TEST Lancia Delta 1.6 JTD – Nefalšované tiramisu

Haló efekt

Nejdříve jsem měl pocit, že jsou jen v posledních dnech nějaké výraznější sluneční skvrny nebo že na silnici narážím na samé pitomce. Jedu si po dálnici svých tempomatových stotřicet a téměř v polovině případů se po dokončení předjíždění za mě dotyčné auto zavěsí, předjede mě a opět zvolní, abych musel manévr zopakovat. Teprve, když jsem viděl vytočené hlavy posádek včetně plyšový želv a podobné havěti pod zadním sklem, mi to došlo. Chtěli si prostě Deltu ještě jednou pořádně prohlédnout…

V kompaktní třídě se dá najít pár opravdu zajímavých aut, ale i mezi nimi působí nejnovější Lancia jako magnet. Může za to nejen dvoubarevná karoserie, ale i výrazná příď s pavézou masky chladiče, skutečně obrovský rozvor náprav, ale i silueta vozu a tvar prosklení. Na kolena už vás pak srazí záď s atypickými svítilnami docela snadno. Je to marné, je to marné, je to marné – tohle auto prostě působí úchvatně.

Dotek luxusu

Otevřete si přední a zadní dveře a jen se tak chvíli dívejte dovnitř. I kabina má totiž něco do sebe. Sedadla jsou čalouněna luxusním mikroplyšem a jejich žebrování navodí tu správnou atmosféru. Palubní deska je sice trochu povědomá – ano, Bravo… – ale pšššt, u Lancie to neradi slyší. Nechápu proč, zas tak moc mne to neuráží, jsou i koncerny, které si na sdílení součástek postavily kariéru. Je hezká, pokrytá příjemnými materiály, ergonomicky v pořádku a řidiče ani spolujezdce prostorově neomezuje. Navíc si myslím, že jiný design středového panelu obě auta dostatečně odlišuje.

lancia testy strednitrida
 

Pak je tu i velice efektně tvarovaný volant. V tomto případě ale trochu lituji, že nedošlo spíše k evoluci toho, jenž používá Musa a Ypsilon. Byl mnohem stylovější, nedržel se vůbec špatně a kokpit Delty by ještě více oživil. Ale to už sedím v sedadlech, která jsou tak měkká, že připomínají vodní postel. Překvapením pro mě tedy bylo, že z nich vůbec nebolela záda, a to ani po více než dvousetkilometrové jízdě. Na boční vedení můžete zapomenout, potěší ale velkorysé rozměry sedáku i opěradla. Posaz je v autě sympaticky nízký, volant má dobrý rozsah nastavení, jen v kapličce možná nemuselo být toho stříbrného plastu tolik.

Teď si na chvíli odskočíme dozadu. Italové si zřejmě mysleli, že by Delta mohla být „chauffeur driven car“ , protože cestující na zadních sedadlech jsou na tuhle kategorii skutečně nebývale hýčkáni. Dokonce zahanbí i drtivou většinu vozů střední třídy a ještě širší úsměv snad budete mít jen v Superbu. Klidně si můžete dát nohu přes nohu a před koleny stále bude dost místa. Polohovatelné je také opěradlo, když lze měnit jeho sklon. Pokud tolik místa nepotřebujete, lze posunout lavici vpřed a zvětšit tím kufr. I přes tohle všechno by se ale nejlépe vzadu cítil asi mafiánský „capo“ z bijáku Buldoci a třešně zosobněný Marianem Labudou. Sedák je totiž umístěn dost nízko, takže vyšším osobám nepodpírá stehna v dostatečné délce a relativně málo místa je vzadu na výšku. Italové a Italky jsou holt nižšího vzrůstu… Trošku zklamáním je kufr vozu. Nejde ani tak o absurdně vysoko umístěnou nakládací hranu, pytle s cementem se asi v Deltě vozit nebudou, ale spíš o to, že je ložná plocha dost krátká i úzká na to, aby pojmula třeba dětský kočárek. Délkou sice Delta patří k největším hatchbackům na trhu, náhrada za kombi to ale rozhodně není…

Silenzio!

lancia testy strednitrida Testovaná Delta byla vybavena nejnovějším turbodieselem koncernu Fiat – šestnáctistovkou o výkonu 88 kW a s točivým momentem 300 Nm. Motor je opravdu velmi dobře odhlučněn, takže je jízda jakoukoli rychlostí příjemná a stěžovat si nelze ani na nedostatek dynamiky. Se stovkou za 10,7 s a maximálkou atakující dvoustovku se jedná dle mého názoru o optimální motorizaci. Pro pohodové ježdění snad není třeba silnějších verzí.

Čtyřválec jako by si byl vědom toho, v jakém autě pracuje, a tak v něm italský temperament nehledejte. Mezi sešlápnutím pedálu a reakcí motoru je poměrně výrazná prodleva, nárůst dynamiky je ale sametově hladký. Spektrum využitelných otáček sahá od 1600 do 4200 ot/min, výraznější zátah ale přichází až kolem 1800 otáček. Řazení šestistupňové manuální převodovky odpovídá tomu, co známe z Brava – dráhy jsou docela dlouhé, přechod neutrálu kostrbatý a kulisa má trochu vůle, je tedy lepší využívat pružnost motoru, než zběsile řadit. Prostě klídek, pohoda. Při jízdě ustálenou stokilometrovou rychlostí spaluje vůz v průměru 4,8 l nafty na 100 km, při stotřicítce pak 6,8 l, průměr za celý test činil 6,9 l/100 km. Celkově z hlediska spotřeby slušný standard.

Cuore sportivo?

Řečnická otázka: „Jaké chování na silnici byste čekali od moderní, současné Lancie?“ Hej, vy tam s těmi kultovními Deltami Integrale, vás jsem fakt na mysli neměl. Sama Lancia za touto epizodou ve své historii udělala tlustou čáru a slíbila, že se už nic podobného nestane. Spíš mám na mysli majitele(ky) ypsilonek a mus. Tahle dvě auta si totiž vydobyla respekt tím, jakým komfortem dokáže svou posádku hýčkat, nekompromisní jízdní vlastnosti nejsou úplně nejvyšší prioritou, přestože za špatné je určitě považovat nelze. Tak je to správné. Pohodlné a noblesní Lancie doplňují sportovní Alfy a mainstreamové Fiaty. A totéž bych čekal od Delty. Jenže nestalo se…

lancia testy strednitrida
 

Delta po Bravu zdědila přesné řízení se sice lehčím, ale dobře vyváženým posilovačem, které má ale v tomto případě poměrně malou strmost – mezi dorazy má volant téměř 2,9 otáčky. To by mi ovšem v kontextu se zaměřením Lancie nevadilo. Nevadilo by mi ani, že je dost nedotáčivá a patrně kvůli délce rozvoru obvyklé spíše u aut střední třídy, avšak s jiným rozložením váhy, než mívají sedany a kombi téhle kategorie, se v nájezdech do zatáček a v jejich obloucích občas chová poněkud specificky a nezřídka vyžaduje korekce volantem. Ani to bych autu neměl vzhledem k jeho předpokládanému zaměření za zlé, zvlášť když časem, až si chování Delty na silnici přivyknete, zjistíte, že i s ním se dá projet zatáčka pěkně zostra, a že je za všech okolností spoleh na stabilitu zadní nápravy. Ale co považuji za nepochopitelné, je, že tohle všechno je doprovázeno dost tvrdým nastavením pérování. Tenhle vůz poměrně výrazně kopíruje povrch vozovky, dlouhý rozvor mu ani kupodivu nepřidal příliš na plavnosti na delších nerovnostech, pouze lépe nastavené tlumiče pohlcují větší množství rázů než Bravo. Pohodlná a noblesní, jako je zbytek auta, však bohužel jízda není.

Máme tu tedy docela zajímavý paradox. Výrobce stylových a pohodových aut má v nižší střední třídě auto, které má tužší odpružení a méně kultivované vystupování než třeba Musa. Možná to má nějaký skrytý smysl, možná to zákazníkům nevadí, nebo to přímo chtějí, já bych ale chtěl Deltu, která skutečně působivý celek korunuje komfortní jízdou, která mě oslovila u menších modelů značky. Troufám si tvrdit, že nastavení podvozku přibouchlo Deltě pootevřená dvířka do kategorie prémiových kompaktních vozů a stává se tak pouze specificky pojatým mainstreamem, což je nepochybně škoda.

Srdeční záležitost

Italům se zase povedlo postavit auto, které chytne spoustu lidí za srdce a budou ho chtít za každou cenu. Za své peníze, kterých nemusí vynaložit ani zdaleka tolik, jak exkluzivně Delta vypadá, dostanou nepřehlédnutelný vůz s příjemným pracovištěm řidiče i zbytkem interiéru s dobrou variabilitou, tichým a pružným motorem a příjemným řízením. Musí ale počítat s omezeným místem na výšku vzadu, ne zrovna nejskladněji uspořádaným kufrem a spíše tvrdším nastavením podvozku.

lancia testy strednitrida
 

Plusy

• Atraktivní design
• Luxusně působící interiér
• Pohodlná sedadla
• Prostor pro nohy vzadu
• Dobré odhlučnění motoru
• Přesné řízení

Mínusy

• Nedotáčivé chování
• Pomalé reakce motoru
• Omezené místo pro hlavu vzadu
• Tvrdé pérování
• Dlouhé dráhy řazení