Xenonové světlomety vs. LED: Jsou diody opravdu lepší?
Desetiletí kralování halogenové žárovky coby zdroje světla v hlavních světlometech automobilů narušil příchod prvních světlometů s xenonovou výbojkou, známých jako HID (High Intensity Discharge). Stalo se tak v roce 1991 a pionýrem bylo BMW řady 7 E32. V porovnání s halogenovou žárovkou má výbojka asi dva a půl krát větší světelný tok, vyzařované světlo se blíží dennímu a navíc výbojka zbytečně neplýtvá energií v podobě tepla, které je vyzářeno ven (vznikající teplo je u výbojek pouze průvodním jevem, nikoliv coby podmínka vzniku světla). Oproti halogenové žárovce nabízí tedy výbojka vyšší účinnost, při současně nižší energetické náročnosti. Výhodou xenonových výbojek je také široký paprsek světla, který tak osvětluje celou plochu před vozidlem.
Xenony: Svítí dobře, ale…
V porovnání s halogeny jsou však výbojkové světlomety i po více než čtvrt století od uvedení na trh stále poměrně drahé. Ano, cena výbojky za léta klesla, takže dnes ji koupíte i za částku nepřesahující 1.000 korun. Sice je její životnost počítána asi na 2000 hodin při běžných provozních podmínkách, ale i tak je to stále dost. Vždyť obyčejná H4 vyjde na 60 korun, H1 či H7 stojí jen o málo více.
Nákladný bývá i samotný světlomet, zejména pokud je jeho součástí zařízení, které změní běžných stejnosměrných 12 voltů palubní sítě vozidla na minimálně 24.000 voltů střídavých. Ty jsou nutné k zapálení výboje mezi dvojicí elektrod. V době uvedení světlometů HID se hodně řešilo oslňování ostatních účastníků silničního provozu. Za tímto účelem dostalo osvětlení dynamickou regulaci sklonu. Už to samo o sobě je relativně nákladné zařízení. V současnosti však nemusí být nutné za předpokladu, že se použijí xenonové světlomety o nižším výkonu. Zároveň jsou i levnější, ale nesvítí tak dobře jako „ostré“ xenony.
Xenonové světlomety se původně používaly coby zdroj potkávacího světla. Dálkový světlomet tvořily i nadále halogeny. Důvodem je další z negativních vlastností xenonů. K tomu, aby se u nich dosáhlo plné svítivosti, potřebuje výboj nějaký ten čas, řádově sekundy. Pokud byste tedy pro dálkový světlomet použili samostatnou výbojku, patrně by to způsobovalo při jízdě a častém přepínání z dálkových na potkávací světla problémy. Pozdější bi-xenony tak mají pouze jeden zdroj světla a k přepínání mezi potkávacím a dálkovým světlem se využívá pohyblivé clony ve světlometu.
V potaz je třeba vzít také to, že náplň trubice výbojky obsahuje kromě xenonu s příměsí metalických solí i jedovaté prvky, třeba rtuť. V některých zemích může proto manipulace s xenonovými výbojkami podléhat speciálním požadavkům.
Plusy
- Dlouhá životnost výbojky (oproti halogenovým žárovkám)
- Vyšší účinnost při současně nižším příkonu
- Vysoký světelný tok
- Široký paprsek světla osvětluje celou plochu před vozidlem
Minusy
- Mohou oslňovat ostatní účastníky silničního provozu (náročnost na nastavení sklonu)
- Stále vysoká cena výbojky
- Využívají škodlivé prvky (rtuť)
- Určitá doba potřebná k rozžehnutí výbojky
- Náročnější výměna výbojky
- Vyšší cena samotných světlometů (často mají v sobě zapalovací zařízení, nemluvě o dynamické korekci sklonu)
- Často vyžadují ostřikovače
- Při výměně jedné výbojky musíte vyměnit i druhou, aby měly stejný výkon
Diodové svítilny: Opravdu spása?
I přes četné nevýhody jsou xenonové světlomety z pohledu osvětlení vozovky velmi dobré. Hlavním důvodem, proč jsou dnes suplovány diodovými svítilnami, hledejte zejména v ceně. Ale také v jiných aspektech. Dioda je polovodičová součástka, v níž se odehrává proces zvaný elektroluminiscence.
Pravdou ale je, že ani diodové světlomety nejsou zrovna laciné. A to hned z několika důvodů. Vezměte už jen výrobu. Na rozdíl od žárovek či výbojek se diody coby světelný zdroj musejí do svítilny lepit. Za provozu se totiž silně zahřívají. Vysoká teplota však nevzniká coby průvodní jev vytváření světla jako je tomu u výbojek, ale z dopadu volných elektronů v polovodiči. A jelikož elektrony dopadají do místa u zadní stěny světlometu, dochází ke vzniku vysoké teploty právě v těchto místech (nikoliv na krycích polykarbonátových plochách).
Výkonné diodové světlomety proto vyžadují účinné chlazení. Dokonce takové, že musí obsahovat jak chladiče, které lze vidět na zadní straně světlometů, tak i ventilátory. Ty ochlazují vnitřní plochy světlometu. Naopak LED pro denní svícení, případně pro zadní lampy, mají světelný výkon relativně nízký a proto nekladou tak vysoké nároky na chlazení. A proto jsou i dnes mnohem více rozšířené.
Obecně vzato vysoký světelný tok diodového světlometu lze dosáhnout několika způsoby. Buď se použije menší počet zdrojů (diod) světla, které ale musejí být výkonnější a tedy náročnější na chlazení, nebo se uplatní větší počet světelných zdrojů, které ale nejsou tak výkonné, přičemž bývají současně umístěny dále od sebe. Z toho důvodu takový světlomet vystačí s pasivním chlazením, které nevyžaduje použití ventilátorů.
Takto to má vyřešeno třeba současný Peugeot 308. Nákladné a poctivě udělané světlomety LED s velkým množstvím výkonných zdrojů svítí lépe než xenony, o halogenech nemluvě. Vyžadují však pokročilé chlazení. Levnější alternativy však mohou v řidiči, který byl zvyklý na poctivě udělané světlomety s xenonovou výbojkou, vzbuzovat rozpaky. A právě odtud pramení stesky, že LED světlomety vlastně zas tak moc nesvítí.
Plusy
- Malé rozměry světelného zdroje, snadná manipulace
- Kompatibilní se složitými tvary světlometů (designéři je mají rádi)
- Nízká energetická náročnost
- Jasnější světlo než halogeny, teplejší než HID
- Spolehlivost a životnost
Minusy
- Vysoká výrobní cena světlometu
- Velmi vysoká teplota, navíc se zvyšuje s růstem světelného toku (výkonu)
- Levné verze svítí jen průměrně
- Bílé světlo nemusí být každému příjemné