Letos v Le Mans uspěl ryze ženský tým. Dámy se zde ale neobjevily poprvé

Vytrvalostní klasika 24 hodin Le Mans 2020 byla pozoruhodná přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé se loňský ročník konal o tři měsíce později proti zaběhlému termínu z důvodu pandemie koronaviru a za druhé se do úmorného kroužení dnem i nocí poprvé pustil ryze dámský tým kategorii LMP2.

Kolumbijsko-německo-nizozemská posádka ve složení Tatiana Calderón, Sophia Flösrch a Beitske Visser ovládla titulky novin, což nebylo zásluhou pouze dokončením 364 kol a dobrého umístění. Na deváté místo kategorie a třinácté celkově ženy dovezl okruhový prototyp Oreca 07 osazený vidlicovým osmiválcem Gibson GK428 o objemu 4,2 litru. Červený speciál týmu Richard Mille Racing Team ztratil na vítěznou Toyotu 23 kol, pohledem čtyřiadvacetihodinovky se jedná o vynikající výkon všech tří pilotek.

24 hodin Le Mans 2021 je tu! Máme vše, co potřebujete vědět na jednom místě

Závodnice jsou v Le Mans úkazem, i když se v minulosti občas objevily týmy spoléhající na cit řidiček. Prolomení genderových hranic první zažila v roce 1935 Barbara Skinner z týmu přezdívaného novináři jako „Dancing Daughters“ (Tančící dcery). Barbara se narodila s jasným osudem vynikající závodnice, protože otec Carl se pohyboval v automobilovém prostředí a založil společnost SU vyrábějící karburátory. Přirozený talent podporovaný otcem narazil u britské závodní asociace, která odmítala dámy až do roku 1928. Uvolnění přicházelo postupně a až po čtyřech letech se matky, ženy či přítelkyně mohly oficiálně postavit svým mužským protějškům.

Příznivou situaci Carl využil a 6. dubna 1932 nadějné dceři daroval k 21. narozeninám závodní Morris Cowley Special. Barbara se přihlásila do vrchařských závodů Shelsley Walsh Speed Hill Climb hned v debutové jízdě vyhrála třídu MAC Ladies Cup za nejrychlejší čas dne. Od té doby nechyběla na žádném ročníku zdolávání kopců v Shelsley Walsh a během následujících sezón předváděla umění rychlé jízdy napříč různými motoristickými sporty.

Eliška Junková zemřela před 30 lety. Česká závodnice fascinovala celý svět

Vrchol řidičské kariéry Barbary přišel v Le Mans během třináctého dílu legendární čtyřiadvacetihodinovky. Ona a pět dalších Tančících dcer měly připraveny tři stejné kusy automobilů MG PA osazené motorem o objemu 0,8 litru a karburátory SU. V rámci snižování hmotnosti se nešetřilo hliníkem na blatníky, kapotu a jedinou aero clonu řidiče. Sériový motor o výklonu 27 kW (37 koní) byl nadopován pomocí úpravy ventilů, lehkého setrvačníku a leštěnou hlavou válců. Přípravou na závod přibylo druhé palivové čerpadlo a tovární technici v Abingdonu vytvořili prostor pro přepravu většího počtu náhradních kol a pneumatik.

Barbara se střídala s Doreen Evans ve voze číslo 55, startovní číslo 56 mělo MG posádky Joan Richmond a Barbara Simpson, třetí želízko v ohni s číslem 57 pilotovaly Margaret Allen a Colleen Eaton. Vyčerpávající okruh plný nehod zvládlo za 24 hodin jen 28 z 58 automobilů, vítězoslavně nechyběly všechny tři kusy MG.

Pódium si rozdělily automobily Lagonda, Alfa Romeo a Aston Martin, ale MG reprezentovaly tři spolehlivé závodnice, které s rozmyslem řešily extrémně těžké okamžiky vytrvalostního soupeření a vždy si zachovaly chladnou hlavu. Celkem ženy ujely 153, respektive 152 kol, což stačilo na umístění za sebou na 24., 25. a 26. pozici.

Je smutné, že Barbara zemřela jen sedm let od slavného závodu. V roce 1942 nepřežila následky dopravní nehody, nicméně její průkopnický duch a emancipace žen v motorsportu žije dál s rostoucím počtem pilotek vystupujících na nejvyšší úrovni motoristických kategorií. Dámy z Le Mans ještě neřekly poslední slovo a můžeme se jen těšit na jejich další úspěšná vystoupení.