Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Jízdní dojmy s Peugeotem Rifter: Jak udělat z dodávky MPV

Tomáš Dusil
Diskuze (55)
S novou generací užitkového Peugeotu Partner přichází současně nový model Rifter. Ve výrobním programu nahrazuje osobní verzi dosavadního Partneru s přídomkem Tepee.

Peugeot Partner měl od začátku svoji paralelu v Citroënu Berlingo, kdy se obě auta lišila vlastně jen opticky a samozřejmě logem výrobce. Ani v nové generaci tomu nebude jinak, navíc po převzetí Opelu skupinou PSA se k uvedené dvojici přidá ještě třetí sourozenec, a sice nový Opel Combo. Pouze Peugeot ale přichází s novým označením osobní verze.

Dle vyjádření zástupců automobilky Peugeot, kteří byli přítomni na prezentaci vozu novinářům, je hlavním důvodem zavedení nového jména pro osobní verzi Partneru snaha výrazněji ji odlišit od užitkové. A také zdůraznit, že Rifter coby osobní dodávka se již velmi přibližuje kategorii MPV, tedy skutečným osobním automobilům. Třetí důvod je údajně ten, že Rifter přichází s celou řadou novinek jak v technice, tak zejména ve výbavě, které dosud nebyly u osobních verzí „dodávek“ obvyklé.

Dvě délky pro pět i sedm

V případě Rifteru máte na výběr ze dvou délek karoserie. Kratší měří na délku 4403 mm, delší narostla na 4753 mm. Současně s tím se změnil rozvor náprav, a sice z 2785 na 2975 mm. Toto natahování (a zkracování) umožnila relativně snadno modulární platforma EMP2. Z ní ovšem vytěžili také designéři. Auto dostalo kratší převisy, stejně jako kapotu motoru. Celková silueta vozu je tudíž mnohem dynamičtější než u předchůdce.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak obě verze lze mít v pětimístném i sedmimístném uspořádání kabiny. Druhá řada sedadel nabízí tři samostatná křesla, takže sem lze dle informací Peugeotu usadit tři dětské sedačky. Od druhého kvartálu příštího roku má být navíc k dispozici řešení, jemuž Peugeot říká „Magic Flat“ umožňující zaklopit trojici sedadel druhé řady do podlahy vozu. U třetí řady to je možné již nyní, čímž se samozřejmě výrazně změní objem zavazadelníku. Pokud je krátká verze sedmimístná a třetí řada sedadel je obsazena, zbývá za jejich opěradly vzdálenost k víku zavazadelníku pouhých 236 mm. Tedy tak na jeden menší cestovní kufr.

V krátké verzi nabízí kufr základní objem 775 litrů, naopak v dlouhé verzi lze v případě potřeby převézt až 4 000 litrů, tedy za předpokladu, že v autě nepojede víc cestujících než řidič. V tomto případě se totiž počítá také s možností sklopit opěradlo pravého předního sedadla dopředu na sedák. Toto už kdysi nabízel třeba Peugeot 206.

i-Cockpit všude

Z pohledu zákazníka se ta největší inovace při přechodu z Partneru Teepe na Rifter odehrála v kabině. Už od roku 2012 nabízí Peugeot ve svých autech takzvaný i-Cockpit. Tedy jinde nevídanou ergonomii řidičova pracoviště s nezvykle malým šišatým volantem a zároveň zvýšenou palubní deskou. Na přístrojový štít koukáte nikoliv skrz volant, ale přes něj. A protože se do současnosti prodalo více než 4. 000.000 Peugeotů s i-Cockpitem, nabízí jej také Rifter. Jde o zásadní rozdíl oproti sesterskému Berlingu, u něhož je použito konvenční uspořádání pracoviště řidiče.

Snahou tvůrců bylo nabídnout co možná největší objem odkládacích míst v kabině, konkrétně o objemu až 186 litrů (tady záleží, zda máte verzi se střední konzolou mezi předními sedadly). Dominantou toho je obří schránka před spolujezdcem. Toto umožnila zvláštnost v podobě umístění čelního airbagu spolujezdce do střechy vozu. Jde o takzvaný „bag in roof“.

I vzadu elektricky

Novinku ve výbavě představují mimo jiné také elektricky ovládaná skla posuvných dveří. Toto Partner Teepe nenabízel, byť tato technika je samozřejmě k dispozici už od dob modelů 806/807. Rifter však v tomto překvapil, neboť ovládat skla druhého páru dveří bylo možné i při jejich otevření. Napájení tady totiž neprobíhá přes takzvané kontaktní piano (používá jej třeba Peugot 807), ale přes elektrický svazek vedený do dveří.

Pokud se přesuneme na místo řidiče, tak o i-Cockpitu již byla řeč. Zatímco třeba v nové 508 i Cockpit kvitujeme, v podstatně méně luxusním Rifter je jeho použití otázkou. U testovaného vozu nechyběl ani dotykový displej s 8palcovou úhlopříčkou. Kupodivu, ventilační a klimatizační soustava, v našem případě dvouzonová samočinná, se ovládá samostatnými tlačítky pod ním a dokonce dostala i vlastní displej. Toto velmi chválíme a dle našeho názoru je to lepší, než svěřit veškeré ovládání dotykové obrazovce.

Který má filtr?

Ze dvou motorů a celkem pěti výkonových verzí můžete u Rifteru vybírat hned od začátku. Zážehové agregáty zastupuje tříválec 1.2 PureTech, tedy motor označený EB2. Kromě testované verze 110 s výkonem 81 kW, bude od příštího roku v nabídce rovněž varianta „130“ s 96 kW.

Slabší verze, kterou jsme v karoserii s krátkým rozvorem vyzkoušeli, se pojí s manuální šestistupňovou převodovkou, naopak výkonnější dostane výhradně osmistupňový planetový „automat“ EAT8, dodávaný společností Aisin. A také se bude pojit s částicovým filtrem, který testovaná slabší verze v tuto chvíli nemá.

S výkonem 81 kW při 5500 otáčkách za minutu a maximem točivého momentu 205 N.m při 1750/min-1 jsou jízdní výkony zcela dostatečné. Také úroveň hluku byla na úrovni, která není u dodávek zase tak běžná. Navíc nám ani motor nezněl jako tříválec, tedy s výjimkou volnoběhu a nízkých otáček. Důležité je, že je motor pružný a tichý.

Také řazení šestistupňové převodovky MB6, dimenzované pro točivý moment maximálně 250 N.m, bylo přesné a lehké. Trochu nás však zarazil pohyb řadicí páky v poloze pro čtvrtý převodový stupeň, pokud jste ubrali/přidali plyn. V jiných polohách páky a tedy převodových stupních jsme to nepozorovali. Je ale možné, že se jednalo o chybu konkrétního exempláře.

Po jízdní stránce nabízí Rifter spíše komfortní svezení. Náklony v zatáčkách jsou proto vnímatelné, ovšem bez pocitu nebezpečí. Právě v ostrých zatáčkách se projevila typická nectnost i-Cockpitu. S tak malým „šišatým“ volantem bychom uvítali strmější řízení.

Nečekané ticho

Druhou motorizací, kterou jsme vyzkoušeli, byla BlueHDi 130. Jedná se o nejvýkonnější vznětovou variantu v Rifteru a sice nového motoru o objemu 1,5 litru. Kromě verze s 96 kW existují ještě varianty se 75 a 56 kW. Ve všech případech jde o motor DV5, tedy zmenšenou evoluci známé 1.6 BlueHDi, ovšem s hlavou s rozvodem DOHC a 16 ventily. Všechny verze jsou vybaveny jak technologií SCR pro snížení emisí oxidů dusíku, tak samozřejmě částicovým filtrem. Ten už ale nevyužívá aditiva jako vznětové motory PSA vyráběné dosud, ale jde o bezúdržbový typ..

Motor BlueHDi 130 se v Rifteru pojí s šestistupňovou manuální skříní, kterou může alternativně nahradit osmistupňová samočinná převodovka. Ano ta, která nás tolik nadchla v nové 508. Obě méně výkonné verze jsou naproti tomu spojeny pouze s manuální pětistupňovou skříní.

Největším překvapením byla ale hlučnost. Zatímco v 508 se motor BlueHDi 130 projevoval poněkud hlasitěji, tedy v porovnání s dvoulitrem BlueHDi, v Rifteru pracoval nečekaně tiše. Možná, že byla příčinou samočinná převodovka, kterou byl zkoušený Rifter vybaven, na rozdíl od 508, která měla manuální skříň. Volič převodovky je řešen v porovnání s 508 odlišně, a sice otočným ovladačem. Ten měl již předchozí Partner Teepe. Na rozdíl třeba od Jaguaru či Range Roveru nevyjíždí z útrob středového panelu, ale jinak je jeho princip v zásadě stejný.

S Rifterem přicházejí do této třídy také nejmodernější technologie. Vše se ukrývá pod balíčkem technických řešení ADAS (Systémes D´aide Á La Conduite) neboli systémy podporující řidiče vozu. Toto zahrnuje čtení dopravních značek nebo třeba i elektromechanickou parkovací brzdu a samozřejmě adaptivní tempomat či hlídání jízdy v pruzích či systém samočinného brzdění. Zajímavostí je rovněž stabilizace taženého přívěsu.

Je libo „čtyřkolka“?

Shrnuto, podtrženo, s novým jménem přichází do této třídy více komfortu a bezpečnosti na pozadí skvělých jízdních vlastností. A k tomu navíc auto také dobře vypadá. Komu by náhodou chyběla verze s pohonem všech kol, může sáhnout po úpravě od Dangel, samozřejmě s plnou tovární zárukou. „Čtyřkolka“ Rifter je ovšem k dispozici pouze s manuální převodovkou. Bonusem je možnost zvolit tři režimy pohonu. Kromě Eco je to klasický pohon 4WD a dále režim, v němž je uzavřen diferenciál zadní nápravy. Kromě toho má ještě řidič k dispozici také funkci usnadňující sjíždění prudkých svahů, kdy auto udržuje rychlost, aniž se dotknete pedálu brzdy. Pro uživatele je dobré, že verze od Dangel i přes montáž pohonu zadní nápravy používá stejnou zadní nápravu jako sériová verze s pohonem předních kol. A sice zavěšení s torzní příčkou a vinutými pružinami.

Tomáš Dusil
Diskuze (55)
4. 9. 2019 19:28
Rifter 4x4
Poptal jsem Riftera 4x4 a odpověď: Bohužel není v ČR homologován ... To samé na Berlingo, Kangoo, ... Takže Caddy 4x4 má v ČR monopol?? (na pikapy_krabice 4x4 pro řemeslníky do hor, rodiné vozy, užitkáče 4x4, atd.)? PS: Kéž by Dacia udělala 4x4 i pro Dokker! Natrhla by všem v ,,4x4 krabicích" zadek! , (jako v segmentu s Dokkerem).
5. 7. 2018 19:51
Re: super
Ale áno, v tom máš pravdu. Ale rovnako ako ich nemôžeš priradiť k SUV, tak nezapadajú ani medzi MPV. Nahradiť, s niekoľkými výhodami aj kompromismi, môžu jedno aj druhé.
5. 7. 2018 19:47
Re: Takže
Ty si úplný mimoň. O technike vieš prd. Vždy je viac možností. :-!
5. 7. 2018 11:31
Re: super
Hlavně jsou levnější jak klaické MPV a výrazně než SUV a prvky mají z obou, takže se to nabízí... uděláš pár kompromisů, něco překousneš a bude tě to stát o pár desítek tisíc méně
5. 7. 2018 09:28
Re: Takže
Ale veď ano :-)