TEST Mini Cooper S Clubman – Stylově do klubu

Mini je v nejrůznějších provedeních pravidelným návštěvníkem rubriky testy na Auto.cz. Z mnoha kombinací motorů a karoserií jsme ale stále nevyzkoušeli zdaleka všechno, proto jsme k seznámení s aktuálním technickým faceliftem poprvé zvolili Clubman s benzinovým motorem, konkrétně přeplňovaným Cooper S.

Poslední modernizace přichází s heslem více zábavy, méně CO₂. Nejpodstatnější inovací modelového roku 2011 je nová generace turbodieselů, ani benzinové motory ale nepřišly zkrátka.

Konkrétně přeplňovaný Cooper S si polepšil ze 128 na 135 kW (maximum točivého momentu 260 Nm beze změny) a společně s tím se o jednu desetinku zlepšila akcelerace z klidu na 100 km/h (nyní 7,5 s). Environmentální aspekt modernizace vyjadřuje snížení emisí CO₂ ze 150 na 137 g/km – nebo chcete-li hmatatelnější veličiny, kombinovaná spotřeba klesla z 6,3 na 5,9 l/100 km.

mini testy  

Výkon není na přeplňovanou šestnáctistovku nikterak extrémní, nakonec i samo Mini umí ve verzi John Cooper Works ze sebe dostat 155 kW. Na malé čtyřmetrové hatch-kombi a jeho 1280 kg provozní hmotnosti ale s přehledem stačí.

Po nastartování zachraptí a nasadí volnoběžné otáčky, doprovázené mechanickým rachotem systému přímého vstřikování. Ten se ale za jízdy spolehlivě ztrácí v syté a hluboké zvukové kulise, kterou vydává výfukové potrubí.

Pokud je vám toto málo, stisknutím tlačítka Sport před řadící pákou se zvukový projev ještě přiostří. Motor je o kousek víc slyšet, ale hlavně – každé výraznější odstavení nohy z plynového pedálu přibarví detonace ozývající se ze zadního tlumiče výfuku. Úspěch zaručen, lidé na chodnících se za vámi budou otáčet, i když pojedete zcela předpisovým tempem.

mini testy  

Šestnáctistovka v Mini umí jako správný moderní turbomotor pořádně zatlačit už v nejnižších otáčkách. Naléhavost akcelerace nijak nebrzdí reakce turbodmychadla – síla motoru je prostě dostupná vždy na požádání.

Ve městě se díky tomu můžete zcela efektivně a komfortně pohybovat v pásmu 1000 až 2000 min^-1 (ano, skutečně lze jezdit s tisícem otáček). Právě to je recept, jak jsme opakovaně při průjezdem centrem Prahy v běžném všednodenním provozu dosáhli průměrné spotřeby 5,2 l/100 km.

Pokud si naopak s přeřazením dáte na čas, ručička otáčkoměru se začne rychle otáčet po stupnici směrem vzhůru. Těsně pod 3000 min^-1 začíná pásmo, kdy motor táhne Coopera S vpřed s opravdu nevídanou razancí. Namlsán tímto momentem nepolevuji v tlaku na plynový pedál. Žádný zázrak se ale nekoná, ochota motoru šplhat do vysokých otáček pomaloučku vadne.

Žádná bombastická gradace výkonu nepřichází, motor netouží po kontaktu s omezovačem otáček. Proč to? Mini vám nejspíš nechává důvod pořádně se zamyslet nad případnou koupí vrcholného John Cooper Works s vyšším plnícím tlakem (navíc má twin-scroll turbo místo jednoduchého v Cooperu S), přepracovanou mechanikou motoru a výkonem 155 kW.

mini testy  

Samozřejmostí u takto výkonného auta je šestistupňová převodovka. V případě Cooperu S je poskládaná relativně krátce, což ulehčuje už tak snadnou práci s motorem. Zvyknout si je potřeba jen na mírný odpor, který klade kulisa řadící páky při přechodu přes neutrál, a na nejasné vymezení pozice zpátečky vůči jedničce. Naopak ke spojkovému pedálu výhrady nejsou, ovládá se snadno, má relativně lehký a krátký chod.

Excelentní podvozek je synonymem značky Mini a testovaný vůz nepředstavuje výjimku. V zatáčkách se pohybuje s jistotou motokáry. Přední náprava McPherson i zadní víceprvková efektivně udržují kontakt všech kol s vozovkou. I proto ničemu nevadí nezvyklý kontrast velmi tuhého zavěšení vpředu a měkkého nastavení vzadu.

Řízení je obzvlášť v režimu Sport dost tuhé, navíc s pouhými 2,4 otáčkami z rejdu do rejdu. Elektromechanický posilovač popírá zažitá klišé, když dokáže řidiče zásobovat potřebnou dávkou informací o dění pod koly. Zamrzí jen to, že se síla motoru i na suchu zejména na jedničku a dvojku přenáší do řízení.

mini testy  

Při řízení má přitom řidič velmi dobré pracovní podmínky. Malý volant, který se dobře drží, nese na sloupku sdružený ukazatel. Ten zobrazuje všechny potřebné údaje, takže se není potřeba znervózňovat centrálním displejem. Negativem je absence trojbliku. Z hlediska ergonomie není úplně ideální ani umístění některých ovladačů dolů na středový panel. Uvítali bychom také lepší grafiku displeje rádia a palubního počítače – hrubý font bohužel prozradí relativní stáří vozu (aktuální generace ve výrobě od roku 2006).

Kabina poskytuje dostatek prostoru v podélném i svislém směru. V případě Clubmanu to platí i pro zadní sedadla, kde mají cestující komfort srovnatelný s těmi vpředu. Smířit se musí jen s poněkud komplikovanějším nastupováním – zadní dveře nelze otvírat samostatně a vzniklý otvor není nikterak velký.

Bylo by laciné začít test Mini od designu, a proto necháváme tuto kapitolu na samotný konec. Zkoušený vůz dostal do vínku atraktivní, avšak nikterak křiklavou metalízu British Racing Green. Společně s černou střechou auto opticky zvětšují.

Efektní vzhled podporují černé pruhy na kapotě a především černé pozadí světlometů. Příjemným zjištěním je, že všechna tato vylepšení, stejně jako např. černý strop, jsou v ceníku položky s cenou v řádu tisíců. Černý interiér s kontrastním čalounění pak získáte zcela bezplatně, připlácet se musí jen za dekor s piano lakem.

Plusy

• originální vzhled
• kvalitní zpracování
• silný a velmi úsporný motor
• přesné řízení
• výborné jízdní vlastnosti
• nástup, výkon a dávkování brzd

Minusy

• horší výhled vzad
• úzký interiér
• nemá trojblik
• grafika displejů
• nutnost připlácet za mnohé obvyklé položky