TEST Jaguar X-Type 2.2D - přehnané ambice?

Od tohoto auta si Jaguar hodně sliboval. Nejmenší kočka z Coventry měla vyprášit kožich nadutcům z Mnichova a Ingolstadtu. Zásadní otázka i v polovině života modelu zní: Má na to?

Jaguar podpořený silným technickým, kreativním i finančním zázemím koncernu Ford v úspěch nového modelu X-Type věřil, brzy se však ukázalo, že zůstane u zbožného přání. X-Type nedostane nástupce a trojkovému bavoráku zadnici nenakope. I kdyby se rozkrájel. Kde se stala chyba? Vadí zákazníkům vyšší cena, nebo pouze nedokázali přijmout skutečnost, že se tradiční výrobce luxusních limuzín snížil k výrobě „obyčejných“ vozů střední třídy? Možná Jaguar dostatečně nevysvětlil, v čem spočívá unikátnost nejmladšího aristokrata, a tak klienti chodili nadále do autosalonů Audi, BMW nebo Mercedesu. V dnešním testu se pokusím zjistit, zda majitelé trojkového bavoráku nebo Audi A4 neudělali osudnou chybu.

Mladý šlechtic

Ať už se podíváte na X-Type zepředu, zboku nebo zezadu, vždy spatříte britského gentlemana, který následuje příklad svého otce, ctí etiketu, nenechá sebou cloumat emoce a na jakýkoliv argument má v rukávu několik protiargumentů. Lord XJ sleduje počínání svého syna s patřičnou hrdostí, zvláště když je ze všech úhlů patrné, že jablko nepadlo daleko od stromu. X-Type se otci podobá zejména v obličejových partiích, také on se dívá na svět oválnýma očima a vystrkuje bohatě chromovaný nos.

jaguar testy strednitrida Na čele se rýsují první vrásky, které ale mladému pánovi sluší. Z boku vynikne jeho atletická postava formována stovkami hodin tréninku na královské vojenské akademii, zadní pohled podává o sportovních vlohách přímé svědectví. Instruktoři akademie sice udělali z X-Type dobře trénovaného vojáka a atleta zároveň, vědci a umělci předali lordovu synovi velkou část lidského vědění, ale v některých oblastech stejně zvítězila genetika.

X-Type má krásné oči, ale ve tmě se orientuje hůře než sokové, vytrénované pozadí možná přitahuje pozornost něžného pohlaví, ale prakticky za mnoho nestojí. Do plochého zavazadelníku s objemem 452 litrů nasoukáte malým vstupním otvorem větší tašky s vypětím všech sil, na převážení vyšších předmětů se X-Type vůbec nehodí. Ale stejně, i když není kufr z největších, i když z očí „šlehají“ pouze xenonové „plameny“ a nevidí do zatáček (adaptivní světlomety se tu nevedou), má tohle auto zvenčí silné kouzlo. Je něžné, ale agresivní zároveň. Jen těžko ho na ulici přehlédnete.

Zákony genetiky

Také uvnitř kráčí X-Type ve šlépějích ctihodného lorda XJ, po němž bohužel zdědil dobré i špatné vlastnosti. Řemeslným zpracováním dělá nejmenší kočka čest svému jménu, plasty palubní desky, středového tunelu i výplně dveří jsou perfektně slícované a samozřejmě měkčené. Posádku vůbec obklopují výhradně měkoučké materiály, to aby se cítila jako v bavlnce. Klasické tvary dávají vzpomenout na slavná jaguáří léta, ladné oblouky kombinované s rovnými plochami vytváří dojem bytelného zámeckého nábytku.

Jako na zámku, zaplaveni hřejivým pocitem luxusu, si budete připadat do doby, než zabloudíte zrakem na středovou konzolu. Zde bohužel ustoupili umělci Jaguaru tlaku koncernových specialistů na náklady a osázeli prostor středové konzoly velkými tlačítky ze starších Fordů. Není žádným tajemstvím, že X-Type sdílí technických základ s Fordem Mondeo, ale obrovská černá tlačítka mohli ekonomové z nákladové diety vyškrtnout. Přitom stačila trocha hliníku a možná novější forma a vše by vypadalo o poznání lépe.

jaguar testy strednitrida Velká tlačítka naštěstí mají jednu nespornou výhodu. Na široké středové konzole se díky nim rychle zorientuje a v průběhu jízdy nebudete mít problém s ovládáním kterékoliv funkce či systému, ať už audiosystému nebo klimatizace. Skvěle si mistři ergonomie poradili s ovládáním audiosystému na volantu. Slabší estetickou stránku, a to zejména v oblasti středové konzoly, podtrhuje dvojice rozměrných zelených displejů. Ty sice poskytují přehledně uspořádané informace, ale v milionovém voze vypadají vážně divně.

Další zelený displej, tentokrát v podobě úzkého proužku, přitom najdete na přístrojové desce. Zobrazují se na něm informace z palubního počítače, a i když v případě X-Type nejde o takový problém jako v XJ, dovedu si představit mnohem atraktivnější a hlavně větší plochu s údaji palubního počítače. Samotná přístrojová deska vyniká přehledností, grafici se nesnažili vytvořit úchvatné dílo, ale raději zvolili jednoduchost. Překvapivě dobře si vede luxusní sedan z hlediska počtu odkládacích ploch.

Pozor na záda

Na nápoje můžete využít držáky v středovém tunelu, v předních dveřích vytvaroval Jaguar dokonce dvojici kapes, velký prostor se ukrývá pod loketní opěrkou a také přihrádka na straně spolujezdce nabídne slušný objem. Škoda, že stejně úspěšně nedopadlo tvarování sedadel a natahování vnitřního prostoru. Sedadla trpí úplně stejnými neduhy jako ta v XJ.

Sedák se v místě napojení na opěradlo zužuje natolik, že tlačí do stehen i člověka běžných tělesných proporcí, podivně fungovalo i elektrické vyhřívání sedadel. Zatímco se kožené opěradlo teprve rozehřívalo, sedák už topil naplno. Nastavení intenzity lze provést ve dvou krocích ale pouze dohromady pro sedák i opěradlo, takže se musíte smířit s tím, že se zadnici dostane většího prohřátí než zádům. Na druhou stranu záda hýčká komfortní opěradlo, avšak s dostatečně silným bočním vedením, které podrží tělo i v prudkých zatáčkách. Tlačit se na zadní sedadla rozhodně nedoporučuji, místa za 185 cm vysokým řidičem mnoho nezbývá, na královský prostor limuzíny rozhodně zapomeňte.

jaguar testy strednitrida Pokud se řidič a spolujezdec trochu uskromní, budete vzadu sedět celkem pohodlně, tedy pominu-li hodně krátkou lavici. Dlouhána se 190 cm však budete tlačit koleny do zad. Ani nad hlavou není prostoru nazbyt a v oblasti ramen ostatně také ne. Dlouhé trasy v plném obsazení si v X-Type zcela upřímně příliš neužijete (podobně je tomu například v Audi A4).

Bod pro koncern

Do léta minulého roku tvořily motorovou paletu Jaguaru X-Type dva zážehové šestiválce a jeden vznětový čtyřválec. Ve snaze zvýšit prodeje a přetáhnout část stoupenců bavorských dieselů Jaguar rozšířil nabídku motorů o napříč uložený vznětový čtyřválec poskytující maximální výkon 114 kW při 3500 otáčkách, tedy o 18 kW více než základní dvoulitr, a točivý moment 360 Nm při 1800 otáčkách.

Není tomu dávno, co bublající naftový motor pod kapotou britského aristokrata odpovídal výjevu ze science-fiction, ale rychlý rozvoj vznětových jednotek, rostoucí cena benzínu a tuhá konkurence proměnila fikci v realitu. Jaguar musel znovu slevit ze svých zásad a přijmout koncernový vznětový motor. Skalní příznivci značky skřípali zuby, ale běžnému motoristovi hledající silný, luxusní, avšak úsporný sedan střední třídy napříč všemi značkami se splnil sen.

Faktem je, že vznětový čtyřválec s objemem 1998 cm3 a hlavně testovaný 2198 cm³ nebyl vůbec krokem vedle. Právě naopak. Naftová jednotka se X-Type docela hodí k pleti a přestože nadělá mnohem víc rámusu než zážehový šestiválec, dělá z dynamického sedanu onu dravou šelmu, jež cení na svět zuby z masky chladiče. Jednotka od volnoběhu rychle nabírá sílu a už na 1800 otáčkách se sebe vychrlí plnou dávku newtonmetrů, které vás zatlačí do sedaček.

Maximum výkonu se dostavuje na 3500 otáčkách, ale ručička otáčkoměru pokračuje ochotně dál, až na 4000 otáček. Za touto hranicí motor prudce uvadá. Výkon a točivý moment agregátu stačí na prudkou akceleraci, velmi svižné předjíždění (i v kopci), které doporučuji provést v rozmezí 2000-3500 otáček, a velmi pohodlnou jízdu ve vysokých rychlostech.

jaguar testy strednitrida Kombinovaná spotřeba 6.0 litrů udávaná Jaguarem odpovídá velmi, ale velmi úsporné jízdě, při níž potenciál vozů nedřímá, ale spí jako špalek. Občasná prudší akcelerace nebo časté předjíždění zvedne spotřebu na 7,5 – 8,0 litrů, budete-li jezdit opravdu hodně dynamicky, vystoupá spotřeba až k 10 litrům.

Odhlučnění potěší, ale neohromí. V studených zimních ránech motor celkem hlasitě chrochtá, ale poměrně brzy se uklidní a podává standardní pěvecký výkon. Do 2700 otáček zpívá pianissimo, nad 3400 otáček už fortissimo.

Pokrok nebo potupa?

Jaguar X-Type zdědil po starších sourozencích design, koncepci interiéru a například i fantasticky tuhou karoserii, která se na nerovnostech ani v zatáčkách nekroutí, ale od Fordu Mondeo, se kterým sdílí stejný technický základ, převzal uspořádání s příčně uloženým motorem vpředu a pohonem předních kol. Zarytým příznivcům značky zděšeným už implementací naftového motoru do útrob vozu přivodila tato změna zřejmě infarktové stavy, někteří naopak změnu koncepce přivítali.

Proti trojkovému BMW to každopádně znamenalo určitý ústupek, který mohl způsobit, že zákazníci zvyklí na zadní náhod ztratili o X-Type zájem. Důležité je, že X-Type bez problémů zvládá přenášet točivý moment a výkon motoru na vozovku a i s předním náhonem poskytuje majiteli hodně zábavy. Podvozek s přehledem žehlí běžné nerovnosti, ale v žádném případě neposkytuje komfort nedávno testované vlajkové lodi XJ. Ta totiž využívá vzduchové pérování se systémem CATS.

X-Type nemá rád krátké příčné nerovnosti a v rychlostech okolo 90 km/h se na zvlněných cestách trochu pohupuje. Jako ryba ve vodě se cítí ve vysokých rychlostech, i když atakujete hranici 180 km/h, zůstává ledově klidný. Odezva od mírně přeposilovaného řízení není ideální, zvláště na zakroucených okreskách informuje řízení o situaci venku se zpožděním a trochu zkresleně. Projetí středně velké nerovnosti se přitom dostane v podobně mírného rázu až do volantu.

Řadící páka se pohybuje v krátkých a přesných drahách s příjemnou lehkostí, při řazení převodových stupňů jsem nenarazil na odpor. Ale ty brzy. Řečeno učitelskou terminologií, napařím X-Type za brzdovou soustavu reparát. Tak flegmatické brzdy s pomalým nástupem brzdného účinku a nevýraznou špičkou jsem v luxusním sedanu ještě nezažil. Nejde o to, že auto nezabrzdí, ono nakonec zabrzdí, ale trvá mu to docela dlouho a při brzdění působí velmi těžkopádně.

Sebevědomá cena

Jaguar chtěl X-Typem bojovat především proti BMW řady tři, ale přední náhon z něj dělá konkurenta spíše Audi A4. Základní verze X-Type 2.2 D Entry stojí 1.025.000 Kč, BMW 320 D s velmi podobnými výkonovými parametry stojí 922.100 Kč, tedy více než o 100.000 Kč méně. Audi si účtuje za A4 s motorem 2.0 TDI částku 887.300 Kč.

Výbava modelů se velmi podobá. Spořivého manažera zřejmě zláká nižší cena Audi nebo BMW či Mercedesu (C220 CDI stojí 883.000 Kč). Kdo si připlatí 100.000 Kč, získá automobil, z něhož stále vyzařuje aristokratický původ a za kterým se na ulici každý otočí.

Plusy

• tuhá karoserie
• silný vznětový motor
• atraktivní design
• kvalitní zpracování
• dostatek odkládacích prostor

Minusy

• plochý zavazadelník
• málo účinné brzdy
• úzká přední sedadla