TEST Mini Clubman - první jízdní dojmy!

Co se stane se stylovým guru, když mu přidáte 24 centimetrů do délky a 8 centimetrů rozvoru? Nic, jen dlouhý guru. U Mini Clubman byl ale nárůst rozměrů jen začátek. Pravé přední dveře získaly protisměrně otevíratelné zadní křídlo, usnadňující přístup na zadní sedadla, záď vozu zdobí rovnou dvoukřídlá vrata. Obojí řešení jsme v praxi shledali velmi praktickým – přídavné dveře vpravo jsou pro cestující na zadních sedadlech skutečně potřebné a ke snadnosti výstupu a nástupu pomáhá i možnost odsunutí předního sedadla a opěradla s pamětí. A když už sedíte vzadu, nelze neocenit o 80 mm zvětšený prostor pro kolena oproti třídveřovému Mini. Na výšku se místo nezměnilo, naopak na šířku už do prostoru zadních sedadel trochu zasahovaly zadní podběhy.

Nové dvoukřídlé dveře zavazadlového prostoru lemují svislé sloupky v barvě střechy, takže zezadu si prodloužené Mini s klasickým určitě nelze splést. Křídla dveří se sice otevírají jen do úhlu 90 stupňů, na okrajích vozu umístěné čepy a dlouhá nosná ramena ovšem otevřené dveře oddalují od karoserie a kromě lepšího prostoru za autem tak například nezakrývají koncová světla. Drobný, ale praktický detail: při pokusu zavřít křídla v opačném pořadí nedojde ke kontaktu karoserie s kovovým zámkem, ale s jeho měkkým plastovým krytem. Kdo někdy vyrobil prohlubeň na dvoukřídlých dveřích nějaké dodávky ví, o čem je řeč. Samotný zavazadlový prostor narostl ze 160 na 260 litrů, po sklopení zadních sedadel ale rovnou podlahu nehledejte – tu způsobí až příplatkové, nicméně praktické dvojité dno. Stěhovací speciál sice nevznikne, ale 930 litrů už je objem, který by od stylového britského trpaslíka čekal málokdo.

Z nabídky motorizací jsme měli pro jízdy k dispozici pouze nejsilnější Cooper S s přeplňovaným zážehovým čtyřválcem 1.6 o výkonu 128 kW. Stejně jako v krátkém Mini předvádí agregát svou pověstnou chuť se vytáčet, s šestistupňovou manuální převodovkou si rozumí skvěle a k uším posádky je ochoten pouštět i pěkně vyzývavý ryk. Měli jsme trochu obavy ze ztráty motokárových jízdních vlastností dané prodloužením rozvoru a nárůstem hmotnosti o 75 kg, v praxi jsme ale výrazný rozdíl v ovladatelnosti vozu necítili. Přímé srovnání potvrdilo paradox – ve voze s příplatkovým sportovním podvozkem měla kola tendenci odskakovat i na drobných nerovnostech jinak kvalitních silnic, zatímco „běžný“ podvozek dovoloval vychutnávat dynamiku vozu v zatáčkách bez obav. Systém samočinného vypínání motoru u stojícího vozidla a opětovného startování stiskem pedálu spojky fungoval lépe než jsme čekali, jeho přínosem zvláště v přece-jen-se-pohybujících kolonách, (kdy jsme byli nuceni motor startovat vteřinu po jeho vypnutí) si ale jisti nejsme.

Mini Clubman nevznikl proto, aby majiteli pomohl stěhovat více materiálu na chatu a o peníze tu ale jde až v druhé či třetí řadě. Jen v Mini totiž najdeme bláznivou kombinaci otáčkoměru pod volantem a mamutího retro-rychloměru uprostřed palubní desky. Nepřekvapí nás masivní přepínače, chráněné stylovými „stojany na kola“. Nepovytáhneme obočí nad složitým ovládáním audiosoustavy a kultem okřídleného kola, které najdeme i mezi tlačítky klimatizace. A už vůbec se nedivíme, že se u tohoto auta nikdo neptá na objem zavazadelníku a spotřebu (která je mimochodem i u námi zkoušené nejsilnější motorizace pod 7,5 litry při plné zátěži), ale na zvuk motoru, zrychlení a kombinace barev karoserie a střechy.

Prodej v České republice začne v polovině listopadu, domácí importér počítá s 35 zájemci o Clubman.