezdec. Za nimi následovala dvě krajní sedadla, takže cestující na nich měli nohy vedle předních sedadel a za nimi byla ještě třetí řada se sedadly uprostřed, čili nohy zde sedících pasažérů spočívaly mezi sedadly druhé řady. Tedy koncept, který se později, byť zabalený v odlišně řešených autech, uplatnil v MPV. Typické pro Fiat Multipla nebo Renault Espace.
A jak to s konceptem nakonec dopadlo? Jak asi tušíte, upadl v zapomnění a jeho myšlenka se dále nerozvíjela. Pravdou je, že v roce 1979, tedy rok po popisovaném konceptu, vyjel druhý „sklářský“ koncept Triplex 10-20 Glassback karosovaný firmou Ogle. Ten byl konvenčnější, navíc postavený na technice u nás téměř neznámého britského vozu Austin Princess. Mimo to byl také více orientovaný na možnou sériovou výrobu, ke které ale také nedošlo.
Co je sklo Triplex Ten Twenty
Na čelní skla automobilů byly postupem doby kladeny poměrně vysoké požadavky. Šlo nejen o šetrnost vůči hlavě a obličeji pasažéra v případě střetu, ale také o to zabránit průniku vnějších předmětů do kabiny. Třeba když srazíte divoké prase. Proto se uplatňují bezpečnostní vrstvená skla.
V roce 1976 Britové uvedli na trh Rover 3500, kterému se ale říká spíše SD1, jelikož 3500 byl pouze motor V8, když později dorazily také jiné agregáty, šestiválce 2300, 2600, čtyřválec 2000 a vznětový čtyřválec 2400 SD. Ve své době šlo o mimořádně pokrokový vůz, který záhy získal titul evropské Auto roku 1977.
Jednou z jeho inovací bylo čelní sklo Triplex Ten Twenty. Tedy pojmenované stejně jako popisovaný koncept. Šlo o další evoluci laminovaného bezpečnostního čelního skla, skládajícího se ze tří částí. Z vnějšího skla silného 2,3 mm, které bylo koncipováno tak, aby dobře odolávalo dopadům kamínků a různých tvrdých částí, a tedy ho udělali spíše tvrdší. Prostřední plastové fólie tlusté 0,8 mm, která měla zabraňovat prolomení skla do kabiny, a konečně třetí měkčí spodní vrstvou (tedy tou v kabině), tlustou rovněž 2,3 mm, která byla šetrnější vůči vzniku tržných zranění na hlavě a obličeji, pokud s nimi přišla do kontaktu (při nehodě).
Zdroj: Svět motorů ročník 1976, Autocar ročník 1976, Wikipedia, prospekty Rover 3500 (SD1), video: auto.cz
