Němečtí řemeslníci se bojí o existenci, vadí jim emisní zóny

Němečtí řemeslníci se bojí o svoji existenci. Často totiž vlastní staré automobily, které nesmějí do některých nízkoemisních zón v centrech německých měst. V těchto místech ale bydlí jejich zákazníci, za kterými musí jezdit.

Od února 2013 budou moci do měst Mainz a Wiesbaden vjet pouze vozy se zelenou známkou, 37 % řemeslníků si myslí, že tento krok může ohrozit existenci jejich podnikání.

Dvě třetiny firem očekávají, že do úprav svých vozidel budou muset investovat až 30.000 eur (zhruba 750.000 Kč), dalších 28 % předpokládá, že za úpravy aut zaplatí až 50.000 eur (cca 1,25 milionu korun).

Těmito investicemi je například myšlen filtr pevných částic, který v Německu stojí až 8.000 eur. Mnoho vozidel řemeslníků je starých pět až šest let, nejsou ale vybaveny tímto filtrem. Ten je nutný, aby vůz s turbodieselem splnil normu Euro 5 a mohl tedy získat zelenou známku umožňující vjezd do emisních zón s nejpřísnějšími pravidly. Do zelených zón mohou dieselové vozy splňující normu Euro 4 a vyšší.

Například Dieter Geist z města Kirchardt uvedl, že žádný z jeho čtyř vozidel nemůže vjet do centra Heilbronnu, protože mají pouze červenou emisní známku. Od letošního ledna se ale do části tohoto města může vjet jen s vozem se žlutou, nebo zelenou známkou. Od příštího roku dokonce jen se zelenou. Geist žádal o výjimku pro vjezd do zóny, tu mu ale místní úřad neudělil.

Podle Německého svazu řemesel (ZDH) to není ojedinělý případ, 92 % vozidel řemeslníků do 3,5 tuny je poháněno dieselovým agregátem. Právě u automobilů se vznětovým motorem se dle emisní normy, které splňují, rozhoduje, zda do dané ekologické zóny smí vjet, či nikoliv. Auta s benzinovým agregátem získají zelenou známku, pokud splňují normu Euro 1 a vyšší.

Ulrich Hoefner, ředitel sdružení dopravního průmyslu v Dolním Sasku, upozorňuje, že se tento problém týká rovněž školních autobusů. V Německu jsou používány například Fordy Transit z roku 2006, které do přísnějších emisních zón nemohou.