Test - Ford Transit MWB 300 T 125 TDCi

Ford pojmenoval svoji dodávku kategorie N1 příznačně Transit. Její třetí generace, uvedená na trh v roce 1987, přinesla mezi konkurenci pořádně čerstvý vítr svou aerodynamicky řešenou nadčasovou kabinou a vynikajícím využitím obestavěného prostoru a na stěží uvěřitelných 12 let stala bestsellerem, zejména kvůli vynikajícímu poměru cena/výkon, léty dokonale prověřené spolehlivosti a rozumným provozním nákladům. Hlavně po poslední velké modernizaci v roce 1994 Transity dlouho určovaly tón na trhu a zákazníky oslovovaly robustním provedením, provozní hospodárností (diesel s přímým vstřikem) i širokým výběrem variant. Méně se líbily problémy s trakcí u nezatížených vozů (zadní náhon) a opakující se problémy s trvanlivostí turbodmychadel a čerpadel Lucas u přeplňovaných motorů.

Nový Transit, uvedený v roce 1999, vznikl až na pár detailů na čistém papíru a ze všech detailů čiší snaha po maximálním vyhovění potřebám zákazníků. Konkurenci ukázal záda možností volby mezi předním a zadním náhonem podle užitečného zatížení. Zcela nové jsou použité motory Duratorq v objemových variantách 2.0 pro typ s předním pohonem a 2.4 se zadním, ve čtyřech výkonech mezi 75 a 145 k. Při pohledu do prospektu ohromí množství kombinací, ve kterých je nový Transit nabízen. Je možno kombinovat tři délky rozvoru, tři výšky střechy, pět užitečných hmotností, bezpočet konfigurací sedaček, prosklení a přepážek. Kromě toho v nabídce figuruje valník i šasi v několika rozvorech a řada speciálních nástaveb.

My jsme prověřili vlastnosti provedení se střední užitečnou hmotností (nejvyšší s předním pohonem), středním rozvorem, nejvyšší střechou, bez proskleného ložného prostoru, s nejsilnějším nabízeným motorem a dvěma samostatnými sedadly. Masku zdobilo výrazné logo TDCi, oznamující, že pod kapotou se skrývá vrchol motorářské nabídky – dvoulitrový turbodiesel Common Rail (92 kW), zdroj výborné dynamiky a úspornosti celého vozu. Jen pro doplnění, se stejným výkonem je možné v Transitu získat i „dva čtyřku“, ta je ale svázána s nejvyšší nosností a zadním náhonem. Od „našeho“ agregátu se liší zejména absencí systému Common Rail.

Při pohledu na vůz je na první pohled jasné, že absolutní prioritu hrálo využití každého krychlového dm ve prospěch zákazníka, přesto zbyl prostor pro estetiku a díky nízké oblé přídi je Transit zejména zepředu pohledný. Markantní je velkorysé prosklení a masivní plasty všude, kde karoserii hrozí poškození. Vysoké boky ložné plochy bez jediného okna opticky vylehčují horizontální prolisy a v našem případě i elegantní metalíza, vzhled ruší pouze malá kola, která nám vadila i při jízdě.

Již při nastupování oceníte invenci konstruktérů – vnější zpětná zrcátka jsou uchycena přímo na A sloupcích a pokud jsou sklopená, tak je otevírající se dveře automaticky vrátí do provozní polohy – vtipná maličkost, která denně ušetří několik vteřin času. Dveře jsou přímo mamutích rozměrů a nastupování maximálně usnadňují. Trochu nám chybělo příplatkové centrální zamykání, naklánění se přes velmi širokou kabinu k zámečku spolujezdcových dveří není nic snadného. Interiér je praktický, vše je po ruce, přímo vynikající je nabídka odkládacích prostor, zejména stojánek na mobilní telefon je umístěn přímo ideálně. Sedadla (dvě samostatná) jsou rozměrná a pohodlná, za velice mírný příplatek čtyřpolohově seřiditelná, bohužel s pevnou opěrkou hlavy. Volant postrádá přizpůsobitelnost, přesto je nalezení optimální polohy dílem okamžiku, zejména díky jeho neobvyklému, takřka „osobákovému“ sklonu a příjemně malému průměru s měkkým věncem. Pohledná a přehledná je přístrojová deska z předchozí generace Fordu Mondeo. Přes poctivou snahu nenacházím ani žádný nedostatek v ergonomii, vše je v naprostém pořádku.

Startování se za jakékoliv teploty obejde bez žhavení a motor chytá okamžitě. Vibrace jsou neznámý pojem a ani studený motor nijak neruší poslech rádia. Všechny pedály, páky a kola vyžadují příjemně nízké ovládací síly, se dvěma výjimkami: Tou první je řazení pátého rychlostního stupně – jde ztuha a je nepřesné, druhou je řazení zpátečky – ke zmíněným nešvarům přidává ještě nutnost překonat odpor nepochopitelně tuhé pojistné pružiny. Navíc se při podřazování páka nevrací do středové polohy, řazení mě tak zbytečně zaměstnávalo.

Jízda je radost, motor má nadbytek síly a zejména v nižších rychlostech je schopen akcelerace na úrovni silnějších osobních vozů. Přesto přináší jistá omezení – při rozjezdu je třeba „brousit“ spojku více než je obvyklé, jinak agregát v otáčkách nižších než cca 1300 za minutu jednoduše chcípne. Tím druhým je užití velice dlouhého stálého převodu, díky kterému má i prázdné auto problémy např. s vyjížděním kopců. Tam, kde bych čekal díky medvědímu kroutícímu momentu doslova let, jsem musel překvapivě brzy i v rychlostech kolem 130 km/h do relativně mírného dálničního stoupání s nezatíženým autem podřadit! Svůj podíl na tom má velká čelní plocha, mnohé by jistě vyřešila trochu kratší pětka, která při „stotřicítce“ drží motor pod hranicí 3000 otáček za minutu. Na druhou stranu je jízda v rámci našich rychlostních limitů ševelivě tichá, k čemuž přispívá i účinná a nehlučná klimatizace.

Podvozek je výborný, díky nízkému těžišti se auto nenaklání, výborně drží stopu a statečně odolává bočnímu větru. Zatáčky se stávají díky přesnému a strmému řízení požitkem, jen kvůli malým kolům je cítit každá nerovnost a dlouhá je u prázdného vozu i brzdná dráha. Viditelnost je díky velkým oknům bezchybná, za nezbytnost považuji u provedení s celoplechovým ložným prostorem příplatkového parkovacího asistenta. Naštěstí pomáhají obří vnější zpětná zrcátka, díky takřka geometrickým tvarům karoserie vždy víte, kde Vám končí auto. Trochu komicky působilo ponechané vnitřní zpětné zrcátko, ve kterém bylo vidět skrz celní okénko jen tmu v ložném prostoru. Světlomety svítí díky svým velkým rozměrům skvěle, vážná výhrada směřuje ke stěračům. Odmítaly totiž u nového vozu plnit svou funkci a místo stírání jen skřípaly po čelním skle, které zanechávaly prakticky neprůhledné! Není pomoci ani zvenčí, konstruktéři totiž zapomněli přimalovat stupačky pro údržbu čelního okna.

Nakonec to nejdůležitější – ložný prostor. Ten díky kolmým bokům i zádi bezezbytku využívá půdorysu. Papírově i prakticky se tak jedná o nejprostornější dodávku ve srovnání se stejně rozměrnou konkurencí. Praktická je pevná zadní stupačka, méně nadšení budily dveře. Zadní nebyly otevíratelné o 270 stupňů (což je v běžném „dodávkovém“ provozu velmi výhodné) a aretační mechanizmus působil velice subtilně (otevírání o 270 st. lze přiobjednat). Boční zase nedosahují až ke střeše, končí ve výšce středně vysoké nástavby. Překvapila také absence ochrany ložné plochy, jakýkoliv náklad se okamžitě dostal do skřípavého kontaktu s lakovaným plechem.

Nový Transit je sebevědomý jedinec – nabízí vynikající kvality a nechá si za ně také zaplatit. Ceny sice nedosahují úrovně Sprintera ani VW LT, ale např. Fiat Ducato je výrazně levnější. V ekonomickém porovnání pro Transit jednoznačně hovoří provozní hospodárnost; počínaje reálnou provozní spotřebou, kterou je možno bez problémů udržet pod devítilitrovou hranicí u nenaloženého vozu (při plném vytížení je samozřejmě třeba počítat s nárůstem o 2-3 l na 100 km), přes prodloužené servisní intervaly, až po prvními léty provozu ověřenou vysokou spolehlivost a rozumné ceny náhradních dílů. Volba už je jen na vás.

Technická specifikace Ford Transit MWB 300 TDCi


Motor:

čtyřválec, 16V, Common Rail, 1998 cm3, 92 kW/3800 ot., 285 Nm/1500 - 2200 ot.,

pětistupňová převodovka

zrychlení z 0 na 100 18.1s

max. rychlost 161km/h

spotřeba 8.8/6.0/7.0


Základní cena: 625.900,-

Cena testovaného vozu 802.700,-


Celková hmotnost: 2950 kg

Užitečná hmotnost: 1220 kg

Celková délka: 5201mm

Šířka: 1974mm

Výška nenaloženého vozu: 2524mm

Rozvor: 3300mm

Délka ložné plochy: 2949mm

Šířka zadních dveří: 1540mm

Šířka mezi podběhy: 1390mm

Výška zadních dveří: 1896mm

Výška ložného prostoru: 1985mm

Šířka/výška bočních dveří: 1250/1565mm

Objem palivové nádrže: 80 l