Tříválce: Tři hrnečky stačí
To budeš muset vytáčet, za rok se to rozpadne, vůbec to nejede. To jsou takoví Tři králové každé hospodské debaty o tříválcích, zvěstují ale pravdu? Zkušenosti říkají, že v některých ohledech mají zmiňované motory dokonce navrch.
Tématu tříválců pod kapotami moderních rodinných vozů jsme se naposledy pořádně věnovali v číslech 6/2020, 35/2015 a v posledním speciálu roku 2018, kde jsme dopodrobna rozebrali jejich základní principy, zádrhely, ale i pozitiva. Kdo si dá tu námahu a zaloví v archivu, najde řadu textů, ze kterých v rámci použitých konstrukčních řešení čiší optimismus. A to jsme tehdy ještě ani netušili, kam nás čas zavane…
Ze snu do reality
Hlasů zarytě odmítajících tříválce je čím dál méně. A nemohou za to pouze nabyté pozitivní zkušenosti s novými agregáty, ale také mnohem důležitější boje – fanouškové benzinu nyní už nesoupeří s nějakým malicherným odebíráním válců, nýbrž s budoucností spalovacích motorů jako takových.
V tomto světle jsou nakonec motory se třemi písty těmi, kdo drží vlajku u pomalu, ale jistě se potápějící lodě. A jakkoliv tahle prognóza zní příliš dramaticky, zas tak daleko od pravdy není. Pokud se podíváme do nabídky koncernů, které prodávají v Evropě nejvíce spalovacích aut, právě tříválce budou mít největší kadenci, co do počtu prodaných kusů. Dá se tak říct, že zatímco si Evropská unie maže med kolem pusy a pořád se drží svých striktních elektrifikačních plánů, příjmy z prodeje tříhrnků jsou z velké části tím, co tyhle nerealistické představy pořád tiše financuje.
