Elektromechanický posuv sedadel. Kdy se poprvé objevil v autě? A jak funguje?

První elektromechanické ovládání sedadel se v osobních autech objevilo jak jinak než v zámoří, a to už ve 40. letech. Šlo však o jednoduchou funkci pouhého podélného posuvu, navíc sedadlo řidiče bylo tehdy vcelku s tím spolujezdce, čili šlo vlastně o lavici. Možnost změnit „na tlačítko“ polohu ve čtyřech směrech uvedl v roce 1955 Ford Thunderbird. A již na sklonku 50. let uměl americký automobilový průmysl nabídnout plně elektromechanicky stavitelné sedadlo. Tedy v šesti či dokonce osmi směrech. V zásadě tak jako u dnešních aut.

Američané byli vždycky mistři v otázce nabídky automobilové výstroje. Tamní výrobci totiž vždy kladli důraz hlavně na pohodlí řidiče a posádky. Navíc to automobilky neměly tak těžké, neboť řada systémů a výstroje byla vyvinuta pro potřeby americké armády, leteckého či kosmického průmyslu. A tato odvětví byla a jsou v USA tradičně na nejvyšší úrovni. Jinak by se sotva mohli na konci 60. let procházet lidé po povrchu Měsíce a o 12 let později letět první raketoplán STS.

Zpět k ovládání sedadel. Ve snaze ještě více zpříjemnit řidiči život, vzniklo první nastavování sedadel s pamětí, a to u již zmíněného Fordu v roce 1957. Šlo však o jakýsi analogový systém, který s tím, co známe z pozdějších let, měl jen málo společného. Paměťové ovládání sedadel nabídnul dle některých pramenů jako první Cadillac, a to v roce 1981. Mohl to být ale také Mercedes-Benz třídy S W126 ze stejné doby.

S motorky v útrobách

Elektromechanické ovládání sedadel přijde vhod zejména tam, kde auto střídá více řidičů. Pokud s ním jezdí pouze jedena osoba, patrně jde o věc nepříliš potřebnou. Na druhou stranu v porovnání s mechanicky ovládaným sedadlem lze s pomocí elektriky jemněji nastavit jeho polohu, a to díky odlišně provedené aretaci.

U plně elektromechanicky ovládaného sedadla najdete v jeho útrobách čtyři elektromotorky. Jeden pohybuje sedadlem dopředu/dozadu, druhý mění výšku sedadla v přední části sedáku, třetí v zadní a nakonec čtvrtý mění sklon opěradla. Pokud je některá z funkcí nahrazena manuálním ovládáním, je adekvátně tomu snížený počet elektromotorů. U některých aut bylo navíc možné měnit elektricky rovněž hlavovou opěrku, což ale znamená použití pátého elektromotorku.

Ovladače sedadel jsou nejčastěji umístěné na vnější straně sedáku (Audi, BMW od 90. let, Porsche). V minulosti však bývaly také na středovém tunelu (BMW z 80. let, Rolls-Royce/Bentley z 80 až 90. let) či na boku středového tunelu (Jaguar XJ40) či na dveřích ve tvaru sedadla řidiče (Mercedes-Benz, Lincoln). Pohyb sedadla v požadovaném směru se děje na základě činnosti elektromotoru a přenáší se přes převodovku na takzvané ohebné hřídele. Jde o univerzální řešení.

Uložte si svoji polohu

Takzvané programovatelné elektromechanické nastavování sedadla umožňuje uložit do paměti řídicí jednotky zvolenou polohu a tu následně vyvolat stisknutím jediného tlačítka. Často se používá i v kombinaci s elektrickým nastavováním sklonu sloupku řízení a také vnějšími zpětnými zrcátky.

Pokud je použito ovládání sedadla s pamětí, je zpětné hlášení o jeho poloze řešeno přes potenciometry, případně koncové spínače. Díky nim může znát řídicí jednotka okamžitou polohu jednotlivé části sedadla. Při vyvolání paměti dochází k pohybu každé části sedadla tak dlouho, dokud není dosažena poloha, jež souhlasí s předvolenou (uloženou) polohou v paměti řídicí jednotky.

Elektromechanické ovládání sedadel ve spojení s pamětí nabízí i další funkce. Třeba při vypnutí zapalování, případně otevření řidičových dveří, může sedadlo řidiče zcela odjet do nejzazší polohy, čímž mu usnadní vystupování/nastupování.

Popisované ovládání sedadel má však i nevýhody. Pokud selže, můžete mít problém s vozem jet, nehledě na to, že oprava může být docela drahá. Někdy bývá zmiňováno, že u verzí s elektromechanickým nastavením sedadel nelze to řidičovo spustit tak nízko jako u verze s manuálním ovládáním. To samozřejmě záleží na výrobci vozidla a konkrétním modelu. To spolu s cenou a prostorovými nároky na ovládání stojí za tím, proč se s tímto prvkem výstroje setkáváme stále pouze u větších aut a téměř vždy jde o příplatkovou položku výbavy.