Jak se jezdí ve Spojených arabských emirátech: Řidičův rajský svět

Valím si to po dvanáctiproudovce z Dubaje do Abú Dhabí, i v noci plně osvětlené spojce mezi dvěma nejvýznamnějšími státy Spojených arabských

emirátů, a sním, jaké by to bylo mít takovouhle tepnu mezi Prahou a Brnem.

České tahanice, o kolik decimetrů rozšířit D1, jsou tady v Arábii podobně směšné jako bojkoty Pražského okruhu, pokud tam a tam nedostaví protihlukovou stěnu. V emirátech není bariéra u silnic nikde. A tak když se větru zamane, pošle na asfalt hladký jako lino takový příval písku z pouště, že najednou nevidím na krok.

Ale je to snad jediné minus dopravy bohaté země u Perského zálivu. Pro řidiče tu jinak dělají všechno – bez auta totiž život v emirátech neexistuje. Aby ano, když tu litr benzinu vyjde na osm korun, takže tu neřeší žádný downsizing, emise ani spotřebu. Šestiválce, osmiválce s objemem k šesti litrům, to je tady běžná věc.

Potkat porsche je zde úkolem zhruba na sedm minut. Není ale pravda, že by tu jezdila jen luxusní auta. Coroll či superbů si během tří dnů v Dubaji a Abú Dhabí fotíme taky celkem dost, samozřejmě ale vždy s vrcholnou motorizací.

Vzhledem k obrovským příjmům místní mění auta jako Češi olej do motoru. Státní aparát totiž domorodcům nedovoluje být nebohatý. Co chybí Emiráťanům do „životního maxima“, jim jednoduše doplatí z rozpočtu. Odložení krasavci jsou tak k mání za babku.

Kdekdo si asi bude stěžovat, že zdejší šoféři řídí naprosto šíleně, ale třeba v dodržování rychlosti tu vládne zákon jako ve Švýcarsku. Přitom na silnici policistu nepotkáte, vše ohlídají radary.

Zápisník domorodce

Víceletou zkušenost s řízením v Dubaji má bratr jednoho z našich redaktorů Zdeněk Slováček, který tam pobýval pracovně v letech 2004-2010. „Pěšky se nikam nedostanete, hromadná doprava nefunguje tak, jako jsme zvyklí z Evropy. Zpočátku jsem proto jezdil v Mitsubishi Lancer z půjčovny,“ vzpomíná. Pro dlouhodobý pobyt si musel udělat místní řidičák, což v roce 2004 znamenalo pouze formální předložení „českého osvědčení“. V pozdějších letech to už tak jednoduché nebylo a našinec musel absolvovat místní autoškolu ve společnosti Indů a Pákistánců, kterým prakticky nebylo rozumět. Ještě že zkouška probíhá pouze praktickou jízdou a není třeba skládat testy v arabštině. „Pak jsem si pořídil starší Ford

Focus,“ vzpomíná Zdeněk na zlatavý sedan. S tím ho pojí i zážitek pro Evropana nevídaný. „Jel jsem po dálnici, když z okna auta předem mnou vylétla skleněná láhev. Stálo mě to tehdy pneumatiku, ještě že jsem se nevyboural. Tam je to běžné,“ říká a ukazuje na případ známého, který měl nezaviněnou nehodu, nicméně však se zraněním, což automaticky znamenalo několikahodinové zadržení na místní policejní stanici. Arabské úřady jsou nesmlouvavé a bez právní pomoci se nedoporučuje Evropanům delší pobyt. Po silnici se sice pohybuje řada moderních a luxusních vozů jako ferrari či porsche, ale styl řízení je prostě arabský. Zdeněk postupně jezdil po Dubaji Jeepem Grand Cherokee V8, Chevroletem Blazer V6 (ten se

příšerně sypal), až skončil u nového Nissanu Altima 2.5. Tamní ceny paliv přejí vysokoobjemovým benzinovým motorům, automatická převodovka je běžná. Někteří Češi věrní značce Škoda si tam pořizovali Superb 2.8 V6,“ končí Zdeněk. Nízké ceny paliv mu v Evropě chybí, ale ohleduplnost řidičů je prý nesrovnatelná.

svetmotoru

Zábavní park Ferrari World: Báječný adrenalin pod červenou střechou

Jedním z největších taháků emirátu Abú Dhabí je obří krytý zábavní park Ferrari World na ostrově Jas, který byl otevřený 4. listopadu 2010. S jeho 86 000 m² ho nelze přehlédnout, u dálnic na něj odkazují zvláštní cedule a červená střecha se známým znakem vzpínajícího se koníka je vidět do dáli. Největší adrenalin zde zažijete na horské dráze Formula Rossa, po níž se během necelých pěti sekund řítíte z nuly rychlostí 240 km/h, nebo při vystřelení na věž vysokou přes šedesát metrů! Někoho ale možná více vzruší virtuální návštěva továrny v Maranellu či jízda vnitřkem motoru Ferrari 599. Pro automobilové nadšence je tu Galleria Ferrari plná nejrůznějších modelů značky od roku 1947 dodnes. Auta získaná od sběratelů se přitom pravidelně obměňují. Ve svém vlastním světě zde budou děti, které si mohou udělat průkaz na ferrari nebo se povozit historickým krasavcem od Kolosea po Alpy. Za vstup zaplatíte zhruba 1100 Kč, ratolesti 800 Kč. Navíc se vedle Ferrari Worldu rozpíná okruh F1 Marina Circuit, za jehož prohlídku dáte zhruba šest set korun.

Značka za čtrnáct milionů

Emirát Abú Dhabí je proslavený obří burzou poznávacích značek aut. Ta nejdražší v historii, obsahující zároveň nejkratší záznam (série 5, pořadové číslo 1), byla vydražena za neuvěřitelných 14 211 000 amerických dolarů (268 milionů korun). Tamní dražby využívají chronologický systém přidělování registračních značek (Abú Dhabí: série 1-99, pořadová čísla 1-99 999) a nabízejí jak uvolněná, tak dosud nepřidělená čísla. Stejná praxe panuje i v dalších šesti emirátech, kde se podobně jako v USA přidělují vlastní poznávací značky v každém z nich. Na první pohled jsou ty standardní navzájem k nerozeznání – s výjimkou právě světově proslulých z Abú Dhabí.

svetmotoru