Liaz a jeho nákladní vozy: Od Škody 706 R po Xenu

Národní podnik Liaz (Liberecké automobilové závody) byl sice oficiálně založen k 1. lednu 1953, ale samotná výroba byla zahájena již v roce 1951 a jejím výsledkem byly nákladní automobily Škoda 706 R a autobusy 706 RO, jejichž konstrukce pocházela z konce třicátých let.

Liaz v průběhu let tvořila řada podniků, ale prakticky od počátku byla hlavní trojice rozmístěná v Jablonci nad Nisou-Rýnovicích, Mnichově Hradišti a Liberci. Postupně se připojovaly a byly zakládány závody v Mělníku, Zvolenu, Velkém Krtíši, Přerově a Holýšově.

Ve druhé polovině osmdesátých let pod Liaz spadal dokonce i výrobce autobusů Karosa z Vysokého Mýta, produkce chladírenských návěsů v Chocni a také výroba trolejbusů značky Škoda v Ostrově nad Ohří.

Další růst Liazu zastavil rozpad RVHP na počátku devadesátých let, s nímž automobilka přišla o většinu svých tradičních trhů a odběratelů. Prodeje a spolu s nimi i výroba začínají výrazně klesat a některé podniky se navíc odloučily do samostatných firem.

V roce 1992 došlo k proměně státního podniku v akciovou společnost, i když většinovým vlastníkem zůstal stát. Teprve v roce 1995 získala většinu akcii Škoda Plzeň a název podniku se změnil na Škoda Liaz a.s.

Ve druhé polovině devadesátých let se sice pracovalo na záchranném ekonomickém programu podniku, ale ani uvedením moderní modelové řady 400 se nepovedlo zvrátit konec Liazu. Následně automobilku v roce 2000 odkoupil Sipox Holding ze Slovenska, ale již od dva roky později došlo k likvidaci společnosti.

Prozatím poslední pokus o záchranu výroby nákladních automobilů z vývoje Liazu provedla společnost Tedom, která v roce 2006 vytvořila firmu Tedom Truck, zakoupila práva na výrobu modelových řad 300 i 400, spustila produkci modelu Fox a modernizovala starší Liazy, ale nakonec i ona skončila v roce 2009 v likvidaci.

Škoda 706: Od Barči po Mates

Prvním nákladním automobilem z Liazu byla tedy Škoda 706 R, jejíž kořeny sahají až do druhé poloviny třicátých let k modelu 706 a písmeno R v jejím označení znamená Rekonstruovaný.

Škoda 706 R, jejíž vývoj probíhal již za 2. světové války a výroba byla spuštěna krátce po ní v letňanské Avii, představovala klasického zástupce konstrukce nákladních automobilů čtyřicátých let dvacátého století.

Základem dvounápravového vozu, jemuž se důvěrně přezdívalo Barča byl žebřinový rám s rozvorem náprav 5000 mm, v němž byl nad přední nápravou uložen vznětový šestiválec o objemu 11,8 l s výkonem 99 kW, který prostřednictvím manuální pětistupňové převodovky poháněl kola zadní nápravy.

Robustní nákladní automobil s pohotovostní hmotností 5000 kg měl nosnost 7300 až 9000 kg, ale vyšší nosnosti se týkaly exportních osmitunových verzí 806 a devítitunových exportních provedení 900 R. Vedle základního provedení 706 R dodávaného většinou v podobě valníku nebo podvozku s kabinou pro dodatečnou montáž nástavby existoval i sklápěč 706 RS.

Vedle verzí s klasickou kapotovou dvoudveřovou kabinou byl se sníženým a prodlouženým šasi vyráběn i autobus 706 RO a z něj odvozený 706 ROK, což byl vůz s přední části kabiny autobusu a nástavbou pro svoz komunálního odpadu.

Škoda 706 R – Říkali jí Barča

V roce 1958 se po několikaletém vývoji v Liazu naplno rozběhla výroba důkladně modernizovaných vozidel s označením 706 RT, kdy písmena v názvu znamenala Rekonstruovaný Trambusový. Původní kapotová kabina se stala minulostí a její místo zaujala nově navržena bezkapotová kabina, pod níž se ukrývala přepracovaná pohonná jednotka i rám a nápravy.

Škoda 706 RT byla vybavena evolucí vznětového šestiválce o objemu 11,8 l s výkonem 118 kW. Motor opět poháněl kola zadní nápravy prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky.

Novinka s trambusovou kabinou nabídla ve srovnání se svým předchůdcem výrazně širší paletu verzí s různými délkami rozvoru náprav. Vedle základního provedení RT v podobě podvozku pro montáž nástavby nebo valníku se jednalo o sklápěč RTS, podvozek pro kropící vůz RTH, podvozek pro popelářský vůz RTK, návěsový tahač RTTN, dlouhý valník RTD, valník s pohonem všech kol RTP a řadu dalších verzí.

Vedle nákladních verzí se modernizace řady 706 projevila samozřejmě i u autobusů, kdy pod označením Škoda 706 RTO vyrazil ve druhé polovině padesátých let na silnice pravděpodobně nejpopulárnější autobus z československé produkce.

Kariéra Škody 706 RT se měla původně uzavřít ve druhé polovině šedesátých let s příchodem zcela nové generace nákladního vozu, ale její vývoj zahájený na počátku šedesátých let se neustále protahoval a namísto nové řady 100 zamířila v roce 1966 do výroby Škoda 706 MT, což byl Modernizovaný Trambus.

Tato modelová řada kombinovala rám a kabinu Škody 706 RT s pohonnými jednotkami a nápravami vyvinutými pro řadu 100, u níž došlo ke zpoždění díky problémům s výrobou rámů a zcela nově navržené kabiny.

Podobně jako RT i MT nabízel velmi širokou řadu verzí a jeho vznětové šestiválec o objemu 11,8 litru nabízely výkony od 132 do 154 kW. Původně nouzové řešení mělo být ve výrobě po nezbytně nutnou dobu a nahradit řadu RT, ale ta se nakonec na výrobních linkách udržela až do poloviny osmdesátých let a poslední zástupci řady MT vyjeli z bran Liazu údajně v roce 1988.

Škoda 706