TEST Mercedes-AMG C 43 4Matic – Raketa středního doletu
Design, interiér
Zkuste si nyní vybavit typický luxusní kombík střední třídy, kterých se na našich silnicích prohánějí tisíce. Jistě nebudu daleko od pravdy s tvrzení, že má černou, stříbrnou nebo bílou barvu, sedmnáctipalcové liťáky a turbodiesel. Trefil jsem se? Přesně s takovými prémiovými auty se alespoň já osobně setkávám nejčastěji, jsou relativně nenápadná, a to možná jejich řidičům i vyhovuje. Sami ale jistě uznáte, že z řidičského hlediska toho moc nenabídnou a beztak se s cenou hravě dostanou hodně přes milion korun.
Ono to však jde i jinak, přičemž jedním z výraznějších poznávacích znamení může být pouze trojice písmen na víku zavazadelníku – ikonické AMG. Tyto vozy byly dlouho vyhrazeny pouze těm řidičům, kteří mají pořádný ranec peněz na osmiválcový sedan (například S 63 AMG), drsný offroad (třeba G 63 AMG) nebo dvoudveřové gran turismo připravené zdevastovat zadní pneumatiky na požádání – třeba SLS AMG Black Series. Doba se však mění a vozy AMG se stávají dostupnějšími, byť to jejich zatvrzelí milovníci mohou považovat za mírnou ztrátu exkluzivity.
Třeba Mercedes-Benz třídy A má ve verzi AMG 280 kilowattů (380 koní) z pouhého benzinového dvoulitru a stojí 1,3 milionu korun. Mezi běžné modely a plnotučné verze AMG se však už v roce 2014 vklínil jakýsi mezistupeň AMG Sport, který Mercedes-Benz později zrušil a všechny takto označené silnější modely vzal kompletně pod křídla dvorního „tunera“ AMG. Je to případ i našeho dnešního testovaného „céčka“ v provedení kombi, které svou „neplnokrevnost“ navenek prozrazuje pouze číselným označením 43 na zádi.
Mercedes-AMG C 43 4Matic lze po stránce vzhledu klidně zaměnit s jakýmkoliv jiným céčkovým kombíkem s exteriérovým paketem AMG, protože ten tady dostanete už v samotném základu, a podobně to může být také s rozšířenými blatníky pro kola AMG, které jsou nabízeny bez příplatku. Jde o učebnicový příklad decentního továrního tuningu, jehož přítomnost vám dojde až po obhlídce detailů – například plaket Biturbo 4Matic na předních blatnících nebo dvojice černočerných koncovek výfuku svírajících decentní difuzor namísto chromovaných atrap. Těžko říci, zda je difuzor u kombi s „pouhým“ benzinovým šestiválcem opravdu nezbytný, je ale jedním z mála vodítek k odhalení ne zcela obyčejného „céčka“.
Téměř stejná situace se opakuje v interiéru. Paket AMG s perfektním tříramenným volantem je zde součástí standardní výbavy, ale za 36.597 korun si jej můžete pořídit i do toho nejlevnějšího „céčka“ standardní nabídky. Karbonové obložení středové konzole už „gratis“ nedostanete, stejně jako skořepinová sedadla AMG s poloautomatickým nastavením a možností prodloužení sedáku, jenže zatímco za kousek uhlíkového vlákna bych těch necelých 30.000 korun zřejmě nedal, 62.055 korun za sportovní sedačky bych „vysolil“ s úsměvem. Mají totiž vysoké a pevné boční vedení, hezky se do nich usazuje a navzdory tužšímu polstrování jsou pohodlné i na dlouhých cestách. Za vrchol sportovních sedadel v běžných autech střední třídy jsem dosud považoval karbonová Recara Alfy Romeo Giulia QV, ta ve zkoušeném mercedesu mě ale nadchla ještě více!
Pozice za volantem je u třídy C tradičně špičková, sedíte hodně nízko a rozsah nastavení sedadla vůči volantu dovoluje takřka závodní posaz, pořád ale máte perfektní výhled z kabiny a veškeré ovládací prvky jsou hezky na dosah. U zkoušeného kousku byly středem největšího zájmu zejména tři umístěné na středovém tunelu vedle sdruženého ovladače infotainmentu Comand Online (stojí 54.099 Kč) – jde o tlačítka pro nastavení jízdních režimů, adaptivního odpružení a příplatkového sportovního výfuku AMG. A právě ty umějí udělat z běžně docela krotkého beránka perfektní dálniční i okreskovou střelu. Ale o tom až později.
mercedesbenz testy strednitrida
Veškeré úpravy konkrétního kousku se ani v nejmenším nepodepsaly na velikosti vnitřního prostoru, vpředu je stále místa dostatek v podélném i příčném směru, vzadu bych se ale nezlobil za více místa před koleny. Je to s ním lepší než například u BMW řady 3, stačí si ale trochu více podsadit pánev a už koleny narážíte do nekompromisně tvrdých zad sportovních předních sedadel. Testujeme variantu kombi, která je o 55.660 Kč dražší než výchozí sedan, a pokud pominu, že se mi právě praktičtější varianta vzhledově více zamlouvá (kombi tolik nepřipomíná třídy E a S), máte samozřejmě k dispozici o chlup větší a lépe přístupný zavazadelník se základním objemem 490 litrů. Jenom to elektrické otevírání pátých dveří by mohlo být rychlejší…
Motor, jízdní vlastnosti
Méně je někdy více
Třílitrový šestiválec se dvěma turbodmychadly pod kapotou „baby“ AMG? Ten musí mít přinejmenším přes 400 koní! Jenže chyba lávky. Tento motor má „jenom“ 270 kW v rozmezí 5500-6000 otáček a 520 N.m dostupných od 2000 otáček, kdo tedy v modelu AMG C 43 hledal praktičtější ekvivalent k BMW M3 (317 kW, 550 N.m), má smůlu. Vezmu-li to do důsledku, je motor ještě o 10 kW slabší než přefoukané dvoulitrové turbo v AMG A 45, to ale rozhodně není důvod k popichování. Ve skutečnosti je totiž výkonu tak akorát na velmi svižnou jízdu i na závodním okruhu, ale zároveň málo na to, aby se vám auto lidově řečeno splašilo pod zadkem. Navíc komu by to nestačilo, může sáhnout po jedné z verzí AMG C 63 (350 kW, 650 N.m) a AMG C 63 S (375 kW, 700 N.m) s vidlicovými osmiválci, ani jedna se však s cenou nevejde pod 2 miliony korun.
S tímto motorem jsme se letos setkali už v testu roadsteru SL 400, kde má postavení velmi solidního a důstojného základu, a vzhledem k tomu, že je „čtyřstovka“ stejně těžká jako nás dnešní kombík (váží 1735 kilogramů), očekávejte také podobnou dynamiku a v kombinaci s laděným výfukem AMG Performance za necelých čtyřicet tisíc korun takřka stejnou zvukovou kulisu. Vyskočení motoru do otáček a zlověstné odplivnutí od koncovek výfuku po každém nastartování je pouze výstraha, výfuk utichá, než napočítáte do tří, a zbude pouze libozvučná symfonie šesti válců, která vás bude provázet na každém metru silnice. Můžete samozřejmě stisknout tlačítko na středovém tunelu a nechat výfukové klapky otevřené, rezonance prostupující promrzlým interiérem však byly tak silné, až se z toho začaly ozývat panely obložení a nedaly pokoj, dokud se kokpit neprohřál.
mercedesbenz testy strednitrida
Postavení auta v nabídce odpovídá také jeho charakteru – pokud chcete klidné kombi s pořádným motorem, který si při běžné jízdě jenom jemně a nerušivě pobublává, máte ho mít, v opačném případě se ale připravte na malou cestu do řidičského ráje. Tomu ostatně odpovídá i nastavení devítistupňové automatické převodovky, která se většinu času do řazení moc nehrne, s rostoucím tempem však ani ona nestrádá a za doprovodu návykových „kopanců“ sází jeden kvalt za druhým a nestydí se podřadit klidně o tři převody najednou. Mechanickou odezvu byste tady hledali marně, ale to je mi u podobně střiženého kombi celkem fuk. Můžete si dokonce zapnout i plně manuální režim, pozor však na zásahy omezovače – motor se totiž velice snadno vytáčí a než si to občas vůbec stačíte uvědomit, rozsvítí se displej palubního počítače jako vánoční stromeček a elektronika vás velmi rázně chytí za triko.
Spotřeba Mercedesu-AMG C 43 4Matic se v podstatě neliší od SL 400 se stejným motorem. Ve městě jsem jezdil za 14 litrů benzinu (výrobce doporučuje Natural 98, akceptuje však i „pětadevadesátku“), na dálnici, kdy motor při 130 km/h točí necelých 2000 otáček za minutu, se vejdete do „desítky“, stejně jako v kombinovaném cyklu. Při striktně pohodové jízdě mimo město jsem se dostal i na devět litrů, někdy mi však připadalo, že se už vyloženě loudám a po předjetí pár aut se na displeji palubního počítače stejně objevila známá „desítka“. Údaj pak odpovídal i po dotankování – po 200 ujetých kilometrech se do nádrže vešlo přesně dvacet litrů (tankování při stejných venkovních teplotách na jedno „cvaknutí“).
Mocná ruka páně
Už kvůli standardně dodávanému pohonu všech kol 4Matic, který rozděluje hnací síly v poměru 31:69 ve prospěch zadní nápravy, nelze na suchém povrchu očekávat dramatickou jízdu dveřmi napřed, je to ale právě ta nezdolná trakce, která vás zaručeně dostane. S tímto mercedesem jsem v rámci testovacího týdne najel přes tisíc kilometrů, povětšinou v komfortním režimu adaptivního odpružení AMG Ride Control, kdykoliv se ale přede mnou otevřela kvalitní okreska a provoz opadnul, okamžitě jsem tam měl režim Sport+, který nejenže zbystří reakce převodovky, motoru a na poměry komfortních mercedesů už tak tuhé řízení ještě přitvrdí, ono vám zároveň připadne, jako by se z hůry snesla neviditelná ruka páně a držela auto při zemi. Že by přínos velkého zadního difuzoru? Možná…
Reakce na sešlápnutí plynu jsou okamžité, nebyly by však k ničemu, kdyby tenhle mercedes neuměl využít svůj potenciál také v zatáčkách. Pomáhá mu v tom přední náprava s novými klouby řízení, vylepšenou elastokinematikou a zvětšenými negativními odklony kol, přičemž výsledkem je naprosto precizní držení stopy a rychlá změna směru bez známek „gumovitosti“ na brzdách, často přičítané měkčímu uložení náprav. V zatáčkách jsem měl občas pocit, jako by stisknutím jediného tlačítka proběhla změna relativně pohodlného podvozku na okruhový, cítíte každý kamínek, ale auto to nechává naprosto chladným a nedovolí uskočení kol. Auto mění směr jízdy jako prásknutím biče!
A do toho ten zvuk! Jadrný, návykový, s každým přeřazením podpořený mohutnou střelbou jako by do výfuku tlouklo milion permoníků. Marně se snažím vzpomenout, jestli jsem si kdy s jiným vozem AMG užil tolik sportovní jízdy a zároveň dokonalé jistoty. Neberte to tak, že by vymetání klikatých okresek bylo nudné, pravda, pocit studené hlavně u spánku v tomto případě chybí, je to ale právě ta preciznost a perfektní sladění všech klíčových prvků, které vás dostanou.
mercedesbenz testy strednitrida
Podvozek je daleko za schopnostmi motoru a převodovky, snad ani není možné jet tak hloupě, aby se tenhle mercedes choval nedotáčivě, nebo jste byť na vteřinu nabyli dojmu, že nad ním ztrácíte kontrolu. AMG 43 je rychlé, ale zase ne natolik, abyste nedokázali odhadnout, kdy před zatáčkou přibrzdit, zatočit a podobně, což je z velké části dáno také perfektní dávkovatelností ovládacích sil a ostřejších brzd. Je to jako by mezi řidičem a strojem došlo k telepatickému navázání! Mám-li být upřímný, ani na vteřinu jsem o schopnostech auta nezapochyboval a neměl pocit, že by sneslo ještě více válců a koní. Na co v našich podmínkách osmiválec? Ten byste ocenili maximálně na německé dálnici při poměřování sil se silnými bavoráky. Už tak zrychlíte na stovku za méně než 5 sekund, a to se sakra počítá.
Na kvalitním povrchu hezky cítíte práci tlumičů, které se mohou opřít do tuhé karoserie a vyrovnávat tak její náklony, jakmile ale dojde na výmoly a spáry, je zle. Dostávají zabrat devatenáctipalcová kola se spíše symbolickou vrstvou pryže, od kterých se při přejíždění ostrých nerovností mnohdy ozývají silné rány. Skoro jako by ramena byla s karoserií spojena ocelovou tyčí. Další věcí je převodovka – ano, ta převodovka, o které jsem o něco výše psal, že to s neustálými změnami kvaltů nepřehání. Tento stav platí, když si plyn dávkujete sami, zkuste ale na dálnici v kopci nastavit tempomat na 140 km/h a sledujte ručičku otáčkoměru. Pořád lítá mezi dvěma a dvěma a půl tisíci otáček, jako by snad motoru měly dojít síly. Pravdou nicméně zůstává, že její práci poznáte pouze podle zmíněné ručičky, protože jinak je řazení takřka nepostřehnutelné.
Závěr
Závěr
Na začátku jsme měli celkem nenápadný Mercedes-Benz C obdařený hlavně exteriérovým paketem AMG, na konci máme možná jednu z nejlepších verzí, kterou si můžete pořídit, pokud vyloženě netoužíte po turbodieselu a výkon vám není cizí. Kdekdo jej může považovat pouze za „bratrance“ všech plnotučných vozů AMG, avšak právě fakt, že nejde o vyloženě ultimativní stroj, mi připadá velice atraktivní. A že má menší výkon než dvoulitrový čtyřválec pod kapotou vrcholného „áčka“? To je mi celkem jedno.
Výkon motoru by totiž byl k ničemu, kdybyste se nemohli opřít o vyváženou kombinaci podvozku, řízení a brzd, přičemž v tomto případě je všechno až na malé výjimky v naprostém pořádku. Můžete namítat, že je jízda s Mercedesem-AMG C 43 4Matic „pouze“ rychlá a bez kapky vzrušení, je to ale právě fantastický grip a naprosto předvídavé chování, kterým si vás získá. Ještě teď mám v živé paměti, jak se pneumatiky bez zakvílení zakusovaly do asfaltu, adaptivní tlumiče držely karoserii ve vzpřímené poloze, na výjezdech ze zatáček šel pedál plynu do podlahy a od výfuku se ozývala mohutná střelba. Velice návykové a zároveň bezpečné, protože stále máte nad autem dokonalou kontrolu.
Z mého pohledu není moc věcí, které by se daly tomuto autu vytknout. Pravda, u konkrétního testovacího kousku občas v interiéru něco vrzlo a devatenáctipalcová kola bych si na méně kvalitních vozovkách raději odpustil, to je ale zhruba všechno, co mi vadilo. Ani základní cena okolo 1,6 milionu korun není nijak hrozná, tedy alespoň ve srovnání s úhlavním konkurentem z Mnichova, BMW 340i Touring xDrive M Sport (240 kW). Ve vzduchu lítá necelých 30.000 Kč ve prospěch bavoráku, za ty si ale v luxusním segmentu často nepořídíte ani hezčí lak karoserie. Navíc se dnes nebavíme jenom tak o nějakém mercedesu – máme před sebou přece AMG! Cenu Audi S4 Avant, druhého velkého konkurenta našeho „céčka“, zatím neznáme.
mercedesbenz testy strednitrida
Nejlevnější verze modelu | 851.840 Kč (C 160/95 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.583.890 Kč (AMG C 43 4Matic/270 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.583.890 Kč (AMG C 43 4Matic/270 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.918.905 Kč (AMG C 43 4Matic/270 kW) |
Plusy
- Fantastický motor
- Ohromné množství přilnavosti
- Parádní zvuk příplatkového výfuku
- Pohodlná sedadla s velkým bočním vedením
Minusy
- Povrzávání v interiéru
- Komfort na příčných nerovnostech
Foto: Petr Homolka