Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Michelottiho Ferrari Daytona NART Spider je unikátní a dá se koupit

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Giovanni Michelotti přetvořil v polovině 70. let pětici Ferrari Daytona na objednávku Luigiho Chinettiho. Třetí kus ze série bude k mání v lednu v Arizoně.

Historické vozy Ferrari, to není jen 250 GTO, jehož ceny už před pár lety překročily v korunách miliardu. V životopisu značky s koníkem ve znaku najdeme i jiné vzácnosti. Co je 365 GTB/4 alias Daytona, to ví skoro každý, kdo se o auta nejen z Maranella zajímá. I tahle relativně moderní řada má ale zajímavé zástupce. Hlavní role kromě čtyřkolového krasavce v následujícím příběhu hrají Luigi Chinetti a Giovanni Michelotti.

Závodník a designér

Luigi Chinetti (1901-1994) býval závodníkem. A poměrně úspěšným, vždyť vyhrál třikrát 24 hodin Le Mans a dvakrát Spa, soustředil se na vytrvalostní klání sportovních vozů. Za druhé světové války Ital, který však dlouhá léta působil ve Francii, emigroval do Spojených států. Na Circuit de la Sarthe 1949 zvítězil už jako Američan. Britskému baronu Seldsonovi půjčil volant Ferrari 166 MM jen na dvacet minut... Bylo to zároveň první vítězství značky v tomto slavném podniku. Chinetti se stal jejím oficiálním importérem pro USA a založil NART – North American Racing Team. Jeho typická modrobílá kombinace se objevila i ve formuli 1...

Turíňan Giovanni Michelotti (1921-1980) pracoval pro Vignaleho, kde navrhoval hlavně vozy Ferrari, ale také Maserati. Na konci padesátých let se postavil na vlastní nohy, jeho rukopis nesla spousta sériových modelů sdružení Standard-Triumph a British Leylandu, nizozemského DAFu, ale i BMW. A také Alpine A110. Nelze mu rozhodně upřít notnou dávku geniality. Věnoval se samozřejmě i kreacím. Mezi jeho nejzajímavější práce patří série pěti otevřených Ferrari 365 GTB/4 Daytona z poloviny 70. let minulého věku, právě na Chinettiho objednávku. Jednotlivé kusy se od sebe v detailech lišily, základní tvary karoserie byly ve všech případech stejné: klínovitý profil a žraločí nos.

První kus s targa střechou prezentoval Chinetti v roce 1974 na autosalonu v Turíně. Druhé auto s číslem podvozku 15965 bylo závodní, mělo se zúčastnit 24 hodin Le Mans 1975, ale šéf NART se nepohodl s komisaři a všechny přihlášky svého týmu stáhl. Existuje dodnes. V sedmdesátém šestém si Italoameričan objednal další tři kopie, tentokrát určené na běžné silnice. Prvním z nich a tedy třetím v pořadí byl ten s číslem podvozku 14299, který nás zajímá nejvíce.

Přestavba

Původně šlo o běžnou Daytonu americké specifikace, navíc kupé, které opustilo továrnu v Maranellu už v květnu 1971. Dr. Silva, první majitel tohoto vozu si objednal kovově šedou barvu Grigio Ferro, interiér čalouněný rudou kůží Rosso Vaumol, klimatizaci a elektrická okna. Auto mu dodal Chinettiho distributor v Connecticutu. Jenže během dalších pěti let jej vlastník vrátil – a putovalo k Michelottimu. Ten jej přetvořil ve stylu tehdy dva roky starého turínského showcaru. oproti němu přepracoval dveře a okna, přidal pětipaprsková litá kola a plátěnou střechu. K ní připravil ještě hardtop, tedy pevnou odnímatelnou. Dostala stejnou kombinaci barev jako celé auto – šedomodrou na spodek a tmavě modrou na vrchní část. Interiér nechal přečalounit oranžovou kůží, původní přístroje Veglia Borletti se však na své místo vrátily.

Chinetti dal vůz, který doputoval v roce 1977 zpět k němu, jako dárek své ženě Marion, o čemž svědčily stříbrné nápisy nad klikami dveří. O tři léta později se skvěl na Michelottiho stánku při turínské výstavě, v sezóně 1982 byl zase k vidění v muzeu v Le Mans a v osmdesátém čtvrtém se zúčastnil soutěže elegance v La Baule.

Po smrti ženy

V polovině 80. let čekala unikátní 365 GTB/4 cesta zpět za oceán, ale Marion Chinetti mezitím odešla na věčnost. Vdovec a importér v jedné osobě tedy spider prodal Martymu Yacobianovi v Los Angeles, který se s ním pochlubil na Palm Springs Concours d'Elegance 1986. V lednu 1990 putoval dále, na Floridu k Richardu Gormanovi z North Miami (jedno z předměstí známého města)., jenže u toho dlouho nevydržel a stěhoval se k Marymu Tonkinovi, bratru (ne, opravdu nejde o ženu) velmi známého dealera Ferrari Rona Tonkina.

V září 1991 získal minimálně jetou a jedinečnou Daytonu vysoce respektovaný sběratel John Shirley, jehož kolekce získala řadu ocenění po celém světě. Zařadil ji kupříkladu vedle produkčního spideru téže řady a hliníkového otevřeného 275 GTS/4 NART. V jeho sbírce zůstala celých 22 let. V srpnu 2013 ji koupil zatím poslední majitel, který se musel pochlubit v lednu 2014 na Cavallino Classic a o několik měsíců později na soutěži elegance v Amelia Islandu, z obou si odnesla ceny. V účasti na nejrůznějších akcích pokračovala až do letoška.

Necelých 9 tisíc kilometrů

Exemplář vydraží RM Sotheby's na aukci v arizonském Phoenixu 17.-18. ledna 2019. Rozmezí stanoveno nebylo, ale že tohle auto přijde na hodně, je snad jasné... Má certifikát Ferrari Classiche, který obdrželo za Shirleyho vlastnictví a jeho historii zdokumentoval jeden z největších znalců značky Marcel Massini. Na sedadlech a předních blatnících jsou loga Michelottiho, na hranaté zádi vpravo pak emblém NART.

Od přestavby z roku 1976 najelo jen 8.818 km, přičemž 4.830 km absolvoval poslední vlastník, takže je jasné, jak moc se (ne)používalo. I Shirley jej přitom udržoval v provozuschopném stavu. Michelottiho interpretace Daytony má určitě svoje kouzlo a je lákadlem pro movité klienty, kteří hledají něco opravdu neobvyklého se vzpínajícím se koníkem. Není to nejdražší ani nejrychlejší klasické ferrari, ale... Určitě jej novopečený majitel, pokud se nějaký najde, nezamkne do klimatizované garáže, ale sem tam jej ukáže i veřejnosti jako ti před ním.

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Avatar - Pekelná Micinka
17. 12. 2018 04:00
Díky za článek
O tomhle modelu jsem nevěděl a dost se mi líbí. :yes: