Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Tatra 815 TPL utáhla Ruslana plného nákladních Tater: Poradila by si i s plně naloženým Airbusem A380?

Tomáš Dusil
Diskuze (10)
V roce 1988 představila kopřivnická Tatra ve své době unikátní tahač letadel. Jeho příběh je stejně zajímavý jako celé pozadí. Věděli jste, že vznikl na popud ČSA? A na kolik našeho národního dopravce tehdy vyšel?

Kopřivnická Tatra proslula výrobou celé řady kvalitních nákladních vozidel. Mimo jiné také několikrát zvítězila na slavném Dakaru. Příběh letištní Tatry 815 TPL se začal psát v lednu 1987. Tehdy náš národní letecký dopravce, Československé aerolinie vypsaly takzvaný tematický úkol. Jeho předmětem bylo řešení a následná výroba letištního tahače, který by byl vhodný nejen k přetahům letadel po letištní ploše, ale také k jejich odtlačení od odbavovací letištní haly. Jde o takzvaný „pushback“, který je nezbytně nutný při stání letadel na stojánce čumákem k odbavovací hale (tzv. nose in). Zní to asi neuvěřitelně, ale do té doby k ní větší letadla zajížděla sice čumákem, avšak následně se při pojíždění otáčela o 180 stupňů, a tedy k odbavovací hale stála zády, tudíž ocasem. Tento způsob se na velkých mezinárodních letištích ve světě nepoužíval již od 60. let. Důvodem byly problémy zejména při spouštění motorů, kdy unikající výstupní plyny proudily proti letištní budově.

Nesmí být moc vysoká

Do té doby se u nás v roli letištních tahačů používala v podstatě sériová vozidla, konkrétně Tatra 813 6x6, 815 či 141. Výjimkou nebyly dokonce ani traktory. Když opomeneme jejich omezené možnosti, co se týče hmotnosti, lidově řečeno „na kouli“ (hmotnosti přípojných vozidel), pak největší problém i dle pamětníků představovala jejich výška.

Základní požadavek ČSA na letištní tahače zněl, že jeho celková výška nesmí přesáhnout 2.000 mm a vozidlo musí být schopno táhnout, respektive tlačit letadlo o celkové hmotnosti 230.000 kg. Tyto požadavky se konstruktérům v Tatře podařilo splnit dokonce s rezervami, v případě hmotnosti značnými. Tatra 815 TPL byla nakonec vysoká 1.950 mm a byla schopná zcela bez problémů tlačit či táhnout letadlo o celkové hmotnosti až 400.000 kg.

Teď se možná zarazíte. Občas se v tisku (u nás nevyjímaje) objeví zpráva a také fotky jak SUV (například VW Touareg) táhne velké dopravní letadlo. Jak je možné, že Touareg utáhnul obří Boeing 747? Odpověď je jednoduchá. Touareg s B747 pouze pohnul tak v řádu centimetrů, nanejvýš desítek centimetrů. Rozhodně jej nikam nepřetahoval. K čemu by potom byly letištní tahače?

Šetřete devizovými prostředky!

Devizy nebo také devizové prostředky, bylo za dob minulého režimu velmi ožehavé téma. Velmi zjednodušeně řečeno šlo o cizí „tvrdou“ měnu, kterou stát nějakým způsobem vydělal a které měl v podstatě nedostatek po celou socialistickou éru. Obzvláště citelné to však bylo v jejím závěru na konci 80. let.

ČSA když stály před rozhodnutím pořídit nový letištní tahač, který by vyhovoval výše zmíněnému zadání, mohly takový vůz relativně snadno získat v zahraničí. Problém však byla příliš vysoká cena, navíc nutnost použit pro jeho nákup devizy. A těch bylo, jak víme, málo. Dle dobových pramenů problém představovaly také údržba a servis takového auta. I proto se ČSA obrátilo na Tatru coby domácího výrobce. Třetím požadavkem ČSA byla nejvyšší přípustná cena 1.000.000 korun. Nakonec se ČSA s Tatrou dohodli na ceně, která danou částku přesáhla o 100.000 korun československých.

U deviz ale ještě chvíli zůstaneme. Jak prozradil někdejší vedoucí skupiny pro zpracování tematického úkolu Ing. Jaroslav Krpec v rozhovoru se Světem motorů na začátku roku 1989, citujeme: „Na tahači není nic nakupovaného za devizy, vystačili jsme s díly používanými v sériové výrobě nebo snadno vyrobitelnými náhradní technologií.“

Po technické stránce vozidlo těžilo hodně z modulové stavby vozidel Tatra 815. Základem auta se stal tahač těžkých přívěsů vybavený nízkou čelní budkou. Tu Tatra používala u podvozků pro jeřábové nástavby. V jeho případě je však výška vozu 2.275 mm. Aby se vyhovělo požadavkům ČSA, musela být umístěna poněkud níže. Kabina byla řešena jako čtyřmístná s dveřmi otevíranými stejně jako u osobního auta.

Motor, jímž byl známý vidlicový dvanáctiválec chlazený vzduchem bez přeplňování, našel své místo v rámu, uložený byl podélně v prostoru nad oběma předními řiditelnými nápravami. Přístup k němu byl možný po sejmutí jeho víka. Motor byl spojený s desetistupňovou převodovkou se samočinným půlením převodových stupňů. Pouze jednička a zpátečka nebyly opatřeny synchronizací. S řazením pomáhal vzduchový posilovač. Na převodovku navazovala přídavná dvoustupňová sestupová převodovka. Nechyběl ani planetový redukční převod v kolech s převodem 2,333:1.

Zatěžkávací zkouška v Mošnově

První tahač opustil brány továrny na podzim 1987. Podrobil se jízdním zkouškám, aby byl následně na začátku roku 1988 předán ČSA. Druhý vyrobený kus dorazil v polovině roku 1988, a to z ostravského letiště Mošnov. Do Prahy jej přivezl známý Antonov An 124 Ruslan, v té době největší transportní letadlo na světě (o rok později překonáno An 225 Mrija).

Před samotným naložením Tatry do nákladového prostoru Ruslana se však odehrál velmi zajímavý test. Do Ruslana najelo pět plně naložených nákladních vozů Tatra doplněných o dakarský speciál. Hmotnost nákladu činila 130 tun, což zhruba odpovídalo maximální vzletové hmotnosti letadla 405.000 kg. Takto naložený Ruslan zapřáhli za tatrovku a jelo se. Vůz s plně naloženým obřím letadlem údajně jel a manévroval zcela bez problémů. Když dokáže Tatra 815 TPL táhnout plně naložený Ruslan, zvládne již táhnout prakticky všechna letadla. Pro zajímavost, v roce 1988 představený Boeing 747 400 má maximální vzletovou hmotnost 396.900 kg. Čili i ten by vzpomínaná Tatra dokázala táhnout či vytlačovat od gatu bez zjevných problémů.

Od té doby se však objevila ještě těžší letadla. Třeba Airbus A380 má maximální vzletovou hmotnost 544.310 kg. A Mrija dokonce 640.000 kg. V případě těchto letadel by již měla Tatra 815 TPL problémy.

Ač zpočátku měly o letištní Tatru zájem i některé zahraniční aerolinie (jmenovitě LOT, Malev a Interflug), ve skutečnosti se těchto aut postavilo pouze pět a všechny sloužily na letištích v České republice. Poslední funkční kus opustil plochu letiště Václava Havla v Praze v roce 2008 a byl předán do muzea Tatry v Kopřivnici.

Jak se s Tatrou jezdilo?

Jak před časem napsal letecký server planes.cz, řízení této Tatry mělo některá specifika, na něž po letech vzpomínají pamětníci. Vůz měl údajně zvláštní řazení a nebylo tedy tak úplně jednoduché „trefit“ tu správnou rychlost. Rozjezd vyžadoval opatrnou manipulaci se spojkou a následné jemné přidávání plynu. V opačném případě hrozilo přestřižení čepů na oji z důvodu poskakování vozidla. Uvádí se, že kdo zvládl s touto Tatrou pushback (vytlačení letadla od gatu), aniž by cokoliv poškodil, zvládl údajně už jezdit se vším. V kontextu se ale jednalo o velmi spolehlivý stroj. Tatře 815 TPL sekundoval na letišti v Ruzyni velmi zajímavý tahač SEMEX 29270. Ale o něm si povíme někdy příště.

Foto: Tatra, planes.cz

Tomáš Dusil
Diskuze (10)
21. 8. 2018 12:53
Re: blbost
Jak se to vezme. Ruslan ma o malinko vyssi maximalni hmotnost nakladu, ale ta je obtizne vyuzitelna, protoze je ji mozne pouzit jen na minimalni vzdalenost, coz u strategickeho transportu je trochu problem. C-5M ma oproti tomu masivne vetsi prepravni vykon (hmotnost na vzdalenost) diky svemu mnohem vetsimu doletu. Na delsi vzdalenosti dokaze C-5M prepravit klidne dvojnasobek hmotnosti toho co Ruslan. Celkove by C-5M bylo vyrazne lepsi prepravni letadlo nez Ruslan, nicmene tim ze civilni verze byla zrusena a tudiz krome americkych ozbrojenych sil s C-5M nikdo letat nemuze, tak maji Ruslany i pres sve vyrazne horsi parametry trh jenom pro sebe. Castecne jim sice konkuruje novy 747-8F, ale ten neni urcen k preprave extremnich nakladu, jako spise na prepravu velkeho mnozstvi normalniho nakladu.
21. 8. 2018 06:24
Re: blbost
To je s časti pravda. Ale ani C-5M nemá takú nosnosť a hlavne objem nákladového priestoru. Prevádzkové náklady sú určite vysoké, ale evidentne pre ne stále existuje komerčné využitie.
20. 8. 2018 22:12
TU-134
Tu-134 parkovat "nose in" klidně mohla. Ostatně stačí najít dobový snímek některého našeho letiště. Je to relativně menší letadlo. problém s push backem byl dle pamětníků u větších letadel typu IL-62, DC-10 aj. Jinak ty Lotarevy. Kupodivu, pro Jak-42 byl použit jiný motor D-36. První opravdu moderní sovětský motor s velkým obtokovým poměrem.
20. 8. 2018 09:33
Re: blbost
Na dnesni dobu jak se to vezme. On Ruslan je ve sve kategorii stale nejmladsi letadlo na trhu, protoze po nem uz nikdo tyhle extremne velke dopravaky nedelal. Americane, akorat mezitim zmodernizovali padesat let starou C-5 v podstate na technicke parametry Ruslana pomoci novych motoru a dalsich uprav (C-5M). Cili dnes maji srovnatelne letadlo za vyrazne mensi provozni penize, protoze na nem maji standardni motory z dopravaku s nizsimi provoznimi naklady (GF CF6 rada, vyrobeno pres sedm tisic kusu), zatimco Ruslan ma specialni motory pouzite pouze v Ruslanech a Mrijach (Lotarev D-18T, jen cca 100 kusu vyrobeno). Nic novejsiho pak na trhu v tehle specialni kategorii neni. Novejsi americka C-17 nebyla navrzena pro maximalni prepravni kapacitu, ale pro logistickou flexibilitu.
Avatar - Stejsn
19. 8. 2018 23:32
Vyrobeno pět kusů,
jeden je v muzeu, ví se co se stalo s ostatními? Sešrotovány?

EDIT: aha, odpovím si sám z loňského článku z idnes: "Dnes už mají tyto letištní tahače tvrdou dřinu dávno za sebou. Jeden se sice ještě nalézá na letišti Brno-Tuřany, v aktivní službě však již nefiguruje. Tři jsou uloženy v depozitáři Technického muzea Tatra v Kopřivnici a ten poslední v jedné soukromé sbírce."

Jinak s těmi traktory - poprvé jsem letěl jako dítě z Popradu do Prahy v roce 1986 a pamatuju si, jak nás ze stojánky vytlačoval právě Zetor s tyčí. Letadlo bylo Tu-134.