Nabíjet, či nenabíjet elektromobil do 100 %? Pravda není univerzální
Většina majitelů elektromobilů věří, že není zdravé vůz nabíjet zcela do plna. Odpověď však není tak jednoduchá. Záleží na tom, jakou chemii používá vaše baterie, jak často jezdíte a jak s autem zacházíte.
Většina elektromobilů dnes používá lithium-iontové články, ale ne všechny jsou stejné. Baterie s niklem (NMC a NCA) nesnášejí dlouhodobé vystavení vysokému napětí. Čím déle zůstávají nabité na maximum, tím rychleji v nich probíhají chemické procesy, které vedou k nevratné ztrátě kapacity. Tento efekt se ještě zhoršuje při vyšších teplotách. Nejvíce tedy škodí situace, kdy auto zůstane dlouho stát plně nabité.
Železofosfátové články (LFP) jsou vůči vysokému napětí odolnější. Nevadí jim nabíjení do plna tak často, ale ani ony by neměly stát dlouho na 100 procentech. Platí proto obecné pravidlo: je lepší plánovat nabíjení tak, aby se vůz dostal na plnou kapacitu těsně před jízdou.
NMC a NCA: 100 % jen jednou za čas
Většina dnešních elektromobilů používá články typu NMC nebo NCA (například většina modelů od Volkswagenu, Hyundai, Kia či Tesly verzí Long Range). Tyto baterie jsou citlivější na vysoké napětí, a proto se doporučuje držet běžný stav nabití zhruba mezi sedmdesáti a devadesáti procenty.
Nabíjení do plna je vhodné pouze občas – před delší cestou, kdy potřebujete maximální dojezd, nebo zhruba jednou měsíčně kvůli kalibraci systému řízení baterie.
Tento systém, označovaný jako BMS (Battery Management System), sleduje napětí a kapacitu jednotlivých článků. Aby si dokázal udržet přesné údaje o zbývající energii, potřebuje občas vidět i horní a dolní hranici nabití. Proto i NMC baterii může jednou za čas prospět „plné“ nabití, nikoli však pravidelně. Dlouhodobé držení na 100 % by její životnost zkrátilo.
LFP: Do plna klidně častěji, ale nenechávat
U baterií typu LFP, tedy lithium-železo-fosfát, je situace jiná. Jde o řešení pro levnější elektromobily, použité třeba u Citroënu ë-C3. Tato chemie má nižší energetickou hustotu, je ale stabilnější a méně náchylná na degradaci při vyšším stavu nabití.
Baterie typu LFP mají velmi plochou napěťovou křivku, takže systém řízení baterie hůře odhaduje, kolik energie skutečně zbývá. Právě proto výrobci, jako například Tesla u svých modelů s LFP články, doporučují nabíjet na 100 % pravidelně – někdy i každý den, nebo alespoň jednou týdně.
Smyslem není zvýšit dojezd, ale umožnit řídící jednotce pohonu zkalibrovat horní hranici kapacity. Stejně jako u jiných baterií ale platí, že by vůz neměl zůstávat dlouho plně nabitý. I LFP články se při vysokém napětí zahřívají a stárnou, takže je ideální načasovat nabíjení tak, aby skončilo krátce před jízdou.
Jak na to v praxi
Pro běžné denní používání stačí u NMC a NCA baterií nastavit limit nabíjení kolem osmdesáti procent. U LFP není nutné se tak omezovat, ale nabíjení do plna by přeci jen mělo končit v době, kdy auto opravdu vyjíždí. Před dlouhou cestou se 100 % hodí vždy, bez ohledu na chemii, protože zaručí největší dojezd a zároveň vyrovná napětí článků.
Pro kalibraci stavu nabití stačí u NMC nebo NCA baterií jednou za měsíc nabít do plna, u LFP se doporučuje častěji, přibližně jednou týdně. Ať už máte jakýkoli typ baterie, vyhněte se extrémům – tedy dlouhému stání s prázdnou či plnou baterií. Oba stavy urychlují její stárnutí.
Zjednodušeně řečeno: u nikl-mangan-kobaltových baterií znamená „plná“ spíše výjimku, u železofosfátových téměř rutinu. V obou případech však platí, že nejdůležitější je načasování – nabíjet tak, aby vůz vyjel, když je energie čerstvě doplněná. Právě přístup majitele nejvíc rozhodne o stavu akumulátoru po letech.
Zdroje: ARXIV, Tesla, Volkswagen
