Byli jsme v zákulisí Kuvajtské rallye: Kudy vede cesta?

24. 11. 2018 • 19:00

S týmem Racing 21 a jezdcem Vojtou Štajfem jsme absolvovali další podnik šampionátu MERC, tentokrát v Kuvajtu. Uprostřed pouště mezi sloupy elektrického vedení to nebyla ani tak tradiční rallye jako spíš malý Dakar, ale bez navigačních přístrojů.

Hoši, vítejte. Jsem rád, že jsme se tu nakonec všichni a všechno sešli. To zas byla anabáze, vítá nás tradičně vysmátý Vojta Štajf v zázemí týmu Racing 21. Jsme padesát kilometrů jižně od města Kuvajt, uprostřed pustiny, kde na jaře otevřeli další z velkolepých projektů arabského světa. Jmenuje se to tu Kuvajt Motor Town a velikostí si nový areál skutečně nezadá s menším městem. Mají tu okruh s ambicemi přivítat kolotoč formule 1 i mistrovství světa motocyklů, rallyekrosovou a motokrosovou trať, motokáry, offroadové polygony, zkrátka podmínky snad pro každou myslitelnou disciplínu vonící

benzinem.

První akce okruhu? Rallye

Aktuálně se v boxech usídlily soutěžní týmy, aby poměřily síly v rámci předposledního podniku Middle East Rallye Championship, tedy šampionátu Středního východu. Účast je skromnější, než jsme zvyklí z Evropy, soutěžní auta spočítáme na prstech rukou a logicky převažují posádky z okolních zemí. A mezi nimi vyčnívá nablýskaný kamion s českými značkami a houf mužíčků v zelených tričkách. I když už se na to ptal David Šprincl na jarní soutěži v Jordánsku, vrtá nám to dál hlavou a ptáme se Vojty znovu. Proboha proč? 4700 kilometrů od domova?

Video z Rallye Příbram: Vojta byl vysoko!

„Jedeme tady pro zážitek, pro zkušenosti, je to něco speciálního, co nikdo z našinců nikdy neabsolvoval. A především je to obrovská výzva. Vše začalo nápadem zúčastnit se loňské Íránské rallye. Zdejší rallyeová hvězda a vítěz Dakaru Násir al-Attíja s Fordem Fiesta R5 byl nadšený, že v nás našel rovnocenného soupeře, a v legraci nadhodil, jestli nechceme jet celý šampionát. Nám to šrotovalo v hlavě, nápad se líbil i spolumajiteli týmu Karlu Janečkovi. Tak se to celé nějak semlelo, že jsme do toho šli,“ vysvětluje snad posté Štajf unikátní projekt.

„Na jednu stranu si plníme sny a získáváme neuvěřitelné zkušenosti, ale někdy mám sto chutí se na všechno vykašlat. Kdo něco podobného nezažil, neumí si ani ve snu představit, co spolupráce s místními úřady a firmami obnáší. Kamion se závoďákem a zázemím sem putoval z Evropy měsíc a půl, o dost déle, než bylo plánováno. Po skončení téhle soutěže máme naplánovaný přesun týmu na poslední podnik do nedalekého Kataru. Je to kousek, ale přes hranice se Saúdskou Arábií se prostě nedostaneme. Takže zase loď. Vše je domluvené, ale teď nám přišli říct, že se změnila trasa a loď dojede do Kataru později – po závodech. Takže se tu snažíme co nejlépe jet a do toho řešíme logistické trable. Pořád se něco mění, když už to vypadá nadějně, vyplouvají na povrch další a další poplatky a bohužel dost často se bez úplatků nehnete z místa. To se zkrátka musí zažít,“ rozvášnil se Vojta a přihazuje další a další neuvěřitelné zkazky z putování týmu po Východě.

Češi jedou na východě špičku

Nic z toho mu ale neubírá elán šlapat hvězdnému Násirovi na paty. Jenže Katařan umí v písku jezdit jako Finové po ledě a suverénní jízdou dává všem najevo svou převahu. Vojta s exotickou Fabií R5 se těší neskutečné popularitě a navzdory komplikacím, o kterých se rozpovídal v rozhovoru, drží plyn na podlaze. Až do té osudné zatáčky, kdy hodil škodovku přes střechu. Se značnou ztrátou se ale podařilo dojet ve stanoveném čase do servisu a tady nastal čas na koncert mechaniků. Za povolenou půl hodinu dali zmuchlanou fabii do stavu, ve kterém mohla pokračovat v odpolední části soutěže. Nevidět to na vlastní oči, neuvěříme.

„Když budu upřímný, ta bouračka nám může vlastně i pomoct. Aspoň jim tady ukážeme, jak máme schopné mechaniky a co umíme. Oni mají peníze, ale chybějí jim zkušenosti a technické znalosti. Dovedu si představit, že si tu uděláme dobré jméno, jednou sem pronajmeme pár aut a budeme zajišťovat kompletní servis. Takový důchod by byl příjemný,“ neskrývá Štajf vedlejší úmysly závodnického počínání daleko od domova.

Barum Rally Zlín v cíli: Kopeckého triumf číslo 7

Uprostřed pouště čekáme na příjezd české posádky, ale marně. Vtom dostáváme zprávy ze zázemí. Auto dostalo zabrat víc, než se zdálo. Po provizorní opravě nevydrželo uložení pravého předního tlumiče, ten prolétl kapotou, roztrhl se a zničil, co mohl – včetně převodovky.

Pro dnešek tedy Racing 21 končí. Přátelský favorit šampionátu Násir už se s českými hochy zná. Se západem slunce přichází popřát hodně štěstí a doufá, že se s Vojtou ráno sejde na startu druhého dne.

Z boxů slyšíme zoufalé výkřiky, to jak mechanici zjišťují další a další poškození. Soucítíme s nimi, ale jdeme si lehnout. Oni budou zkoušet štěstí do tří do rána, což je hodina, kdy musí být závoďák opravený, aby mohl nastoupit.

Jede se dál!

Ráno hoříme zvědavostí. Fabia vypadá jako nová, Vojta s Láďou jsou plni optimismu. Jede se dál.

Když šejkové v bílých róbách vyhlašují výsledky, najíždí česká škodovka na pódium jako pátá. Jedna z posádek se ale neúčastní celého středovýchodního šampionátu, do něj se tedy Štajfovi počítá čtvrtá příčka. „To se může stát jenom tady. Hodím auto přes boudu, vyletí nám tlumič z auta a dojedeme čtvrtí. Tohle je vážně kraj netušených možností,“ směje se Vojta a odchází řešit převoz celého kolotoče do Kataru, na což má pouhé dva týdny. Hodně štěstí!

Zase ty české ručičky

Už z dálky nám připadala Vojtova fabia nějaká zmuchlaná. A zblízka opravdu byla. „Jeli jsme minimálně stovkou. V jedné levé zatáčce byla vyjetá kolej, zakopli jsme o ní v driftu pravým předním kolem a šli přes střechu,“ vysvětluje spontánně Vojta. S vrakem přesto dojeli 5 km do cíle rychlostní zkoušky a po výměně spojovací tyče i 40 km do zázemí. Za půl hodiny přes oběd dali mechanici auto do stavu, kdy mohlo pokračovat. Jenže v odpolední zkoušce nevydrželo poškozené uložení tlumiče, ten vypochodoval kapotou ven a nadělal spoustu škody. Mechanici ale opět dokázali nemožné a navzdory všem komplikacím stála česká posádka druhý den ráno na startu. Místní lidé nevěřili vlastním očím a slovy úcty nešetřil ani

šampion Násir al-Attíja.

Kuvajtská rallye očima české posádky

Vojtěch Štajf: řidič

Když jsme sem jeli, na základě videí a informací jsem si říkal, že to bude nenáročná soutěž na auto. Samý písek, šotolina, žádné balvany. Měl jsem zkušenost ze Spojených arabských emirátů a myslel si, že vím, do čeho zhruba jdeme. Ale všechno je jinak.

Ještě při seznamovacích jízdách, kdy po trati jezdíme maximálně 80 km/h, to vypadalo celkem v pohodě. Sice tu nejsou žádné šipky ani ploty, jak to známe z Evropy, ale docela se snažili v té jednotvárné planině nějaké záchytné body vytvořit – elektrické sloupy, nahrnuté hromady. Jenže pak v tom šíleném světle letíte sto šedesát, někdy i dvě stě, nevidíte vůbec nic. Láďa sice hlásí za haldou harampádí doprava, ale ta hromada není vidět. A když už, auto se nám v driftu přetočí víc než při seznamovačkách a povel rovně najednou vyznívá úplně jinak. Vedle sebe jsou troje vyjeté koleje v písku a my absolutně netušíme, kterou cestou jet. Takže místo abychom řešili, jak nastavit auto, jak najíždět do zatáček a kterou stopu zvolit, hledáme uprostřed žluté planiny cestu. Připomíná to spíš orientační soutěž dakarského typu, jenže nemáme všechny ty pomocné přístroje, ale rozpis. A to se vážně nedá. Navíc se strašně mění povrch. Při jednom průjezdu je v zatáčce měkký písek, při druhém už je nahrnutý, udusaný a tvrdý jako beton. Vzniklé koleje jsou neskutečně zrádné a v jedné takové jsme taky šli přes střechu, když jsme doslova zakopli o pravé přední kolo.

Ladislav Kučera: navigátor

Těšil jsem se po dlouhé době na hezkou šotolinovou rallye, ale realitu jsem si nedokázal představit ani v nejhorším snu. Jako by nestačilo, že s Vojtou jedu poprvé, takže jsem se s ním musel sehrát a zvyknout si na jeho styl rozpisu. Do toho tady neustále bloudíme a hledáme cestu. Hlásím Vojtovi, odboč za hromadou, a ona tam buď není, nebo v tom prachu nejde vidět. Pak se třeba vyhoupneme na horizont a proti nám po trase rychlostní zkoušky jede civilní auto. Tak se chvíli dohadujeme, jestli jedeme správně, pak ten pickup objedeme a frčíme dál. To jsem v životě neviděl, abychom museli na trati řešit takové věci. Lidé se tu po té poušti pohybují naprosto nekontrolovaně.