Nejnovější dieselová auta v reálném provozu nesplňují emisní limity

Kritici turbodieselových motorů, mezi které se hrdě hlásím, mají zase jeden argument, proč je nemít rádi. Ve své nejnovější zprávě International Council on Clean Transportation (ICCT) informuje, že emise nafťáků v reálném světě a laboratorních podmínkách se liší skutečně hrozivým způsobem.

ICCT získalo data od britské společnosti Emissions Analytics, které provedlo měření 15 automobilů šesti různých značek, chlubících se splněním normy Euro 6 a zjistilo, že skupina v průměru vykazovala sedmkrát vyšší emise oxidů dusíku, přičemž nejhorší vůz ze skupiny převyšoval normu dokonce 25krát! Jen jediné z patnácti aut se dokázalo dostat do limitu 60 mg/km, nejhorší testovaný exemplář vypouštěl strašidelných 2000 mg/km.

ICCT bohužel odmítla zveřejnit, o jaká konkrétní auta se jednalo, víme pouze, že Mercedes-Benz C200 a Citroën C4 Cactus shodně produkují trojnásobek povoleného množství a patří tedy patrně k těm nejlepším.

Test byl proveden v reálném provozu a zahrnoval pochopitelně i rozjezdy na plný plyn, zatímco při normovaném měření se auta v laboratořích rozjíždí velmi pozvolna, byly také měřeny emise při jízdě rychlostí 60 mph (97 km/h), Emissions Analytics dodává, že šlo o běžný jízdní styl, nikoli o extrém.

International Council on Clean Transportation přitom nezpochybňuje funkčnost současné techniky, zejména pak katalyzátorů, vytýká však výrobcům, že tato zařízení ladí tak, aby vozy předvedly co nejlepší výsledky při laboratorních testech a v reálném provozu nefungují tak, jak by měly.

Pro lepší představu - zatímco norma Euro 6 je, co se NOX týče, zhruba o 85 % přísnější, než Euro 3 z roku 2000, reálné emise oxidů dusíku za posledních 14 let klesly pouze o 40 %. A to není dobrá zpráva, protože NOX, způsobující vznik přízemního ozónu, se významně podílí na vzniku respiračních chorob a jsou jedním z hlavních původců předčasných úmrtí. Sektor dopravy se přitom na vzniku oxidů dusíku podílí až 40 procenty.