Klasický Citroën DS ohromoval designem i komfortem (8x video)

12. 2. 2015 • 18:33

Citroën letos oslavuje šedesát let modelu DS a příjemnou připomínkou tohoto jedinečného vozu je i přehlídka dobových propagačních snímků pro evropský i severoamerický trh.

Proslulá a stále obdivovaná déeska, Francouzi přezdívaná Bohyně, která se pyšní řadou ocenění včetně titulu nejkrásnějšího automobilu všech dob, uděleného světovými designéry, letos slaví kulaté výročí v podobě šedesáti let od své premiéry na říjnovém autosalonu v Paříži roku 1955.

Jen během prvního dne tohoto autosalonu, kde byl vůz, později přezdívaný La Déesse (bohyně), vystaven získal Citroën přes dvanáct tisíc závazných objednávek na svou jedinečnou novinku.

Citroën DS se představil jako nástupce modelu Traction Avant, průkopníka pohonu předních kol. Díky svému designu a konstrukci se DS stal mezníkem automobilové historie a vydržel ve výrobě bez větších změn plných dvacet let.

Velcí designéři zvolili nejkrásnějším automobilem všech dob Citroën DS

Vzhled vozu, který při své premiéře na pařížském autosalonu způsobil nebývaly rozruch, navrhl italský návrhář a sochař Flaminio Bertoni. Ten kladl velký důraz na celkové proporce vozu i na aerodynamiku a dosažený součinitel odporu vzduchu 0,38 byl ve své době rekordní, později se jej dokonce podařilo úpravou přední části snížit na 0,34.

Karosérie déésky nabízela prakticky ze všech úhlu pohledu značkou dávku originality. Příď zaujala absencí klasické a pro tehdejší dobu stále ještě typické vzpřímené masky chladiče. Pozornost přitahovaly tenké sloupky karoserie i dveře bez rámu oken. Vysoko umístěná zadní směrová světla byla dobře viditelná, umístění zadního okna zase snižovalo nebezpečí jeho znečišťování.

Citroën DS – francouzská bohyně

Atraktivním tvarům samonosné karoserie odpovídala i technika, která se skrývala pod ní. Podvozek měl plošinový rám s rovnou podlahou, všechna kola byla nezávisle zavěšena. Přední kola měla příčně výkyvná ramena a zadní kola vlečená podélná ramena. Vpředu i vzadu byly namontovány zkrutné stabilizátory.

Revoluční bylo hydropneumatické odpružení kol, umožňující udržovat stálou světlou výšku při různém zatížení a ručně nastavovat výšku vozidla nad zemí (pět poloh od 90 do 260 mm).

Trochu pozadu za podvozkem zůstal použitý motor v podobě podélně uloženého čtyřválce, poskytujícího z objemu 1911 cm³ výkon 55 kW (75 k). Ten se ovšem v průběhu následujících dvaceti let dočkal modernějších i výkonnějších příbuzných. Vrcholnou verzí nejen z pohledu výkonu se pak stal v roce 1972 DS 23 Injection s výkonem 96 kW (130 k).