Hispano-Suiza Alfonso XIII (1913): Na prodej za milion dolarů
Byl jednou jeden král - tak začíná většina pohádek. Tohle ale není žádná pohádka, nýbrž čistá pravda. Jmenoval se Alfonso XIII. a vládl v letech 1902-1931 Španělsku. Ve svých garážích měl na třicet automobilů barcelonské firmy Hispano-Suiza a byl jejím patronem, mecenášem a velkým fanouškem. Konstruktéři pod vedením zakladatele automobilky Švýcara Marca Birkigta se v roce 1912 rozhodli nový model pojmenovat na důkaz loajality po něm. Sám s ním dokonce absolvoval rekordní jízdu ze San Sebastianu do Madridu.
Auto na snímcích ale vypadá zcela jinak, přitom nese stejné typové označení. Podvozek výrobního čísla 718 z roku 1913 má razantně prodloužený rozvor, dlouhé šasi spojené s většími koly měly jen tři další exempláře. Mechanické skupiny jsou totožné s ostatními vozy tohoto modelu. Pod kapotou bije litinový řadový čtyřválec typu 15T objemu 3620 cm3 s výkonem 47 kW (64 k). Na rok 1913 to bylo slušné. Převodovka byla u tohoto exempláře čtyřstupňová, sportovní verze měly většinou třístupňové skříně. Podvozek ortodoxní konstrukce se chlubil půleliptickými listovými pery na obou nápravách Auto bylo schopné dosáhnout rychlosti 128 km/h, mechanické bubnové brzdy tedy měly s decelerací dost práce. Byly totiž jen vzadu, vpředu je tehdy ještě neměly ani závodní vozy pro Grand Prix!
Tento konkrétní kus byl nově objeven v roce 1985. Dva sběratelé a obchodníci s veterány Patricio Chadwick a Emilio Polo se tehdy pídili po zachovalých a přeživších vozech Hispano-Suiza v okolí španělské Sevilly. Od prodejce dostali kontakt na markýze de Sanlucar de Barrameda. Dohodli si s ním schůzku a u vína (jak jinak) se posléze zrodil obchod. Hispána po dědečkovi změnila majitele. Ano, skutečně se jednalo o dědictví. Nové vlastníky našel kompletní zachovalý podvozek s torzem sportovní karoserie. Když oba kupci přijeli druhý den s přepravníkem, nestačili se divit. Šlechtic se jich totiž otázal, zda chtějí ještě jedny šaty.
Šasi totiž bylo objednáno se dvěma druhy: uzavřenou karoserií pro chladnější období a otevřenou do horkého andaluského léta. Luxusní dvojitá berlina se na něm nachází dnes, ale v době popisované transakce ležela čtyřicet let mezi vinnými sudy. Nijak zvlášť se to na ní ovšem nepodepsalo, pan markýz o skvostnou práci dávno zapomenuté firmy Alin & Liautard z francouzského Courbevoie evidentně náležitě pečoval.
Dvoužárovkové světlomety nesou značku Blériot a jsou původní, to znamená, že hispánský král už měl elektrické osvětlení. Okna vypadají, jako by pocházela spíše z domu. Látkové čalounění je luxusní, totéž platí i o dřevěném stropu s tenkými kosočtverci. Zavazadla se vešla jak do kufru v zadní části (zde tento název platí doslova), tak i do střešního nosiče. Tedy, střecha spíše připomíná stropní klenbu, ale před první světovou válkou byla u limuzín obzvláště ve Francii velkou módou. Všechny štítky a označení jsou rovněž autentické, stejně jako mosazné zámky. Berlina určitě vážila více než sportovní varianty, které měly zhruba 800 kg, geny ale jasně prozrazují lehká drátová kola.
Ano, unikát byl později restaurován včetně podvozku, motoru a převodovky, avšak renovátoři postupovali velmi citlivě a zachovali patinu. Nový majitel si určitě jakékoli zásahy do tohoto stavu určitě rozmyslí.
Automobil bude dražit aukční síň RM Auctions v Amelia Island 10. března. Očekávaná prodejní cena se pohybuje od 750 tisíc do 1 milionu. Pochopitelně v dolarech, tedy v korunách mezi 14,6 a 19,4 miliony.
