Alfa Romeo Giulia Sprint Speciale: Závodní Julie na videu od Petrolicious

Mexičané chtěli konkurovat Italům, zejména slavným podnikům Mille Miglia a Targa Florio, který se po druhé světové válce proměnil v klání sportovních vozů. V letech 1950-1954 tak uspořádali celkem pět ročníků své obdoby. První se konal na oslavu otevření mexické části Panamerické dálnice. Jenže po tragédii v Le Mans 1955 už žádný další vypsán nevypsali, i tento vskutku velkolepý závod byl totiž nebezpečný, protože si za nedlouhou dobu svého trvání vyžádal 25 obětí na životech. V řadách pilotů i diváků. Mezi vítězi najdeme Piera Taruffiho, Luigiho Chinettiho, Karla Klinga, Umberta Maglioliho a nepřemožitelného Juana Manuela Fangia. Alespoň z těch slavnějších, startovaly dvoučlenné posádky a jezdci se střídali.

V roce 1988 přišel návrat, ale už pouze pro historické vozy, hlavně z padesátých a šedesátých let minulého věku. I když se nyní formát podobá ještě více klasické rallye, není to rozhodně žádná procházka růžovým sadem a jízda pravidelnosti, na trase dlouhé přes 3.500 km se celý týden jede na ostro. Po místních klikatých silničkách. A nevyhrávají žádná béčka, v seznamu nejvýše postavených lze narazit třeba na Brita Alaina de Cadeneta (1990) nebo soutěžáka Stiga Blomqvista (2009). Ročník 2010 vyhrál jeho mladší finský kolega Harri Rovanperä. I dnes tu ale číhá nebezpečí. Auta jsou sice v základu klasická, musí však projít nezbytnými úpravami, přičemž instalace ochranného rámu dovnitř je jen základ.

Také Alfa Romeo Giulia Sprint Speciale ročníku 1965 představuje účelovou stavbu výhradně pro tento závod, zatáčky na mexickém asfaltu je nutné projíždět co nejrychleji, třeba i 130 km/h. Takže není a ani nemůže být v původním stavu, což poznáte nejen ze sportovního volantu Momo. Ale její majitel Conrad Stevenson z ní má určitě radost. Postavil si ji vlastníma rukama, říká jí „Elaborata“, klasické alfy má rád a jejich znovuoživení se věnuje dlouhá léta. Renovuje sice sem tam i fiaty, ale v garáži stojí hlavně vozy s křížem a hadem. Loni s Giulií obsadil 21. místo v celkové klasifikaci a vyhrál třídu Historica A Plus. Pro karoserii zvolil podobu Bertoneho, respektive Scaglioneho verze Sprint Speciale kvůli nižšímu nosu a lepší aerodynamice. Základ z ní měl, zbytek včetně přídě vyrobil znovu. Připomeňme, že originály poháněl pod přední kapotou umístěný čtyřválec 1,57 l/84 kW. Jeho alfa, kterou díky nedostatku času postavil za pouhý rok, je navíc ve startovním poli plném hlavně amerických studebakerů (s kamarádovým jel Stevenson poprvé v roce 2001) příjemným zpestřením. A jak lze slyšet na videu z dílny Petrolicious, má i pořádný zvuk!