Unikátní GAZ 13C Čajka je na prodej. K čemu sloužilo tohle speciální kombi?

Hierarchie sovětských pohlavárů byla jasně patrná i v jejich automobilech. Těm nejvyšším představitelům byla určena vozidla automobilky ZiL, o něco níže postavení aparátčíci využívali od konci padesátých let GAZ 13 Čajka. Ta se nejvíce proslavila ve formě sedanu, existovala ale také ve verzi kombi. A právě jeden z pouhých asi postavených 20 kombíků je nyní na prodej.

Unikátní automobil prodává nejmenovaný majitel z Ukrajiny, který inzerát na vůz zveřejnil na inzertním serveru CarAndClassic. Černě lakovaný automobil vyrobený v roce 1978 je podle jeho slov restaurovaný tak, aby plně odpovídal originálu. Nabízen je v přepočtu za zhruba 2,9 milionu korun.

GAZ 13 Čajka (Racek) se vyráběl mezi lety 1959 a 1981, první prototypy však vznikly už v polovině padesátých let. Automobil nahradil zastaralý GAZ 12 (známý též jako ZIM 12), proti kterému se v mnoha ohledech odlišil. Jestliže předchůdce připomínal vozy americké značky Buick, Čajka se inspirovala Packardy. Základem byl nově robustní rám, zatímco 3,5litrový řadový šestiválec byl nahrazen 5,5litrovým osmiválcem do V. Nabízel výkon 143 kW a spolupracoval s třístupňovým automatem.

Čajka byla postavena jako reprezentativní automobil, 5,6 metru dlouhý čtyřdveřový sedan (GAZ 13) s rozvorem 3,25 metru, který byl schopen pojmout až sedm osob (v konfiguraci 2+2+3, se sklopnou prostřední řadou). Vedle této nejběžnější verze však existovala i limuzína s přepážkou mezi prostorem pro řidiče a pasažéry (GAZ 13A) nebo kabriolet (GAZ 13B). Tento šestimístný „phaeton“ si uchoval dva páry bočních dveří, střecha byla plátěná a stahovací pomocí elektrohydraulického systému, což v té době bylo nadmíru moderní řešení. Existovala i filmařská varianta pro Mosfilm upravená tak, aby pojala filmařské zařízení pro natáčení jízdních záběrů.

Legendy východního bloku: Ve znamení luxusu

To ale nebylo všechno, ještě tu bylo aktuálně prodávané kombi, neboli GAZ 13C. Tato varianta sloužila jako sanitka pro nejvyšší představitele Sovětského svazu. Zadní část kabiny tak byla upravena pro převoz pacienta, kterého kryly speciální záclonky v oknech. Navzdory svému úkolu si však postavené vozy uchovaly černě lakovanou karoserii a nedostaly tak pro sanitky běžnější bílý háv s červenými kříži. Některé postavené vozy (třeba nyní prodávaný) ani neměly výstražná světla na střeše, která se objevují jen u vybraných exemplářů.

Tato speciální varianta nicméně nebyla stavěna v Gorkém (dnešním Nižném Novgorodu), v továrně GAZ, ale v automobilce RAF (Rižský autobusový závod) v městě Jelgava, na území dnešního Lotyšska. Do Jelgavy byly z Gorkého odesílány hotové sedany, které byly posléze ručně přestavěny do podoby kombi. Právě kvůli rozsáhlým úpravám se na zadních dveřích objevoval nápis RAF.

GAZ v nové době: Vedle užitkových aut i výroba Škodovek

Vedle sanitek podobným způsobem vznikly i pohřební vozy. U nich šly úpravy ještě o krok dál, protože dostaly zaslepená boční okna. Dva takové vozy zamířily na speciální objednávku do Vietnamu, kvůli tamější klimatickým podmínkám dostaly speciální klimatizaci japonské produkce.

Dohromady mají všechny varianty GAZu 13 Čajka na svém kontě asi 3.200 vyrobených kusů, které vznikly mezi lety 1959 a 1981. Jezdili s nimi hlavně vysocí představitelé Sovětského svazu a spřátelených zemí (např. ministři a diplomaté), auta se často ukazovala na různých přehlídkách. Pár kusů mířilo i k tehdejším „celebritám,“ třeba k první ženě ve vesmíru Valentině Těreškovové nebo ke spisovateli a laureátu Nobelovy ceny za literaturu Michailu Alexandroviči Šolochovovi. Privátní zákazníci si ho koupit nemohli, mohli si ho ale půjčit pro účely svatby. Od roku 1977 vůz postupně nahradil GAZ 14 Čajka s modernější hranatou karoserií, ještě čtyři roky se ale oba modely vyráběly souběžně.