Fordy z Genku

V tomto závodě 9500 zaměstnanců vyrábí řady Mondeo a Transit na dvou výrobních linkách. Od počátku výroby v roce 1964 vzniklo v Genku přibližně 12 miliónů Fordů Transit, Escort, Taunus, Sierra a Mondeo. Vedle dvou uvedených modelových řad se v Genku vyrábí také součásti pro ostatní řady Fordu, plechová kola a třeba i součástky pro Jaguar. Velká lisovna zpracovává 330 tisíc tun ocelových plechů ročně a největší lisy od firmy Weingarten vypadají spíše jako dvoupatrová garáž pro lokomotivy. Denně míří 55 kamiónů s materiálem právě do lisovny. Karosérie Mondea je vyráběna na lince s automatizací výroby 97%. 459 robotů vytvoří na každém Mondeu průměrně 4300 svarů. Asi třetina produkce Mondea z Genku má pravostranné řízení. Lakovny Mondea (3 km dlouhá lakovací linka) a Transitu (2 km dlouhá lakovací linka) nám zůstaly z technologických důvodů nepřístupny, ale přesto je zajímavé se u barev zastavit. Mondeo je nabízeno v celkem 14 různých barvách, ale přesto 30 % zákazníků volí stříbrnou metalízu. Ještě extrémnější jsou preference zákazníků Transitu. V nabídce je 10 barev, ale 80 % majitelů Transitu má tuto oblíbenou dodávku bílou. Bílá barva vítězí proto, že je nejuniverzálnějším základem pro umístění reklamních nápisů a grafiky na skříni firemního automobilu.

Nalakovaná vozidla putují na montážní linky (Mondeo-2 km dlouhá linka, Transit-1 km dlouhá linka), kde jsou osazena hnacím ústrojím, interiéry, skly. Zajímavé je oddělení dveří na počátku linky a jejich oddělená montáž. Během montáže interiéru Mondea tak dveře nepřekážejí a jsou ke svému vozidlu montovány zpět až na konci linky.

V nedalekém okolí Fordova závodu v Genku mají své výrobní prostory dodavatelé jednotlivých skupin. Všechny firmy působící v tomto průmyslovém parku jsou na výrobu automobilů napojeny 900 m dlouhým dopravníkem kterým putují dodávky na výrobní pásy Fordu. Tak jako řada dalších výrobců, sleduje i Ford přenášením dílčích úkolů vývoje a výroby automobilů především úsporu nákladů.

Užitkový Transit je řadu let jedničkou na trhu. Velké série stejného typu automobilu však často neodpovídají různorodým požadavkům zákazníků, u nichž se Transit uplatňuje. Proto vznikl program speciálních úprav Transitů, splňující zvláštní nároky jak velkoodběratelů, tak zákazníků kupujících jediné vozidlo. V programu SVO (Special Vehicle Operations) může zákazník objednat nejen individuální barvu (nabídka 425 odstínů), ale i řadu nadstandardních prvků výbav, které uspokojí potřeby mnoha oborů.

Během dvoudenní návštěvy Belgie jsme měli také možnost svézt se s některými modely. Mondeo se zajímavým turbodieselem TDCi (96 kW/330 Nm) jsme vám již představili v testu, který můžete nalézt zde. Také sportovní Mondeo ST220 jsme již v testu podrobně popisovali a proto se zastavme u Transitu. Ten jsme mohli vyzkoušet ve skříňovém provedení s automatickou (nebo přesněji automatizovanou) převodovkou Durashift EST (Electronic Shift Transmission). Jedná se o klasickou manuální převodovku doplněnou o možnost automatického řazení. V automobilu tak nenajdeme ani spojkový pedál, ani hydrodynamický měnič, typický pro běžné automaty. Konstrukce převodového ústrojí proto logicky nabízí při jízdním komfortu automatické převodovky, účinnost a spotřebu manuální převodovky. Ve spojení s motorem Duratorq 2,4 l TDE (66 kW/90 k) šlo o velmi zajímavé svezení, protože v automatickém režimu převodovka velmi chytře a příjemně fungovala při řazení nahoru i při brzdění motorem. Navíc je oproti klasickému automatu k dispozici i manuální řazení tlačítky na volantu, podobné tomu z osobních automobilů posledních let. Aktuální převodový stupeň je zobrazován na středovém panelu, což nemusí vyhovovat každému, přirozenější by byla tato informace přímo v kapličce s ostatními přístroji. Přepínání z automatické volby na manuální se děje buď tlačítkem na středovém panelu, nebo dvojím stiskem tlačítka na volantu, na což si řidič velmi rychle zvykne a jakmile chce být oproštěn od povinnosti řadit, volí např. ve městě tuto možnost.

Osobní mikrobus na bázi Transitu nese označení Tourneo a my jsme v Belgii a Německu jezdili s nejsilnějším dieselem 2,4 TDE (92 kW). Cestování s tímto automobilem umožňuje dosahovat velmi slušné průměrné rychlosti, když třeba na německých dálnicích běžně drží krok s ostatními osobními automobily. Nejvyšší rychlost činí 156 km/h a ověřili jsme si, že trvalá cestovní rychlost kolem 150 km/h je i přes užitkový původ automobilu relativně pohodlná.