500 mil Indianapolis vyhrál podruhé v životě Juan Pablo Montoya

500 mil Indianapolis se sice pořádá už od roku 1911, ale přerušily jej dvě světové války, proto byl letošní ročník teprve devětadevadesátý. Předcházely mu testy, tréninky a kvalifikace, na oválu se závodilo už od 3. května, 9. 5. se jela Grand Prix Indianapolis na silničním okruhu (vyhrál ji Will Power). Při tréninkových jízdách došlo k několika nehodám: James Jakes zranil své mechaniky, Švýcarce Simoně de Silvestro vzplál vůz, do vzduchu se vznesl Hélio Castroneves a se zdí se potkala i druhá žena na startu: Britka Pippa Mann. I letecká vložka Josefa Newgardena dopadla nakonec dobře. V jedné z kvalifikací těžce boural oválový specialista Ed Carpenter, Chevroletu se nepovedl ani modifikovaný aerodynamický kit. Dost často i pršelo, v dešti se ovšem v Indy nejezdí. James Hinchcliffe neměl tolik štěstí jako jeho kolegové a kolegyně, po děsivé havárii 18. května (mohla za ni technická závada předního zavěšení) skončil v nemocnici.

Pole position nakonec získal Scott Dixon průměrem 364,935 km/h, do první řady se s ním postavili ještě Will Power a Simon Pagenaud. Celé startovní pole používá už čtvrtou sezónu podvozky Dallara DW12, motory dodává kromě Chevroletu ještě Honda. Americké značce ovšem patřilo po úvodních problémech prvních pět míst na startu. Týmy Chipa Ganassiho (Dixon, Tony Kanaan) a Penske (Power, Pagenaud, Castroneves) totiž používají právě její pohonné jednotky.

Po tradičním povelu „Ladies and gentlemen, start your engines“ z úst dnes osmdesátileté ředitelky Indianapolis Motor Speedway Mari Hulman George (s nápovědou) vše začalo. Alex Tagliani se ani nerozjel do zaváděcího kola a v něm vzplálo auto Connora Dalyho. Taglianiho monopost se ovšem podařilo zprovoznit, takže nakonec do závodu vyrazil. Zpočátku vedl Dixon, jenže první místo se v Indy mění každou chvíli. Hned v první zatáčce došlo ke kolizi, japonský kamikadze Takuma Sato sejmul Američana Karama. Japonec měl více štěstí a nevzdal.

Ve vedení se postupně vystřídali kromě Scotta Dixona Tony Kanaan, Simon Pagenaud, Will Power, Juan Pablo Montoya a Helio Castroneves. Samozřejmě přicházely první zastávky v boxech a nehody, které vyvolaly žluté fáze. 61. kolo bylo posledním dokončeným pro Bryana Clausona, následně se ve čtvrté zatáčce potkal se zdí. 113. kolo znamenalo konečnou pro Eda Carpentera, kterého zablokoval v první zatáčce Oriol Servia. Ani on samozřejmě nepokračoval. Nešťastný incident se odehrál o čtyři kola později v boxech, hlavním viníkem byl James Davison. Ten vjel po svém pitstopu do cesty britské závodnici a následně sestřelil dva mechaniky před ním stojícího Tristana Vautiera. Jeden z nich to odnesl lehkým zraněním. Pikantní je to, že všechny tři piloty angažoval stejný tým Dale Coyne Racing.

V poslední čtvrtině se ve vedení dokonce objevil i nešťastník Alex Tagliani a také Charlie Kimball, jinak tempo udržovali Dixon, Pagenaud, Montoya a Power. Ve 152. kole odpadl bývalý vítěz a jeden z favoritů, Brazilec Tony Kanaan, s nedotáčivým autem se na trati neudržel a havaroval. Při zastávkách favoritů nakrátko vedli Carlos Nuňoz a Justin Wilson. 176. okruh viděl divokou kolizi hned trojice pilotů: Sebastiana Saavedry, Jacka Hawkswortha a jednoho ze dvou nováčků: Stefana Colettiho. Hawksworth narazil zezadu do Saavedry a Coletti se nestačil vyhnout...

Po restartu spolu bojovali o triumf Montoya, Dixon, Power a Charlie Kimball. Nejvíce štěstí měl v závěru Juan Pablo Montoya, který před sebe poslední čtyři čtyřkilometrové okruhy nikoho nepustil. Dočkal se tak druhé sklenice mléka v kariéře, navíc po patnácti letech. Stupně vítězů se ve „Staré cihelně“ nekonají, vítěz bere vše (a nejvíce peněz z tučných prémií). Charlie Kimball je ovšem těžkým diabetikem a dokazuje, že i s takovým handicapem se dá dělat fyzicky náročný automobilový sport na vrcholové úrovni. Patřila mu nakonec třetí pozice za Powerem. Všechna čest!

Montoya se do nejvyšší ligy amerických monopostů vrátil loni. Byl mistrem CART (Champ Car) v sezóně 1999 coby nováček, další rok titul neobhájil, ale pro Chipa Ganassiho vyhrál v Indy, která se jela coby podnik konkurenčního seriálu IRL (dnes IndyCar Series). Pak přišla formule 1 a NASCAR. Aktuálně jezdí pro Rogera Penskeho, od comebacku zvítězil už třikrát a nyní vede celkové pořadí šampionátu. I když mu bude čtyřicet, do starého železa rozhodně ještě nepatří.

V cíli 500 mil Indy bylo nakonec klasifikováno 22 aut, loňský vítěz Ryan Hunter-Reay skončil až patnáctý těsně před Nováčkem roku Gabbym Chavesem. Úspěšnější ze dvou žen byla nakonec Simona de Silvestro (devatenáctá), která se po nešťastném angažmá ve formuli 1 u Sauberu vrátila za oceán. Odjela navíc plný počet kol, celých 200.