Jeden z nejslavnějších českých soutěžáků Leo Pavlík: Quattro byla škola!
Soutěžní sport má v Česku (dříve Československu) dlouhou tradici. Období druhé poloviny osmdesátých let se neslo ve znamení startů speciálů Audi Quattro.
Když lyže vystřídala auta
Pochází ze Šumavy a od mládí lyžoval. Jednou si při tréninku poranil rameno, které ho začalo zlobit. Proto se Leo začal v jedenadvaceti pohlížet, co s časem, když nemohl na lyže. Volba padla na auto Škoda 1100 MB a začínali zkoušet rallye s Václavem Pechem. Mimochodem otcem současného skvělého jezdce.
Pracoval tehdy v kdyňských strojírnách. Často si ho po práci vyzvedával Václav Šůcha a vyráželi spolu trénovat do míst, kde se jezdila v rámci Rallye Šumava legendární rychlostní zkouška Koráb. Učení neslo výsledky a mladý jezdec se začal prosazovat. Rodiče jeho počínání v tichosti podporovali.
Prodáním obrazu mu pomohli s nákupem Škody 110 Rallye.
V roce 1975 se stal členem Barum Teamu, který podporoval zlínský (tehdy se město jmenovalo Gottwaldov) výrobce pneumatik. „Byla tam úžasná parta lidí, kteří měli rádi rallye a snažili se ji v rámci možností podporovat. Vzpomínám, že jsme jeli několikrát Rallye Jugoslávie. Byly to čtyři dny a tři noci s minimálními přestávkami na odpočinek. Byla to síla, maximálně těžké, ale fantastické. V průběhu rychlostních zkoušek jsem skoro usínal.“
Automobilka Škoda, která tehdy nesla označení AZNP, dávala v té době nadějným jezdcům každým rokem k dispozici na další sezonu v té době vyráběný soutěžní speciál. Leo Pavlík si tak „vyzávodil“ několik vozů Škoda 120 Rallye L.
Stačil telefonát do Francie
V tu chvíli se objevil na scéně legendární český soutěžák Vladimír Hubáček, který jezdil s Renaultem Alpine a znal dobře šéfa sportovního oddělení
francouzské automobilky. Na jeho přímluvu si mohl Pavlík přijet začátkem roku 1979 pro rallyeový speciál Renault 5 Alpine.
„S Vladimírem jsme byli přátelé. Líbilo se mu, jak umím být rychlý, a čas od času jsem se za ním zastavil na návštěvu v Praze. Jednou v listopadu 1978 mu říkám, že mi Škodovka přestala dávat náhradní díly, nemám peníze a nevím co dál. Vláďa tehdy využil skutečnosti, že náčelník Dukly Praha nebyl u sebe v kanceláři, a okamžitě zavolal do Francie Patricku Landonovi, což byl šéf sportovního oddělení Renaultu.“
Po Vladimírově přesvědčení Landon oznámil, ať patnáctého ledna přijedu, že budu mít auto připravené. „Nikdy nezapomenu, když jsme dorazili s kamionem pro nový vůz. Nachystaný závodní renault, bedny náhradních dílů a sady pneumatik,“ zavzpomínal Pavlík.
V rámci dohody mezi Barum teamem a tehdejším fenoménem socialistického Československa, což byl JZD Agrokombinát Slušovice, Leo Pavlík přestoupil. Do konce aktivní kariéry v roce 1989 zůstal členem rallyeového týmu ze Slušovic, který vstoupil výrazným způsobem do historie českých soutěží. Díky spolupráci se značkou Audi.
Vysoké učení za volantem
Automobilka se čtyřmi kruhy ve znaku patřila v osmdesátých letech minulého století ke špičce světové rallye. Němci hledali možnosti, kde by šlo testovat nové vozy a nebýt na očích konkurence. Nejdříve to zkoušeli v lesích kolem Karlových Varů, ale pak jim jeden špeditér dal tip na okolí Slušovic.
A tak vznikl v okolí Dešné na Zlínsku polygon, na kterém Audi zkoušelo nejnovější úpravy pro podniky mistrovství světa. „Tehdejší slušovický
předseda František Čuba vyjednal, že tovární tým může testovat, ale jako kompenzaci nám dá na české rallye jedno quattro s veškerým servisem,“
líčí Pavlík dobu.
Druhou polovinu 80. let považuje za vrchol kariéry. „Nebylo to jenom díky tomu, že jsme mohli jezdit se špičkovou technikou, ale hodně mi daly i tréninky s Walterem Röhrlem a testovacím jezdcem Audi Walterem Mayerem. Röhrl mi řekl, když budeš do deseti sekund za mnou, jsi hodně rychlý. Povedlo se mi být jen o pět sekund zpátky. Byla to v té době vysoká škola rallye a jsem za ni moc vděčný,“ dodává Leo Pavlík.
Audi je moje srdce
Zásadními vozy ve vaší kariéře byla škoda se zadním pohonem, renault s předním a audi s 4x4. Jak jste se vyrovnával s typovou odlišností?
Zásadní moment nastal v době, kdy jsem začal jezdit s renaultem a doma na Šumavě mi na sněhu z kopce ujel místní řidič se sériovou škodovkou.
Bylo mi jasné, že musím něco udělat se svými návyky. Takže jsem dopoledne sbíral fyzičku na lyžích a odpoledne s pomocí místní horské služby trénoval s autem na uzavřených silnicích a učil se řídit vůz s předním pohonem.
Byl přestup na čtyřkolku Audi podobně napínavý?
Vzpomínám si na Rallye Tatry 1985 a první erzetu za volantem quattra. Radili mi, abych na startu vytočil motor na devět tisíc otáček a pak pustil spojku. Pamatuji si, jak mě nějaká brutální síla zatlačila do sedačky a já se jen křečovitě držel volantu, abych auto uřídil.
Byl to jediný problém?
Zásadní bylo naučit se jezdit rychleji. Čtyřkolka začínala fungovat až ve chvílích, kdy se s ní jelo hodně ostře. Pro mě to ovšem znamenalo jet s ní rychleji než s jakýmkoliv předchozím vozem s jednou hnanou nápravou. Překonat zafixovanou maximální hranici bylo psychicky nejtěžší. Byl to pro mě asi nejnáročnější okamžik kariéry.
Rallye jste dal sbohem v roce 1989. Čemu jste se poté věnoval?
S koncem rallye u Audi Sport skončila i jedna etapa mého života. Sportu jsem ale zůstal věrný formou tréninku mladých sportovců a této práci se věnuji dodnes. Zabývám se optimalizací přípravy sportovců, ať jsou automobiloví závodníci nebo třeba biatlonisté, jako je například Eva Puskarčíková.
V čem spočívá problém tréninku?
Nikdo se nesmí bát jít vyhrát! To učím svěřence a říkám jim: Jdi vyhrát, a když to nevyjde, vyhraješ příště. Učíme se ne chtít, ale být. Když se rozhodnou závodit a vítězit, musí si najít prostředky a systém, jak na to.
Jak to na vašem tréninku vypadá?
„Všichni mí svěřenci se pokaždé vzájemně pozdraví, nemluví sprostě a chovají se k sobě slušně. Trénink je očividně baví, neustále spolu závodí
a překonávají rekordy toho druhého. Když to vidím, mám radost a pocit, že to všechno má svůj smysl.
Co na ně zkoušíte?
Občas vymyslím cvik, který lze jen velmi obtížně udělat, a sleduji, jak reagují – jestli podléhají emocím, jestli jsou nervózní, anebo jestli to berou s klidem a bojují až do konce. Následně se to společně učíme zvládat. Děcka pak znají řadu fíglů, jak se uklidnit a soustředit.
Jakou sklízíte u mladých odezvu?
Trénujeme společně kondici, psychiku a učíme se přemýšlet o svém výkonu. Mám radost, když vidím, že sami touží být lepší a jít dál, protože je taková forma tréninku baví. Samotný talent, to je jenom podpora, takový urychlovač výkonnostního růstu, který musí být proložený jejich vůlí trénovat a zdokonalovat se.
Existují čeští jezdci, kteří se prosadili v mezinárodním měřítku?
Neřeknu určitě nic nového, když budu jmenovat Honzu Kopeckého, který v rámci mistrovství světa WR2 jede skvěle. Klobouk dolů rovněž před Martinem Prokopem, ten mě mile překvapil výkonem na letošním Dakaru.
Máme talenty schopné prosadit se?
Velký potenciál má Jaromír Tarabus a hodně rychlý je také Ondřej Bisaha. Musí si však sám zajišťovat prostředky na závodění a nemá čas na souvislou přípravu. Rychlý je Tomáš Pospíšilík, který přišel z autokrosu, kde byl jedním z nejrychlejších. Učil se psát rozpis rychlostních zkoušek a komunikaci se spolujezdcem, což se mu začíná v poslední době dařit.
Našel byste i jiné naděje?
Je to Gabriela Jílková. V okruhovém pohárovém seriálu Audi TT Cup už dokázala být při testování před sezonou nejrychlejší ze všech.
Kdo výrazně ovlivnil vaši kariéru?
Jednoznačně rodiče a zejména pak otec. Ohromně moudrý, pracovitý člověk a vůdčí osobnost, vždycky se mě snažil motivovat. Vzpomínám, jak jsem jednou prohrál závod na lyžích a táta se mě zeptal, jestli nás budou ostatní ještě dlouho porážet. Já byl na sebe tenkrát strašně naštvaný a ještě víc mě to vyhecovalo jít trénovat a bojovat.
Kdo z osobností motoristického sportu vstoupil do vašeho života?
Šéf týmu Mercedes formule 1 Toto Wolff. Před několika lety se finančně podílel na testu motokárové závodnice Lucii Panáčkové s formulí Renault
2.0. Byla na okruhu Oschersleben velmi rychlá a Totto mi dal informaci: Ona je velký talent, ale ne supertalent. Teď podporuji Bottase (dnes pilot F1)
a tomu dávám přednost.
Jaký byl váš přítel a legendární světový jezdec rallye Walter Röhrl?
Představuje kombinaci velkého talentu, obrovské vůle a nadšení něčeho dosáhnout. Navíc je výjimečně přátelský člověk. Jsme kamarádi téměř čtyřicet let.
Co děláte, když netrénujete?
Když můžu, řídím rychlá auta zásluhou starého přítele Rolanda Gumperta, který za mé éry šéfoval Audi Sport v osmdesátých letech. Pak byl ředitelem divize Asia-Pacific. V Číně vybudoval pro Audi několik továren. Začátkem tisíciletí se vrátil a vyvíjí supersportovní speciály. Známé jsou jeho vozy Apollo a dnes ve firmě Gumpert Airways Automobile vyvíjí elektrický supersport. Možná se ho dočkají fanoušci už letos na Barumce.
Leo Pavlík
- Narozen: 14. 11. 1948
- Bydliště: Zlín
- Disciplína: rallye
- Úspěchy: mistr ČSSR v rallye (1978, 1981, 1982, 1986, 1988, 1989), vítěz Rallye Šumava (1978, 1981, 1982, 1989), Rallye Český Krumlov (1978, 1979, 1980, 1989), Rallye Teplice (1981, 1983, 1984), Rallye Příbram (1986, 1989), Barum rallye (19886), Rallye Valašská zima (1986)
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat