Toyota Supra čtvrté generace v dobovém testu Motor Weeku

První dvě generace Supry byly luxusnějšími šestiválcovými verzemi řady Celica. V samotném Japonsku se dokonce používalo označení Celica XX. Třetí řada A70 už představovala svébytný model a stal se z ní úspěšný soutěžní speciál, zejména v náročných afrických a asijských podnicích. Čtvrtá generace A80 měla premiéru v prosinci 1992 a přišla o výklopné světlomety. Je zajímavé, že její technika pocházela z Lexusů. Podvozek s rozvorem 2,55 m, trojúhelníkovými rameny, dvojicí pomocných rámů, vinutými pružinami, teleskopickými tlumiči a příčnými zkrutnými stabilizátory byl prakticky shodný s řadou SC. U samotné Toyoty se dvojče jmenovalo Soarer.

Také motor, třílitrový řadový šestiválec řady 2JZ se ve vozech luxusní divize objevil už dříve. Supra jej ovšem měla přeplňovaný, a to hned dvěma turby. Evropská verze čtyřventilu s rozvodem DOHC dávala 243 kW, zámořská o 4 kW méně, japonská byla díky tamní legislativně seškrcena na maximálních povolených 206 kW. Vyráběla se také atmosférická provedení s pouhými 164 kW. O supersport v pravém slova smyslu tudíž nešlo, specifikace, která se prodávala na starém kontinentu, jela na sedmnáctipalcových kolech „jen“ 250 km/h. Ale řádně rychlé gétéčko to bylo, zrychlení z klidu na stovku mu trvalo jen lehce přes pět vteřin...

Další zajímavost představovala už šestistupňová přímo řazená převodovka (existovaly ale i modely s „pětikvaltem“), ti, kteří nechtěli hýbat věčně pákou sami, se rozhodli pro tradiční měničový automat, tehdy ještě pouze se čtveřicí rychlostí. Točivý moment se přenášel výhradně dozadu, Supra už měla dokonce i kontrolu trakce a dva airbagy! Obří zadní křídlo u ní nebylo dílem pološílených garážistů, mohli jste ho koupit rovnou s autem. Přední nasávací otvor samosebou rovněž. Dnes spíše marketingová fráze „palubní deska natočená k řidiči“ u ní platila doslova. Měla samočinnou klimatizaci a elektricky nastavitelné sedačky, za příplatek kůži a audio s přehrávačem kazet i cédéček. Zadní sedadla se dala sklopit, zavazadelník tak pojal místo pouhých 185 l celých 317, pro dva na víkend tak akorát. Není divu, že se stala oblíbeným materiálem pro tuning. Američtí ladiči z ní dokázali vydolovat i trojnásobek původního výkonu. V USA byla vůbec hodně populární.

Kupé s délkou 4,52 m se vyrábělo až do srpna 2002. Tehdy se však historie větších sportovních Toyot uzavřela. Alespoň prozatím. Nutno dodat, že sériové auto ani za více než dvě dekády od premiéry neztratilo ze svého půvabu, i přes zdůrazněné svaly vypadá sexy a velmi nadčasově. A to měl Motor Week k dispozici v roce 1993 jen kus v decentní šedé, v ní tvary tolik nevyniknou. Vyzdvihl u něj kromě nich dále potentní motor, přesné řazení a celkovou ovladatelnost včetně účinku kotoučových brzd. V přístrojích však chyběl ukazatel tlaku oleje a čtvrtá Supra byla výrazně dražší než její předchůdce. 34 tisíc dolarů za základní model představovalo třicetiprocentní nárůst!

JAKE.AUTO.CZ: Toyota Supra (přehled všech článků)