Italští karosářští mistři: Bertone (1. část) – od kočárů ke Carabu

Nejstarší z dodnes existujících italských karosářských firem založil v roce 1912 Giovanni Bertone v Mekce italského automobilového průmyslu, Turínu. V jeho dílně se zpočátku vyráběly a opravovaly kočáry. O dva roky později (4. července 1914) se mu narodil druhý syn Giuseppe, přezdívaný Nuccio. Toto jméno mu zůstalo až do konce života a stalo se po celém světě synonymem dokonalého italského stylingu.

V otcových šlépějích

Po skončení první světové války otevřel Giovanni Bertone novou dílnu na Via Monginevro a začal s montáží karoserie typu Torpedo na podvozek vozu SPA 23S. Následovala výroba karoserie na Fiat 501 Sport Siluro Corsa. Giovanni Bertone začal spolupracovat s téměř všemi tehdejšími výrobci automobilů (dnes nám značky jako Fast, Chiribiri, Aurea, SCAT nebo Diatto mnoho neříkají), ale hlavně se dvěma největšími turínskými firmami - Fiatem a Lancií. Jeho talentu si povšiml Vincenzo Lancia a poskytl mu řadu příležitostí, např. zadáním návrhu karoserie luxusního vozu Lancia Lambda VIII (1928). Giovanni Bertone se nezalekl ani hospodářské krize na začátku třicátých let minulého století a pokračoval ve své tvůrčí činnosti. V roce 1933 začal tehdy devatenáctiletý Nuccio pracovat v otcově firmě. Ta se přemístila na Corso Peschiera a zaměstnávala 50 dělníků.

Rok 1934 znamenal významný předěl v automobilovém designu. Bertone tehdy vytvořil udivující karoserii vozu Fiat Ardita 2500 a brzy následovaly další zdařilé aerodynamické návrhy, např. Lancia Aprilia Cabriolet (1937). Další rozmach zbrzdila druhá světová válka, kdy se Bertone stejně jako ostatní přeorientoval na válečnou výrobu (ambulance). Po válce začal obtížný proces rekonstrukce a Bertone se vrátil ke stavbě karoserií. Z tohoto období stojí za pozornost například jeho přestavba Fiatu 1100 na kabriolet (1946). Zálibu v otevřených vozech potvrdil Bertone i později u vozů Lancia Aprilia (1947) nebo Healey (1948).

Už před válkou byl Nuccio úspěšným amatérským závodníkem a po válce, v letech 1946 až 1952, dosáhl řady úspěchů s vozy Cisitalia, Ferrari a Maserati. Několikrát například vyhrál svoji třídu v závodu Mille Miglia. Pak se ale musel začít naplno věnovat firmě, jejíž řízení převzal od svého otce. Nuccio Bertone byl osobně autorem jen několika návrhů karoserií z prvního období firmy, byl však znamenitý organizátor s citem pro design a vyhledávání talentovaných spolupracovníků, jakými byli například jeho pozdější šéfdesignéři Scaglione, Giugiaro, Gandini nebo Deschamps. Nuccio Bertone využil svých znalostí ze studia ekonomie a obchodu a dosud převažující řemeslnou výrobu doplnil moderními technologiemi průmyslové výroby automobilů.

Franco Scaglione v Bertoneho službách

Prvním z talentovaných designérů pracujících pro Bertoneho byl Franco Scaglione, který předtím získával zkušenosti u Pinin Fariny. V roce 1952 jej Nuccio Bertone pověřil návrhy dvou karoserií na podvozku MG TD (kupé a kabriolet) a vystavil je na turínském autosalonu. Bertone netrpělivě očekával zákazníky, neboť prodej alespoň jednoho vozu by načas vyřešil jeho finanční problémy. Jako zjevení se objevil muž v bílém kovbojském klobouku s dotazem, zda jsou vozy na prodej. Bertone zavtipkoval: „Chcete je koupit oba“? Muž odpověděl, že bere stovku od každého. Tím mužem byl Stanley „Wacky“ Arnolt, průmyslník z Chicaga a fanda na britské sportovní vozy. Zabýval se prodejem britských vozů v USA a využil svých styků s MG k získání podvozků modelů TD, na které se montovaly karoserie Bertone. Z plánovaných dvou set vozů byla vyrobena stovka (35 kabrioletů a zbytek kupé) a prodána v USA pod značkou Arnolt-MG. Když začaly dodávky podvozků MG váznout, objednal si Arnolt u Bertoneho karoserie sportovního vozu na podvozku Bristol 404. Těchto aut, prodávaných pod značkou Arnolt-Bristol bylo vyrobeno kolem 150 ve verzích roadster a kupé.

Dalším zákazníkem byl Carlo Abarth, italský konstruktér sportovních vozů s motory a podvozky Fiat. Bertone pro něj v roce 1952 postavil futuristickou studií Abarth Biposto. Scaglioneho karoserie měla bizardní předek se třemi reflektory a vzadu štíhlá křídla předznamenávající pozdější aerodynamické studie BAT. Také Abarth GT750 s motorem z Fiatu 600 měl karoserii Bertone. Upravený motor s výkonem 34 kW dokázal lehkému (560 kg) kupé udělit rychlost 160 km/h. Výzkum aerodynamiky vyvrcholil u Bertoneho v roce 1956, kdy vytvořil karoserii vozu Abarth 750 Record, postaveného opět na podvozkových dílech Fiatu 600. Na dráze v Monze vytvořil spolu s vozy karosovanými Pinin Farinou řadu světových rekordů.

Významným partnerem se pro Bertoneho stala na začátku padesátých let minulého století Alfa Romeo. Alfa Romeo se v té době zmítala ve finančních potížích. Vyvíjela nový model Giulietta a k získání potřebných prostředků vypsala loterii s hlavními výhrami v podobě sportovních giuliett. Bertone získal zakázku na návrh karoserie. Giulietta Sprint fascinovala nejen šťastné výherce, ale i manažery Alfy Romeo, takže si u Bertoneho objednali i výrobu. Z původně plánovaného tisíce vozů se jich do konce roku 1962 vyrobilo na 36 000. Tento vůz znamenal významnou změnu ve strategii firmy Bertone. Namísto kusové výroby jednotlivých karoserií se stal výrobcem kompletních vozů, podobně jako Pinin Farina nebo Karmann.

Ze spolupráce Bertoneho s Alfou Romeo vznikla také trojice pozoruhodných studií Berlinetta Aerodinamica Tecnica (BAT). Franco Scaglione vytvořil s pomocí dílů Alfa Romeo 1900 mimořádně působivou studii BAT5 (1953), kterou šokoval tehdejší automobilový svět a posunul hranice automobilového designu a aerodynamiky. Následoval BAT 7 (1954) s ještě výraznějšími zadními ploutvemi, které měly utlumit turbulence na zádi. Krásu tohoto konceptu potvrdilo vítězství v soutěži elegance Luis Vuitton Classic v roce 2001. Poslední a zřejmě nejvyzrálejší byla studie BAT 9 z roku 1955 s menšími ploutvemi, ale výraznou přední části s mohutnými nasávacími otvory.

Kromě vozů Giulietta Sprint začal Bertone vyrábět další aerodynamické kupé SS Giulietta SS (Sprint Speciale) a sportovní dvoudveřové kupé NSU Sport Prinz (1957). Továrna na Corso Peschiera již přestávala kapacitně stačit a proto byl postaven nový závod v Grugliasku na předměstí Turínu. Prvních 153 hliníkových karoserií kupé Giulietta SS bylo ještě vyrobeno ve staré továrně, zbývajících 1460 kusů již v novém závodu v Grugliascu.

V roce 1959 ukončil Franco Scaglione svoji činnost u Bertoneho a stal se návrhářem na volné noze. Problémy s drogami však předčasně ukončily jeho tvůrčí činnost. Nuccio Bertone začal hledat nové talenty a našel jednoho z největších – Giorgetta Giugiara.

Taktovku přebírá Giorgetto Giugiaro

Na začátku šedesátých let vznikla celá řada vozů třídy GT, převážně v italském stylu. Nuccio Bertone přišel s několika variantami na toto téma a na všech se již podílel Giugiaro. Byla to především studie výkonného kupé Jet na podvozku Aston Martin DB4 GT, vzácné kupé na podvozku Ferrari 250 GT, které Bertone řadu let používal pro osobní potřebu a rovněž Alfa Romeo 2600 Sprint ve verzi kupé a kabriolet. Nesmíme také zapomenout na luxusní kupé Maserati 5000 GT dodávané pouze na objednávku s různými karoseriemi nebo na elegantní kupé 2+2 ISO Rivoltu GT. V této době také Bertone vyráběl v omezených sériích Giugiarem navržené vozy Simca 1000 Coupé a BMW 3200 CS (v letech 1962-65 se vyrobilo kolem 300 ks). Méně úspěšný byl projekt vozu ASA 1000 GT, malého Ferrari zvaného „Ferrarina“, kterých se navzdory očekávání vyrobila necelá stovka.

Rok 1963 přinesl další přírůstky do pokladnice automobilových skvostů. Jedinečné kupé Iso Grifo doplnil Bertone prototypem kabrioletu a závodní verzí známou jako A3C. Na ženevský autosalon tehdy Nuccio Bertone osobně přivezl Giugiarovu studii Corvair Testudo. Následující rok se představila stylová Alfa Romeo Canguro. Nástupcem nezapomenutelné Giulietty Sprint se v roce 1965 stala Alfa Romeo Giulia GT.

V témže roce dosáhla Carrozzeria Bertone významného úspěchu spuštěním výroby malého Fiatu 850 Spider. Komerční úspěch tohoto modelu vedl Bertoneho ke zvýšení denní výrobní kapacity na 120 jednotek (v letech 1965 až 1972 jich bylo vyrobeno kolem 140 tisíc). Výroba modelu 850 Spider se postupně zvyšovala z 13 tisíc v roce 1966 až na téměř 30 tisíc v roce 1968. Malý spider byl jednou z posledních prací Giorgetta Giugiara ve službách Bertoneho. Jeho zdatným nástupcem se stal Marcello Gandini.

Skvosty Marcella Gandiniho

Druhá polovina šedesátých let byla pro Bertoneho ve znamení partnerství s Ferrucciem Lamborghinim. Prvním vozem vzešlým z této spolupráce byla Miura, představená v Ženevě 1966. Tento vůz, s motorem V12 umístěným napříč před zadní nápravou, je pokládán za jednu z nejvýznamnějších konstrukcí v historii automobilismu. Po Miuře přišel Marzal (1967), čtyřmístné kupé s křídlovými dveřmi a motorem vzadu. Karoserii navrhl Marcello Gandini, který u Bertoneho vystřídal ve funkci šéfdesignéra Giugiara. Motor vznikl přepůlením motoru V12 z vozu Miura. Jediný prototyp byl věnován monackému knížectví. Dalším Lamborghinim s karoserií Bertone byla Espada (1968). Jak uvidíme ve druhé části tohoto článku, tato spolupráce se rozvíjela i v dalších letech.

Spolupráce Bertoneho s velkými italskými výrobci aut pokračovala v roce 1967 návrhem karoserií pro kupé Alfa Romeo Montreal a Fiat Dino Coupé. Montreal byl postaven na objednávku pořadatelů výstavy Expo 67 v Montrealu. Jednalo se o silniční verzi závodního vozu Tipo 33. Motor měl být původně před zadní nápravou (výstupy vzduchu za dveřmi), nakonec však byl umístěn podélně vpředu. Sériová výroba byla zahájena v roce 1970 a do roku 1977 bylo vyrobeno 3925 vozů. Úhledné čtyřmístné kupé Dino dostalo spolu s Pininfarinovým spiderem jméno po použitém motoru, vidlicovém šestiválci Ferrari Dino.

Na pařížském autosalonu 1968 představil Nuccio Bertone avantgardní koncepční studii Carabo, postavenou na podvozku Alfy Romeo 33. Zajímavě tvarované dvoumístné kupé s motorem za sedadly mělo dopředu výklopné křídlové dveře a žaluziové větrání motorového prostoru. Výška tohoto prototypu byla stlačena pod magickou hranici jednoho metru. Sám Bertone si Caraba velmi cenil a patřil mezi jeho nejoblíbenější studie.

Ve druhé části tohoto článku budeme sledovat další osudy této věhlasné karosárny až do současnosti a připomeneme si všechny významné i některé dnes již zapomenuté automobily, jejichž tvary vznikly ve studiu Bertone.