Lancia Stratos Sibilo (1978): Gandiniho hnědý klín s originálním volantem

Sedmdesátá léta minulého věku byla ovlivněna celosvětovým ropným šokem, který vyvolal hlavně za mořem přísné emisní regule a italské výrobce sportovních aut tento fakt těžce zasáhl. Do toho se přidaly bezpečnostní předpisy... Výjimku představovala kupříkladu Lancia Stratos, která se stala soutěžní legendou a doslova kultem. Jde vlastně o první auto, které bylo účelově postaveno proto, aby vyhrávalo rallye. Předtím se vždy jednalo o více či méně upravené sériové vozy. Při pohledu na poněkud bizarní klínovitý koncept Sibilo by ale těžko někdo odhadoval, že sdílí tutéž techniku. Vypadal opravdu futuristicky, leč bylo tomu tak, uspořádání mechanických součástí zůstalo stejné.

O deset centimetrů

Pro přestavbu byl použit podvozek číslo S 12201, nezávislé závěsy ani čtveřice kotoučových brzd se nezměnily, jen rozvor byl natažen o 100 mm na 2280 mm. Před zadní nápravou se tedy ukrýval vidlicový šestiválec Ferrari Dino, který z objemu 2418 cm³ nabízel 140 kW (190 k) ve vysokých 7000 otáčkách. O palivo se starala trojice karburátorů Weber 40 IDF.

Studio Bertone, které koncept vytvořilo a představilo na svém stánku na autosalonu v Turíně v dubnu 1978, nepovažovalo za nutné použít vyladěný soutěžní, případně závodní agregát, stačil ten sériový. Včetně pětistupňové manuální převodovky, která měla na povel přenos točivého momentu o maximální hodnotě 226 N.m/4000 min^-1 dozadu. Při premiéře nesměla chybět půvabná modelka oděná do hávu velké kočkovité šelmy. Publikum zůstalo ohromeno nejen její krásou...

Za tvůrce tvarů je označován tehdejší (a dlouholetý) šéfdesignér Marcello Gandini. Ten popustil uzdu své fantazii a kreativitě a na rozdíl od archetypů minimalistického klínu - Lamborghini Countach a soutěžního Stratosu - vytvořil opravdové ufo. Hodně experimentoval už u předchozího Navaja se „střevy“ Alfy Romeo (1976), to evokovalo brutalistický bungalov na kolech, nebo vozidlo ze sovětského sci-fi filmu. Rozvíjel i své stejně staré Lamborghini Bravo.

Volant s displejem a tlačítky

V případě Sibila však Ganidimu šlo nejen o stylistické extrémy, ale hlavně o demonstraci techniky budoucnosti. Dvoumístné kupé zaujalo ostře řezanými, přesto aerodynamickými linkami včetně částečně překrytých zadních kol, ale rovněž interiérem. Mohutný volant totiž připomínal klasiku pouze tím, že zůstal kulatý. Jeho anatomické a ergonomické tvary odpovídaly přirozenému uchopení do rukou a zajišťovaly rovnoměrný a uvolněný kontakt s dlaněmi.

V neodděleném středu byl umístěn malý displej, spínač výstražných světel, reproduktor audia a další tlačítka, dal by se tedy považovat za prapředka dnešních multifunkčních volantů. Digitální přístroje se nacházely nahoře na palubní desce ve dvou řadách nad sebou, natočené směrem k řidiči. Centrální pozice až takřka u čelního skla měla zaručit, aby „pilot“ nemusel odvracet svůj zrak od silnice.

Okna z plastu

Ručně vyrobená ocelová karoserie měla ovšem také zvláštní prvek: okna postrádala rámy, byla vsazena přímo do ní a tvořila jednotnou strukturu, celek pak vypadal jako socha.. Společnost Bertone už předtím přišla s odvážnými řešeními týkajícími se čiré plochy, stačí vzpomenout Marzal, Carabo, původní Stratos Zero či zmíněné Navajo. Aby mohl do čokoládově hnědé kabiny v kůži a sametu s překvapivě pohodlnými klubovkami místo sedadel pronikat čerstvý vzduch, dostala tentokrát boční polykarbonátová a zatmavená „skla“ malé kruhové části, které šlo elektricky nejdříve vyklopit a poté posouvat.

Proč na ně byly použity umělé hmoty? Říká se, že původní dodavatel skleněných oken nedodržel termín a před autosalonem se muselo rychle improvizovat... Vstupy ve střeše proudil vzduch přímo k motoru, konkrétně do karburátorů. O čistotu čelního okna se staral jediný velký ve vzpřímené poloze pohybující se stěrač.. Řadicí páka připomínala spíše joystick. Zatahovací světlomety byly opatřeny kruhovými čočkami, integrované nárazníky zvenčí označovaly tenké oranžové pásy.

Inspirace pro filmaře

Tmavě hnědý vůz s jasně žlutými koly byl navržen ve stylistickém centru firmy Bertone v Caprie, dvoutisícovém městečku ležícím 33 km západně od centra Turína. Po výstavě jej přestříkali na světlejší odstín, protože ten původní připomínal mnohým stolici. Dřevěné (!) ráfky dostaly zlatavou barvu a na karoserii se objevily emblémy Lancie, které nejdříve postrádal.

Později mu byla vrácena kromě kol původní podoba (přelakován byl dokonce několikrát), znaky a štítky samozřejmě na svých místech zůstaly. S výrobou takto revolučního vozu se samozřejmě vůbec nepočítalo, na hony se jí vzdaloval. I když se tenkrát pochopitelně spekulovalo, že by se mohlo jednat o pokračovatele Stratosu – tedy v civilnější podobě.

Výraz „sibilo“ označuje v italštině syčivý zvuk vydávaný předmětem, který se pochybuje rychle ve vzduchu. Jméno tedy bylo vybráno velmi trefně. Stroj dokonce inspiroval i filmaře. Vozidla, která jezdila v akčním sci-fi snímku Total Recall (1990) režiséra Paula Verhoevena s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli, ale rozhodně nebyla tak zajímavá.

Stačilo necelých 2,5 milionu

Sibilo, které zkrátka a dobře vypadá jako kdyby spadlo z oběžné dráhy, se stalo položkou v dražbě konceptů z továrních sbírek Bertone. Ta se konala 21. května 2011 v rámci slavné přehlídky Concorso d'Eleganza Villa d'Este v severoitalském Cernobbiu u jezera Como. Krachující studio potřebovalo peníze, proto se některé unikáty stěhovaly z firemní sbírky do soukromých kolekcí. Společnost RM Auctions (dnes RM Sotheby's) stanovila rozmezí na 60-100.000 eur.

Nový majitel, milánský architekt a sběratel Corrado Lopresto si tento zajímavý prototyp s číslem motoru 829 0C0 odvezl za 95.200 eur, což tehdy zhruba odpovídalo částce 2,4 milionu korun. Mohli jej vidět kupříkladu návštěvníci Festivalu rychlosti v Goodwoodu v roce 2013, pařížské výstavy Rétromobile (2015) a také letošní Ženevy, kde se skvěl vedle o jedenáct let staršího Lamborghini Marzal. Je plně funkční a jezdí, prazvláštním volantem jej skutečně lze ovládat. Nicméně jakýkoli výmol na silnici dvoučlenná posádka okamžitě tvrdě pocítí. A brzdy? Ty nestojí za řeč... Výprodej studií společnost Bertone S.p.A. finančně nezachránil, v květnu 2014 definitivně zbankrotovala.

Foto: archiv Bertone, Tom Wood/RM Sotheby's