Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Lamborghini vyrábělo i motorky: Superbiků však vzniklo jen šest

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Lamborghini vyrábělo původně traktory, pak si začalo s rychlými gétéčky a supersporty a dokonce i s teréňáky. Ale v historii firmy najdeme také motorku...

Návrhy motorek od automobilek se v poslední době zabývají hlavně nezávislí designéři a prakticky vždy zůstane pouze u počítačových skic. Ne každý je BMW a Honda. Nedávná historie zná superbike od Lotusu, vznikl dokonce i stroj se vzpínajícím se koníkem ve znaku, byť ne zrovna v Maranellu, ale oficiální povolení použít slavné logo měl. Jenže byla tu i rychlá mašina od Lamborghini. No vážně! Nebudeme se bavit o tom, že dnes patří Volkswagenu, potažmo Audi, stejně jako Ducati.

Japonský motor, francouzský rám

Kořeny je nutné hledat v 80. letech minulého věku, kdy byli majiteli firmy bratři Mimranové a vedl ji mladší z nich, Patrick. Po bankrotu reorganizovaná společnost se pustila nejen do produkce motorů pro závodní čluny, ale i do jednostopého experimentu... Přání pana šéfa, který chtěl společnost pozvednout, se vyplnilo. Litrový (997 cm3) řadový čtyřválec o výkonu 132 koní (97 kW) s převodovkou ovšem pocházel od Kawasaki, konkrétně z typu GPZ 1000 RX. Měl čtyřventilovou techniku a rozvod DOHC. Zvažovalo se i použití menších motorů, 120k (88kW) devítistovky ze ZX a 90k (66kW) sedmsetpadesátky.

O prakticky celý vývoj i stavbu modelů s názvem Design 90 se pak postarali francouzští Boxer Bikes, kteří od 70. let produkovali v Toulouse sofistikované závodní mašiny, při jejichž konstrukci využili i materiály z letectví. Existují mimochodem dodnes. Rám z lehkých hliníkových slitin navrhl a vyrobil slovutný Claude Fior (1955-2001), nadmíru povolaný šéfinženýr projektu. který závodil a tvořil unikátní podvozky, jeho stroje jezdily i silniční MS. Bohužel zahynul při leteckém neštěstí.

Countach v jedné stopě

Motorky s nápisem Lamborghini byly lehké, vážily jen 170 kg, jely 258 km/h. Přední nastavitelná vidlice nesla značku Ceriani, ladit šlo i samotný úhel řízení, kola dodaly společnosti Marvic a Gotti, výfuky Devil a brzdy Brembo, třmeny byly potaženy kadmiem. Klasické zadní pružiny nahradily měchy se stlačeným vzduchem a kalibrovanými otvory protékal olej, toto kombinované zavěšení Fournalès s tlumicím prvkem bylo opravdu unikátní. Dalo se rovněž seřídit.

Celé plastové „tělo“ bylo plně integrované, laminátová kapotáž, hliníková palivová nádrž i sedadlo z přírodní kůže s krytem místa spolujezdkyně tvořily jeden celek. Unikátní, možná až radikální aerodynamické tvary byly inspirovány supersportem Countach a vtiskly strojům jedinečnou siluetu. Design dostal na starost Thierry Henriette z Boxer Bikes.

Padesát objednávek, stovka kusů ročně

Lamborghini údajně získalo padesátku objednávek, za stroj, který měl v předstihu oslavit 25.výročí Countachu, si tehdy naúčtovalo 13,5 tisíce dolarů. Plánovalo dodávat stovku kusů ročně! Konkurenční litrové superbiky (no, tehdy se jim vlastně ještě tak ani neříkalo) prestižních jednostopých značek vyšly maximálně na polovičku, stejně drahé byly tak maximálně italské stroje Bimota, jejichž řada YB využívala také japonskou techniku, jen od Yamahy.

Mimochodem, průměrný příjem v USA činil v roce 1986 22.400 dolarů za dvanáct měsíců, základní verze Fordu Mustang třetí generace přišla na 7.452 dolarů. Britský Motor Cycle News sice v roce 1994 tvrdil, že motorek vzniklo celkem 25 (jednu měl půjčenou tenkrát na test), ale to nebyla pravda. Možná mělo. Zrodila se jich pouze šestice, více se nestihlo. V roce 1987 bratři Mimranové prodali Lamborghini americkému Chrysleru a tento veskrze zajímavý projekt byl logicky ukončen.

Občas ke koupi

Jeden ze vzácných exemplářů (dochovalo se jich pět, šestý byl zničen při havárii) se prodával letos 4. března v Národním motocyklovém muzeu v britském Solihullu. Nabídla jej aukční síň H&H Classics z Cheshire. V pořadí druhý vyrobený červený stroj (šasi BOXERL002) najel od roku 1987 pouze 7.200 kilometrů po japonských silnicích a deset let stál, i přesto se nacházel v perfektním stavu, měl navíc jen jednoho majitele. Za stanovené rozmezí 85-90 tisíc liber (2,41-2,56 milionu korun) však nového vlastníka nenašel, dražba mimochodem začínala na 42,5 tisících liber (v té době zhruba 1,2 milionu korun). Dalším známým exemplářem je žlutý stroj, i on se v říjnu 2011 prodával v pařížském showroomu firmy Autodrome Cannes za 55 tisíc eur (1,37 mil. Kč dle tehdejšího kurzu), jeho předchozím majitelem byl závodní mechanik.

Foto: H&H Classics, Boxer Design, Autodrome.fr, Thierry Vincent

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Avatar - lamal
13. 6. 2018 20:27
zakazkova avantgarda...
Nadhera a zaujimavo technicky rieseny motocykel... musi to jazdit skvele