Podtáčení motoru: Proč škodí? A proč vás auto i tak nutí jezdit kousek nad volnoběhem?

Správný okamžik, kdy má řidiči přeřadit výše nebo naopak podřadit, je zpravidla signalizován šipkami v přístrojovém štítu. U některých automobilů to funguje veskrze zdařile. Kdo jezdí či přesněji řadí správně, šipky mezi přístroji skoro nezaznamená.

Jinde však šipky neustále vyskakují a v zásadě otravují řidiči život. Některá auta v honbě za co možná nejnižšími hodnotami CO2 nutí řidiče volit mnohdy až nesmyslné „kvalty“ vzhledem k jízdní situaci. To se pak stane, že jedete do kopce třeba na „trojku“ a často ještě nezahřátý motor točí řekněme 1500 otáček za minutu. Už to není mnoho a to ani u dieselů. Jenže v tu chvíli na vás vyskočí šipka, směřující nahoru, čímž vás auto nabádá k tomu, abyste ještě přeřadili. To by ale znamenalo vyjíždět kopec „na čtyřku“ s motorem, roztočeným možná tak na 1100 otáček za minutu.

Že se to pohonu nelíbí, dokazuje nepříjemná zvukové kulisa, jakési dunění. Průvodním jevem extrémně nízkých otáček motoru, navíc ještě znásobených požadavkem na zatížení, jsou zvýšené torzní kmity klikového hřídele, které se přenášejí dále na převodové ústrojí. Aby se tak nedělo, je motor vybaven dvouhmotovým setrvačníkem a zároveň tlumičem torzních kmitů na opačné straně „kliky“. Je to právě dvouhmotový setrvačník spolu s tlumičem kmitů, který se při popsaném způsobu jízdy nejvíce namáhá. A dále samotná převodovka, respektive ložiska hřídelů. Ke snížení jejich zatížení se rovněž používá dvouhmotový nebo také dělený setrvačník.

Ale pozor, to není vše. Zatěžování motoru v extrémně nízkých otáčkách vede také ke zvýšenému namáhání rozvodů!

Pokud tedy můžete, netýrejte motor extrémně nízkými otáčkami. Možná, že při tom ušetříte nějaké to deci paliva, ale současně si zaděláváte na drahý problém. Řaďte tak, jak jste zvyklí. Motor a zejména převodové ústrojí vám za to poděkují.