Ferrari F430 – pokračovatel úspěšných osmiválců

Autosalón v Paříži byl letos svědkem premiéry nového osmiválcového Ferrari F430. To má za úkol nahradit úspěšnou 360 Modenu a navíc úspěšně bojovat proti posilující konkurenci v podobě inovované 911 od Porsche či tradičního soupeře Lamborghini. Také má přinášet na veřejné silnice něco z ducha a techniky vítězných monopostů F1 a špičkových modelů Enzo a 612 Scaglietti.

Základní tvar karosérie vychází z koncepce dvoumístné karosérie s motorem uloženým podélně před zadní nápravou. Jeho podoba se starší 360 není nikterak náhodná, ale do detailů se promítají jak prvky z Enza, tak i 612 Scaglietti. Mimo základního tvaru však F430 přebírá především koncepci s hliníkovým rámem a povrchovými panely z téhož materiálu, která se velmi osvědčila. Díky pečlivé optimalizaci metodou konečných prvků, byla zvýšena tuhost rámu v krutu o 20 procent a ohybu o 8 procent. Výrazně byla zlepšena také schopnost absorbovat energii nárazu, příď je o 37 procent odolnější a záď pohlcuje nárazy dokonce o 109 procent lépe než u předchozího modelu. To vše při nárůstu hmotnosti karoserie o pouhých 10 procent. Nové F430 také trochu povyrostlo, ale jen do délky a to o 37 mm. Ostatní rozměry jako šířka, výška, rozvor, či rozchody kol se nezměnily. Použita byla také základní aerodynamická filozofie předchůdce, kdy se veškerý přítlak musí docílit bez použití mohutných a nevzhledných křídel. Spodek vozu je tak zcela rovný a na zádi tento prvek vrcholí mohutným difuzorem z uhlíkového kompozitu. Na přídi jsou nyní tři vstupy chladícího vzduchu, prostřední svým lichoběžníkovým tvarem výrazně připomíná Enzo, zatímco postranní výrazně kulatější mají připomínat vůz Ferrari 156, se kterým získal Američan Phill Hill v roce 1961 titul mistra světa v F1. Dynamiku vzhledu podporují vnitřní části těchto vstupů vyvedeny v barvě uhlíkového kompozitu a zakrytí lesklou mřížkou. Krajní otvory přivádějí chladící vzduch k velkým chladičům motoru a k brzdám. Na kupé Scaglietti naopak navazuje tvar úzkých a vysokých hlavních Bi-xenonových světlometů. Na bocích byly výrazně zvětšeny vstupy vzduchu pro sání motoru v horní části zadních blatníků, které mají evokovat model 250LM, který roku 1965 zvítězil v Le Mans. Před předními koly zase vyúsťují výdechy horkého vzduchu od chladičů. Přímo ďábelsky působí, ve srovnání s předcházejícím modelem, výrazně členitá záď. Jako ramena svalnatého kulturisty tvarované blatníky propojené výraznou, uprostřed se zvedající, odtokovou hranou a výrazně vysunuté válce koncových svítilen v horní části jsou v dolní části uprostřed doplněny mohutným difuzorem, kolem nějž jsou do menších otvorů tvarem připomínajícím své velké kolegy na přídi, zakomponovány dva páry kruhových koncovek výfuku. Ani zde také nechybí mřížky kryjící otvory pro odvod přehřátého vzduchu od nabroušeného motoru. Zajímavým rozlišovacím prvkem je i typové označení vyvedené velkými písmeny na krytu levého zpětného zrcátka, čímž je zajištěno, že ani zepředu nemůže dojít k omylu co za krasavce to máte před sebou. Tvar dvoudílných stojek od zrcátek navíc usměrňuje proud vzduchu k již zmíněným lapačům vzduchu v zadních blatnících.

Velmi zajímavý je nejen vzhled, ale také motor tohoto vozu. Jeho koncepce vychází z motoru 360ky, ale je výrazně inovován a použity jsou zde prvky vyvinuté závodním oddělením pro vozy F1. Základ motoru lze hledat v pohonné jednotce 4,2 V8 vyvinuté pro Maserati. Motor dostal větší zdvih 81 mm při stejném vrtání 92 mm z čehož vzešel objem 4308 ccm. Skvělou práci konstruktérů dokumentuje fakt, že přes nárůst zdvihového objemu o 722 ccm se hmotnost celého motoru zvýšilo o pouhé 4 kg. Hodně práce bylo věnováno snížení těžiště a tak díky použití dvoukotoučové spojky menšího průměru a nově tvarovaným držákům ložisek klikové hřídele byla snížena spodní část motoru o 15 mm. Ventily v hlavách válců jsou ovládány vačkovými hřídeli s plynule proměnným časováním jak na sání tak na výfuku. O změnu se stará samostatný hydraulický okruh s vlastním čerpadlem pracující s tlakem 20 barů a změnu časování zvládne za 0,1 sekundy. Aby celý mazací systém motoru se suchou skříní pracoval spolehlivě i v nejextrémnějším zatížení, jsou použita celkem tři zpětná čerpadla, aby se olej vždy dostal zpět do nádrže. O chlazení oleje se stará výměník olej/voda umístěný mezi řadami válců. Hodně úsilí bylo věnováno plnění válců a tak je čerstvý vzduch přiváděn do dvou oddělených komor pro každou řadu válců samostatně přes servomotorem ovládané škrtící klapky. Obě komory jsou pro lepší plnění ale propojeny pneumaticky ovládaným válcem, aby se dalo využívat rezonance. Z těchto komor již vedou přímé trychtýře do hlav válců tak jak je zvykem v F1. Výsledkem všech detailních prací je výkon 360,4 kW (490 k) při divokých 8500 ot/min a točivý moment 465 Nm při neméně vysokých 5250 ot/min. Tomuto výkonu byla také přizpůsobena zatím jediná nabízená převodovka. Ta má šest stupňů, které lze řadit pouze páčkami pod volantem. Její řadící schopnosti byly vylepšeny tak, že dokáže měnit jednotlivé stupně za 150 milisekund. Zpátečka se řadí samostatným tlačítkem na středovém tunelu. K dokonalému využití výkonu dostalo F430 poprvé v sériové výrobě použitý elektronicky řízený diferenciál u něhož lze měnit charakteristiku podle způsobu jízdy nebo povrchu vozovky. Stejně jako německá konkurence nabízí F430 na přání brzdy s kotouči vyrobenými z keramicko-uhlíkového kompozitu.

Interiéru dominuje členitá přístrojová deska, kde nejvýrazněji působí kruhové výdechy ventilace ve stylu většího Enza a na první pohled zaujme chybějící řadící páka. Vše podstatné je soustředěno na a před tříramenný volant. Přístrojům před volantem dominuje žlutý otáčkoměr cejchovaný do 10.000 ot/min, vedle nějž se vpravo poněkud krčí rychloměr se stupnicí do 340 km/h. Dále jsou na levé straně tři malé přístroje – teploměry chladící kapaliny a oleje a palivoměr. Hlavním ovládacím prvkem ale je v novém F430 multifunkční volant. Na něm je dvěmi tlačítky ovládána houkačka, vlevo dole je rudé tlačítko startéru a vpravo dole je otočný přepínač s pěti polohami, ovládající nastavení stabilizačních systémů, ASR, elektronického diferenciálu a převodovky. Pod volantem jsou již zmíněné páčky ovládající převodovky – pravá řadí nahoru a levá dolů.

Nové Ferrari F430 sice na první pohled může působit jen jako malý facelift úspěšné 360 Modeny, ale Ferrari uvádí, že je ze 70 procent zcela nové. Ať tak, či onak, jeho technika je jednoznačně na úrovni doby a výkony ji staví do role konkurencí stíhaného. Vždyť na to, že se jedná o základní model z Maranella, dokáže zrychlit z 0-100 km/h za vynikající 4 sekundy a nejvyšší rychlost by měla překročit hranici 315 km/h. Očekává se i navýšení ceny o zhruba 5 procent proti 360 a tak by měla být nabízena kolem 275 tisíc dolarů, tedy asi 7,5 mil. korun.

Další detailní fotografie a video F430 pořízené na autosalonu v Paříži najdete zde.

Technické údaje – Ferrari F430