Před 70 lety zemřel zakladatel automobilky L&K Václav Klement

Konec 19. století byl zlatou érou rozvoje průmyslu, v té době byly položeny základy řady dodnes prosperujících podniků. Jedním z nich je i společnost Škoda Auto, jejíž předchůdce firma Laurin & Klement byla založena v roce 1895. Ve středu 13. srpna uplyne 70 let od úmrtí jejího spoluzakladatele Václava Klementa.

Původně knihkupec Klement zahájil v roce 1895 v Mladé Boleslavi s několika dělníky a třemi obráběcími stroji výrobu jízdních kol Slavia. Jedním z impulzů, které Klementa přivedly k výrobě kol, byla odpověď ústecké filiálky německé továrny Seidel & Naumann na jeho česky psanou žádost o opravu kola Germania. Jestliže s nimi chce komunikovat, musí psát v pro ně srozumitelné řeči, stálo v dopise. Klement se tedy rozhodl vyrábět a montovat kola sám.

Záhy se spojil s turnovským technikem Václavem Laurinem. Později prodal knihkupectví a utržené peníze investoval do továrny, ve které společně začali v roce 1899 vyrábět motocykly a motorové tříkolky. Stroje značky Laurin & Klement si brzy získaly skvělou pověst v celé Evropě, zvláště poté, co český závodník Václav Vondřich na jednom z nich v roce 1905 zvítězil v tehdy nejvýznamnějším silničním závodě motocyklů Coupe Internationale ve francouzském Dourdanu.

Zatímco Laurin se jako technický ředitel staral především o chod firmy, Klement coby generální ředitel dokázal plně využít svůj obchodní talent a manažerské schopnosti k rozvoji podniku. Mimo jiné podporoval účast v motoristických závodech a úspěchů pak využil k propagaci firmy. A bylo na čem stavět, vždyť v letech 1899 až 1904 motocykly L&K získaly v 64 evropských motocyklových závodech 56 prvních a 59 druhých a třetích míst.

Již v roce 1905 tak společnost mohla vedle 14 typů motocyklů zahájit výrobu osobních automobilů. Prvním vozem automobilky se stala v roce 1905 dvousedadlová voituretta typu A. Těchto malých dvouválcových vozíků s pohonem zadních kol se za dva roky vyrobilo 44 kusů. V roce 1907 zaměstnávala společnost L&K již přes 600 pracovníků.

V roce 1909 se firma L&K pustila do výroby užitkových vozidel, přibyly i nové typy osobních a nákladních vozů. Továrna se stala největší automobilkou v tehdejším Rakousko-Uhersku, přičemž většinu produkce vyvážela, především do Ruska a všech částí habsburské monarchie, ale i do Japonska či Jižní Ameriky.

Klement si uvědomoval sílící konkurenci, evropské výrobce začala ohrožovat hlavně produkce amerických firem. Proto již v roce 1911 navrhoval kooperaci automobilek v monarchii, sjednocení výroby dílů a jejich typizaci.

V letech po první světové válce se firmě nepodařilo navázat na předválečný technický vývoj. Rovněž rostla i domácí konkurence, především továrny Tatra a Praga. Mladoboleslavskou automobilku brzdila i ztráta někdejších trhů, výroba ve velmi malých sériích a nakonec i požár v roce 1924. V roce 1925 tak zakladatelé společnost prodali plzeňské Škodovce. Za zhruba 20 let vyrobila téměř 13.500 vozů.

Klement se však i poté angažoval v oboru. Stal se členem správní rady a generálním radou Škodových závodů. Mimo jiné usiloval o celní ochranu československého automobilového průmyslu. Spolu s motoristickým novinářem Vilémem Heinzem napsal začátkem třicátých let první českou knihu o automobilismu – Z dějin automobilu.

Václav Klement se narodil 16. října 1868 ve Velvarech. Vyučil se nejprve knihkupcem ve Slaném, Zde také při zaměstnání absolvoval měšťanskou školu. Již tehdy nabízel ve svém obchodě kromě literatury i součástky pro jízdní kola. Krátce pak prodával knihy v Praze, poté se stal příručím mladoboleslavského knihkupce Novotného. Po jeho smrti v roce 1891 podnik koupil.

Klement se kromě rozvoje českého automobilového průmyslu zasloužil i o elektrifikaci Mladoboleslavska, když se podílel na výstavbě vodních elektráren na Jizeře. Byl také členem představenstva Živnostenské banky a statutárních orgánů několika dalších firem. Kromě toho byl v letech 1928 až 1935 členem zemského zastupitelstva. Věnoval se i charitě, například v Mladé Boleslavi založil a financoval Sirotčinec manželů Klementových. Poté, co 13. srpna 1938 zemřel, připadla většina jeho majetku spolkům a nadacím.