TEST Suzuki Grand Vitara 2,0 – Kopec nekopec

Když z lehkého off-roadu odstraníte klasický žebřinový rám, vznikne z něj uhlazené SUV? Suzuki Grand Vitara prošla zásadními změnami, ale konstruktéři tvrdí, že schopnosti v terénu zůstaly (žebřinový rám je nyní integrovaný přímo do karoserie). A tak jsme se vydali za město.

Oproti poslední generaci Grand Vitara zhranatěla – v designu najdeme daleko spíše stopy první generace a D-sloupek jako by z oka vypadl Opelu Zafira. Celkový dojem je sympaticky vyvážený hlavně díky působivé přídi s čirými kryty sdružených světlometů a zádi se zavěšeným náhradním kolem. Japonské otevírání dveří zavazadelníku do strany (bohužel pro nás, co jezdíme vpravo, je to směrem k chodníku) zůstalo zachováno, v praxi ale větší problém nepůsobí.

suv suzuki testy Dveře, otevíratelné do téměř pravého úhlu, umožňují pohodlný přístup ke všem sedadlům. To nejlepší ale čeká před řidičem – palubní deska, přístrojová kaplička i ovladače poskočily kvalitou o více než generaci a komfort obsluhy je s předchozími modely nesrovnatelný. Přístrojová deska září velkými, bíle podsvícenými ukazateli a jedinou drobnou výtku si zaslouží spínač předních mlhovek vlevo od volantu s integrovanou kontrolkou, kterou volant zakrývá. Volant s optimálním průměrem i průřezem věnce připomíná Mazdu 6 a mimo dobře dosažitelné dálkové ovládání audiosoustavy se také skvěle drží. Lze jej ale nastavit pouze vertikálně, což se částečně dá kompenzovat výškovým nastavením sedadla řidiče. Sedadlům samotným by rozhodně slušelo lepší držení těla v zatáčkách, při běžné jízdě jsme naopak chválili přiměřeně tuhou střední část sedáku, díky čemuž nebyly ani dlouhé cesty utrpením. Oproti minulé generaci se znatelně zlepšil i vnitřní prostor, zvláště nárůst délky kvitují cestující vzadu. Přidáme-li hodnotnější černé plasty a čalounění, patří Grand Vitara k tomu nejlepšímu, co lze v této třídě nyní nalézt.

suv suzuki testy

Zatímco třídveřová verze se musí spokojit se zážehovým motorem 1.6, námi testovanou pětidveřovou variantu poháněl zážehový dvoulitr s maximálním výkonem 103 kW při 6000 otáčkách. Úlohu základní motorizace plní agregát spolehlivě, je ale potřeba zvyknout si na jeho specifika, především malou živost a ochotu se vytáčet. Relativně malou hlučnost si zachovává přibližně do 3000 otáček, krátce odstupňovaná převodovka ale řidiče téměř nutí držet otáčkoměr ještě výše. K dynamičtější jízdě je třeba hodně podřazovat a nebát se řevu zpod kapoty – po pár dnech jsme se ale s charakteristikou motoru a převodovky smířili a žehrali už jen na chybějící 6. stupeň – dálniční rychlostní limit znamená pro motor 4000 otáček. Ukazatel okamžité spotřeby nad středovým panelem zobrazuje často velmi extrémní hodnoty a bohužel jej nelze přepnout na spotřebu průměrnou. Z našich měření ale vyplývá, že během 800 kilometrů spotřeboval vůz 10,2 litrů Naturalu/100 km – o litr nižší průměrné hodnotě udávané výrobcem by se jistě dalo přiblížit méně častým vytáčením motoru při rozjezdech. Optimálnější volbou proto bude pravděpodobně př. vznětový motor 1.9/95 kW z produkce Renaultu – s ním se začne Grand Vitara v ČR prodávat do roku 2006.

Všechna kola jsou nyní nezávisle zavěšena a nelze také již zcela vypnout pohon přední nápravy, máme tedy permanentní pohon všech kol. I přesto je ale tohle auto o velký kus odvážnější než konkurence a lze se s ním pustit i dál než na proslulé „nezpevněné cesty“. Světlá výška činí velmi solidních 200 mm a jízdu v terénu příliš neomezují ani nájezdové úhly. Pohon všech kol lze přepínat otočným ovladačem na středovém panelu ve třech režimech. V běžném provozu jsou permanentně poháněna všechna kola. V případě problémů s trakcí lze uzamknout mezinápravový diferenciál a případně zařadit redukci téměř 2:1 (kolik konkurenčních SUV vám tuto funkčnost nabídne?). Při terénních testech se pak ukázalo, že určující jsou také trakční schopnosti pneumatik. Dvakrát jsme se také dostali do situace, kdy auto „viselo“ na protilehlých kolech, stačilo ale couvnout či citlivě použít ruční brzdu a jelo se dál. Vzhledem k místům, na které jsme se dostali, patří díky terénním schopnostem Grand Vitara jednoznačně mezi off-roady.

suv suzuki testy Na silnici je třeba se smířit s trochu většími náklony v zatáčkách – ty ale spíše upozorňují řidiče na fyzikální limity a na trakci vliv nemají. Vůz překvapí také optimálně naladěným odpružením – ani při rychlé jízdě po terénních nerovnostech posádku neotlouká o strop. Naopak posilovač řízení by zasloužil zlepšení – někdy až přílišný účinek kombinuje s opožděnými reakcemi na dvojí prudké změny směru.

Dalším, a nutno říci pozitivním překvapením je pohled do ceníku. Už v základní verzi za 650 tisíc najdeme ABS, autorádio s přehrávačem CD, osm airbagů a automatickou klimatizaci.

Nejterénnější a nejlépe vybavené SUV tedy čeká už jen na optimálnější motor a převodovku – jinak mu nechybí nic.

Plusy:

• jízdní vlastnosti na silnici i v terénu
• design
• kvalita zpracování
• vnitřní prostor
• optimální odpružení
• zámek mezinápravového diferenciálu + redukce
• cena a výbava

Minusy

• hlučnost motoru ve vyšších otáčkách
• odstupňování 4. a 5. převodu
• ztuha otevíratelné páté dveře
• malé boční vedení sedadel