Eliška Junková zemřela před 30 lety. Česká závodnice fascinovala celý svět
První dáma motorsportu patřila ve své době k závodnické elitě, která se neztratila ani mezi muži. Eliška Junková zaujala hlavně svým chytrým jezdeckým stylem.
Eliška Junková je dodnes slavnou závodnicí nejen v Česku. Dnes je tomu přesně 30 let od okamžiku, kdy nás jedna z nejslavnějších automobilových závodnic navždy opustila. Jako jediná žena v historii legendárních závodů Grand Prix se dokázala vyrovnat i těm nejlepším jezdcům z řad mužů.
Junková se narodila 16. listopadu 1900 v Olomouci a svých největších závodnických úspěchů dosáhla v druhé polovině dvacátých let, kdy se dovedla vyrovnat i nejslavnějším závodnickým esům té doby. Vůbec největším úspěchem bylo celkově páté místo na sicilské Targia Florio v roce 1928, která tehdy byla považována za nejtěžší závod světa. O rok dříve dokonce jela na průběžném druhém místě, kvůli poruše řízení však musela odstoupit. Není tak divu, že se jí tehdy začalo říkat královna volantu.
To už ale Junková závodila několik let. Nejprve se závodů účastnila jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka Junka, za něhož se vdala v roce 1922. Tehdy přejela nejen jeho příjmení, ale také si změnila křestní jméno. Už předtím se jí říkalo Eli či Eliza podle anglického ekvivalentu Elizabeth ke jménu Alžběta, a tak se nechala přejmenovat na Elišku.
Postupně však Junková začala závodit sama, přičemž od začátku své kariéry byla spojena s vozy Bugatti, s nimiž zažila i své největší závodní úspěchy. Vedle pátého místa na Targia Florio v roce 1928 šlo třeba o čtvrté místo na Nürbrugringu o rok dříve. Slavný spisovatel a novinář Eduard Bass ji tehdy v Lidových novinách originálně popřál k vítězství: „Pro německou Velkou cenu stačilo nám vyslat ženu, arci když je taková jako paní Junková! Ta když sedne k volantu, rekordy jsou k čerchmantu!“
Junková byla oceňována hlavně za svůj jezdecký styl. Ten byl nazýván jako chytrý. Jelikož se svojí útlou postavou nemohla projíždět zatáčky s vlající zádí, jak bylo tehdy zvykem, jezdila raději efektivně.
Okruh Nürbugring se bohužel však stal osudným jejímu manželovi. V červenci 1928 zde zemřel během Velké ceny Německa. Na rozměklém asfaltu dostal jeho vůz smyk, což vedlo ke smrtelné nehodě. Junková tak následně okamžitě ukončila i svoji závodní kariéru.
Místo toho se stala velkou propagátorkou motorismu v Československu. Dnešním názvoslovím bychom ji mohli také označit za ambasadorku značky Bugatti, jejíž vozy propagovala třeba při své cestě na Cejlon. Později také pracovala pro Baťu. K tomu jí pomáhaly mezinárodní zkušenosti i znalost několika cizích jazyků.
Po válce se vdala podruhé, tentokrát za novináře Ladislava Kháse. Socialistický režim jí pak v průběhu let znemožňoval cestovat, mezi výjimky však patřila vzpomínková jízda na Sicílii v roce 1966. Na západě ji přitom i po letech vítali s otevřenou náručí a nadšeně vzpomínali na její závodní úspěchy. Eliška Junková se nakonec dožila 93 let, zemřela 5. ledna 1994.
