Test: Mitsubishi Fuso Canter 3S13 - Obratný komunál

Vozidla Canter se vyrábí v portugalském Tramagalu, což při vývozu do ostatních evropských států hraje důležitou roli. Země na západě Pyrenejského poloostrova totiž patří k těm chudším, čemuž také odpovídají náklady na produkci automobilů.

Koncepce vozidel Canter však vznikla v Japonsku, kde má každý kousek místa cenu zlata. S tím souvisí vypiplaná, přitom velice funkční konstrukce. Z Tramagalu vyjíždějí tyto automobily již dvacet osm let a putují do více než třiceti zemí.

Speciality

Jedním z mála podvozků pro svoz malého komunálního odpadu se chlubí právě Canter 3S13. První trojka ukazuje na celkovou hmotnost 3,5 tuny, písmeno S označuje kabinu. Ta je ze čtyř variant nejužší a nejkratší, což lze vzhledem k účelu testovaného automobilu pochopit. Úzká budka má šířku pouhých 1695 mm, tedy jen o 38 mm méně, než činí šíře nástavby. Celé vozidlo se pak může snadno proplétat po chodnících či parky a sbírat komunální odpad.

Při zkušební jízdě jsme ocenili skvělý výhled, protože pohybovat se v oblasti míst pro chodce vyžaduje extrémní opatrnost. Jako výstraha pro pěší sloužil oranžový maják, který bylo možné vysunout až do výšky 2,5 metru. Tím se vozidlo stává viditelným na větší vzdálenost.

Třímístná trambusová budka kvůli své skromné šířce neposkytovala s výjimkou řidiče dostatek místa. Dvojice sedící vpravo od řidiče si však díky častému vystupování a nastupování protahovala tělo dostatečně.

Ostatní kabiny Canteru zahrnují pro Evropu speciálně vyvinutou verzi C se šířkou 1995 mm. Užší S i širší C lze objednat v provedeních jednoduchá či dvojitá kabina. V prvním případě nabízí interiér tři místa, ve druhém je k dispozici šest až sedm sedadel.

Super rejd

Vhodnost podvozku Canteru pro nástavby určené ke svozu komunálního odpadu podporuje výborný rejd předních kol. Stopový průměr otáčení činí u téměř pětimetrového vozidla pouhých 10,6 m, obrysový jen 11,2 m. Díky němu jsme se otočili téměř kolem stromu, v případě dva tisíce let starých gigantů v kalifornském Sequioa národním parku by se to stalo realitou.

Značné užitečné zatížení

Jednoduchá, přesto bytelná konstrukce Canteru dovoluje dosáhnout výborného poměru mezi pohotovostní a užitečnou hmotností. V případě testované verze, která je v rámci tohoto modelu nejmenší (nejkratší rozvor a základní velikost kabiny), činilo užitečné zatížení podvozku 1390 kg. S nárůstem celkové hmotnosti, jež zahrnuje čtyři kategorie až do 7,5 tuny, samozřejmě také roste poměr mezi užitečných a pohotovostním zatížením. Největší provedení 7,5 tuny nabízí až 4920 kg pro náklad.

Jízda s výhradami

Nastartování čtyřválcového třílitru proběhlo hladce. První potíž však nastala při zařazení jedničky. Po neúspěšném pokusu jsme uvolnili spojkový pedál a opět po jeho sešlápnutí vzali do ruky řadicí páku. Tentokrát nejnižší rychlost zapadla jako poklice na hrnec a vyrazili jsme do ulic. Stromový park se stal našim cílem. Po zapnutí a vysunutí majáčku zcela nahoru a zařazení prvního rychlostního stupně jsme se hravě proplétali dřevinami. Výškově stavitelný volant přispěl k pohodlí, sedák i opěradlo by však vzhledem k šoférově výšce 183 cm měly být trochu delší. Zejména při přejezdech výmolů a malých obrubníků nám chyběla větší opora stehen a v ramenou.

Uvnitř v praktickém tónu

Umístění řadicí páky na středové konzole nám však velmi ulehčovalo práci. Stejně vítanou skutečností se stal i nástupní schůdek do kabiny, krytý po vzoru největších tahačů. My jsme si však na rozdíl od řidičů kamionu na něj boty neodkládali. Potěšilo krytí schůdku před nečistotami, což přispívalo ke zpříjemnění tak častého vystupování posádky k odpadkovým košům.

Výrobce jako by počítal s tím, že posádka canteru s úzkou kabinou musí neustále opouštět kabinu a po chvíli do ní opět nastupovat. Dveře bylo možné otevřít do fantastického úhlu téměř 90 stupňů, což se stalo pro posádku větší radostí než příjezd k prázdnému koši.

Prostřední motor

Tříapůltunový Canter můžete obdržet s třílitrovým agregátem o výkonech 81, 92 a 107 kW. My jsme v testu zvolili střední verzi 92 kW, která spolu s nejslabším provedením dostala pětistupňovou přímo řazenou převodovku. Nejsilnější agregát má standardně o jeden stupeň více.

Všechny agregáty jsou vybavené filtry pevných částic. Pro lepší průběh točivého momentu výrobce motory osadil variabilní geometrií lopatek turbodmychadla. Čtyřválec pracoval bez problémů a posádku neobtěžoval hlukem ani při zvýšených otáčkách. Ty však nebylo třeba používat, protože točivý moment 294 N.m stačil jak na prázdné vozidlo (s nástavbou vážilo přes tři tuny), tak i do poloviny naložené a obsazené dvěma osobami. Základ nosné části vozidla tvoří páteřový rám s rovnými podélníky, takže se nabízí mimo jiné montáž těžkých nástaveb, například s hydraulickým lisem a posuvnými dvířky pro komunální odpad.

Praktický přídavek

Po otevření zadního víka nástavby jsme si pochvalovali velký objem 4,5 m³ pro odpadky. Využitelnost místa těsně pod stropem cisterny je diskutabilní, proto její výrobce Simed udává využitelnost objemu 3,5 m³. Kdyby nádoba na odpad nebyla opatřena stlačovacím štítem, který pracuje ve dvou třetinách délky zásobníku, vešlo by se do něj mnohem méně. Pak by se odvozy na skládku děly mnohem častěji a transport drobného komunálního odpadu by se hodně prodražil.

Kromě zadní výklopné stěny k nakládání objemnějšího odpadu nástavba disponovala posuvnými dvířky po obou stranách zásobníku. Vzniklý otvor o rozměrech 68 x 75 cm stačí na vyprazdňování nejčastěji používaných plastových popelnic.

Stlačování obsahu zásobníku lze provádět po uzavření bočních posuvných dvířek. Z bezpečnostního hlediska došlo k operaci až po potvrzení žádané činnosti stiskem tlačítka.

Po slisování odpadu směrem vpřed bylo možné dále odkládat za lisovací přepážku. Ta po naplnění sloužila jako tlačný štít k vyprázdnění zásobníku.