Lancia Stratos: Legenda je zpět, zatím v jediném exempláři
Černý testovací prototyp sice neměl žádné logo, prolis pro něj ale přesně odpovídá štítu, který používá Lancia. Automobil byl postaven u Pininfariny zatím jako jediný exemplář. Ctí tradice nejen designem, ale i použitou pohonnou jednotkou. Srdcem vozu je totiž motor Ferrari z typu 430 Scuderia, tedy vidlicový osmiválec objemu 4308 cm3. Ten poskytuje 375 kW (510 k) v 8500 min-1 a 470 Nm ve 5250 min-1. Nový Stratos váží asi 1240 kg.
Podvozek darovalo také Ferrari F430 Scuderia, je pouze zkrácen, rovněž karbon-keramické brzdy nejspíše pocházejí z jednoho z maranellských koníků. Karoserie je z uhlíkových vláken a hodně připomíná originál, jen výklopné světlomety vzaly kvůli současným bezpečnostním předpisům zasvé. Směrovky využívají moderních LED diod, koncová světla jsou z jiného Ferrari: 599 GTB Fiorano. Za retro tvary údajně stojí současný šéfdesignér Saabu a bývalý Pininfariny a Bertoneho, Američan s italskými kořeny Jason Castriota.
Interiér, či spíše kokpit je skutečně minimalistický. Místo v něm našly materiály jako hliník, karbon a umělý semiš Alcantara. Chybí airbagy i rádio, ani drobnosti není kam odložit. Vnitřní prostor vypadá, jako byste s autem mohli rovnou vyrazit na rychlostní zkoušku. Závodní sedadla s nezbytnými logy Stratos, startování motoru tlačítkem, řazení pádly pod volantem - tolik alespoň ve zkratce. Přístroje se stejně jako vnější tvary zhlédly v originálu, najdeme zde kromě rychloměru a otáčkoměru ukazatel tlaku oleje a teploty vody a rovněž analogové hodiny. Zároveň ovšem obsahují několik displejů, například indikátor zařazeného převodu. Pokrok zkrátka zastavit nelze. Přepínače na středové konzole slouží k ovládání topení a větrání.
Iniciátorem stavby byl jihoněmecký podnikatel Michael Stoschek spolu se svým synem. Myšlenku nosili v hlavě již od roku 2003 a otec se také finančně podílel na minulé reinkarnaci Stratosu: projektu Fenomenon sběratele Chrise Hrabalka, jehož výsledek se objevil v Ženevě 2005. Oba Stoschekové se zúčastňují i veteránských automobilových soutěží. S Lancií Stratos, jak jinak.
Nový Stratos již jezdí necelé dva měsíce, na testovací trati Fiatu v Baloccu nedaleko Milána jej již 21. června 2010 proháněl ex-pilot F1 Portugalec Tiago Monteiro. Zda budou vyrobeny další vozy, je bohužel zatím ve hvězdách. Spekuluje se o pětadvacetikusové sérii s rodištěm opět u Pininfariny.
Od představení původního konceptu Bertone Stratos Zero, který vytvořil Marcello Gandini, uplynulo letos čtyřicet let. První prototyp Stratosu HF, znovu z Gandiniho pera, se objevil v roce 1971 na autosalonu v Turíně. Automobil byl od začátku vyvíjen jako soutěžní speciál. Rallyová varianta pro skupinu 4 následovala napřesrok a letopočet 1973 přinesl silniční Stradale. Homologační předpisy vyžadovaly stavbu alespoň čtyř stovek kusů.
Prodejní verze poskytovala z uprostřed napříč umístěného vidlicového šestiválce Ferrari Dino 140 kW (190 k)/7000 min-1. Stratosy, které se ještě začátkem osmdesátých let proháněly (už v soukromých rukou) po tratích rychlostních zkoušek, měly ale až 221 kW (300 k). Lancia Stratos je legendou automobilových soutěží, vždyť získala v letech 1974-1976 tři tituly v mistrovství světa značek za sebou! Sandro Munari, největší hvězda za jejím volantem, byl navíc jedničkou sezony 1977, odnesl si Pohár FIA.
Celkem vzniklo v letech 1972-1975 492 kusů původních Lancií Stratos. O oživení legendy se v minulosti postaral třeba švýcarský excentrik Franco Sbarro svou studií Ionos ze Ženevy 1997. O tři roky později v Turíně pak vystavilo italské studio Stola prototyp S81.
