Motocyklová VC Itálie 2021: Jason Dupasquier bohužel nejdůležitější bitvu prohrál

Šestý podnik letošní sezóny silničního motocyklového MS hostil okruh v toskánském Mugellu (Autodromo Internazionale del Mugello), Leží 40 km severně od Florencie, měří 5245 m, má šest levotočivých a devět pravotočivých zatáček. Na veřejných silnicích kolem dnešní trati se ovšem závodilo už na počátku 20. let minulého věku, i když s automobily. Závodní vozy Grand Prix vystřídaly sportovní prototypy a cesťáky, a to až do roku 1970. Současný okruh funguje od roku 1974, motocyklová Velká cena národů se na něm konala poprvé o dvě léta později. Od té doby se příliš nezměnil, jde o klasickou trať s táhlými rychlými zatáčkami a esíčky. A krásnou, loni se po ní proháněly i monoposty formule 1,

MotoGP

V kvalifikaci tovární stroje KTM ukázaly, že nové podvozky fungují. Zahřívací trénink však viděl kouř ze stroje Miguela Oliveiry. Mechanická závada. A obhájce titulu Joana Mira neminul pád, naštěstí bez újmy na zdraví. Marc Márquez si zase neodpustil motokrosovou vložku. Warm upu dominoval Taka Nakagami (1:46,7 min).

Závod na 23 kol ještě ani nezačal a Enea Bastianini divoce upadl na startovním roštu. narazil totiž do zádě motorky Johanna Zarca. Doběhl si pro druhý stroj a vyrazil z pit lane. Marc Márquez ve druhém kole havaroval a vzal s sebou Franca Morbidelliho, ale ten jen vyjel z trati. „Pecco“ Bagnaia dlouho v čele nevydržel, vystřelil jako raketa, jenže z prvního místa upadl, vjel na obrubník a konec. Následně se rozhořel boj o prvenství mezi dvěma Francouzi: Fabiem Quartararem a Johannem Zarcem. Oba „galští kohouti“ si několikrát vyměnili pozice, Fabio byl na tom lépe v technických pasážích, Johann využíval síly stroje na rovinkách.

Skvěle si počínal třetí Miguel Oliveira. Vítěz předchozích dvou závodů Jack Miller si to rozdával s oběma modrými suzuki, ale nakonec jim podlehl, stejně jako Bradu Binderovi. Quartararo si vypracoval v čele několikavteřinový náskok. Jenže Oliveira se blížil k Zarcovi a oba vlčáci samurajského S toužili promluvit do souboje o bednu. To už byl závod dávno za polovinou.

V patnáctém okruhu Oliveira zdolal Zarca, záhy na Francouze zaútočil obhájce titulu. A úspěšně. Přestala lehce poškozená ducati fungovat? Rinsovi dvojnásobný exmistr světa Moto2 předjetí vrátil. Álex navíc v nájezdu do poslední zatáčky 19. kola havaroval. V dost velké rychlosti, ale skončil na nohou. Nakagami si při jízdě přes obrubník zavřel předek a letěl. Michele Pirro měl více štěstí, ten zkusil jet pouze zlehka motokros.

Fabio Quartararo vyhrál o necelé tři sekundy před Miguelem Oliveirou, letos už triumfoval potřetí. Portugalec pak dostal „pentli“ za porušení traťových limitů v úplně posledním kole těsně před šachovnicovou vlajkou. O kousíček... Jistě, porušil pravidla, ale otázkou je, jestli zrovna tohle má smysl. Poněkud přísné a dost bláznivé. Každopádně Joan Mir ho na cílové čáře nedohnal a nakonec se přišlo na to, že vyjel rovněž přes čáru, takže původní rozhodnutí stewardi zrušili. Zmatky...!

Nakonec třetí muž v cíli řekl: „Jsem unavený a udělal jsem všechno proto, abych uspěl. Oliveira jel perfektně a já na něj ztrácel. Tohle pódium je pro Jasona. Bylo opravdu těžké si nasadit helmu.“ Oliveira se ale po delším čase vrátil na pódium a poznamenal: „Byl to dobrý závod, cítili jsme se silní. Jezdil jsem zlehka a chytil jsem rytmus. Jsem šťastný, ale zároveň ne.“ Nechyběla kondolence. „Chtěl bych, aby tenhle sport nebyl tak krutý, ale miluji ho,“ dodal ještě.A vítěz Fabio Quartararo: „Byl to divný den. Strašně moc emocí. Minuta ticha před závodem. Vždycky, když jsem přijel do deváté zatáčky, myslel jsem na Jasona, ztratili jsme kamaráda.“ Sprška šampaňským se tentokrát nekonala...

Pořadí MS jezdců po šesti závodech: 1. Fabio Quartararo 105, 2. Johann Zarco 81, 3. Francesco Bagnaia 79, 4. Jack Miller 74, 5. Joan Mir 65...

Moto2

Thomas Lüthi se dobrovolně vzdal účasti v dnešním závodě, pobýval v nemocnici s rodinou krajana Jasona Dupasquiera. Jeho motocykl se startovním číslem 12 a nápisem „Stay strong Jason“ tak zůstal v boxu. Tým Sky Racing VR46 konečně nastoupil v barvách italské trikolóry. Celestinovi Viettimu nebyla v zahřívacím tréninku moc platná, neboť se sklouzl. Nicolò Bulega po pádu zamířil k lékařům. Raúl Fernández potvrdil, že je suverénně nejlepším nováčkem prostřední třídy, výkonem 1:51,1 min přelstil všechny své protivníky.

Jezdce čekalo 21 kol, tedy těsně nad 110 km. Stín tragédie časový harmonogram nijak neohrozil. V první zatáčce se sťukli Chantra s Lorenzem dalla Portou. Ital nepokračoval. Záhy havaroval Augusto Fernández. Start se skvěle povedl Tonymu Arbolinovi, ten stínoval oba muže Akiho Aja: Remyho Gardnera a Raúla Fernándeze. Za Itala se ale prokousal Sam Lowes a záhy ho „dal“. Lorenzovi Baldassarrimu se na MV nedaří, po pádu vzdal. Jorge Navarro startoval z první řady, měl velké ambice, ale na brzdách mu ujel předek a skončil. Dalším v pořadí byl Xavi Vierge.

Remy Gardner jel sice hodně agresivně, ale na týmového kolegu nestačil. Naopak jej těsně před polovinou závodu úspěšně překonal Lowes. Arbolino se propadl za di Fabia di Giannantonia, Marca Bezzecchiho, Joea Robertse a nakonec i parťáka Marcela Schröttera. V čele ujížděl Raúl Fernández. „Diggia“ byl dalším, kdo havaroval, na motorce dojel do boxů a vzdal. Simone Corsi sice upadl, ale vrátil se do závodu.

Lowes dodržuje pravidlo „Věnec, nebo kotrmelec.“ 16. kolo a zatáčka Arrabbiata 1 se staly jeho konečnou. Letošní třetí výpadek ohrožuje jeho šance na titul. Moc by ho chtěl, ale vzdaluje se mu. Sam evidentně nejede v psychické pohodě. Přítelkyně Marina, která v týmu Marc VDS pracuje, jej utěšovala... Bezzecchi proklouzl na pódium, předjel Robertse, ale jen na chvilku. Jenže nebylo rozhodnuto ani o vítězi. Spadl ještě Marcos Ramírez.

Australan španělského parťáka rychle stáhl... Poslední kolo! Remy se protlačil agresivně do vedení, Raúlovi nepomohla ani sundaná noha. Triumf uhájil na cílové čáře. Podobně dramatický byl souboj o bronz, který nakonec dopadl lépe pro Robertse. Rozhodovaly tisíciny... Jenže minimální nedodržení traťového limitu v závěru Američana o pohár připravilo.

Bezzecchi prohlásil: „Nevěděl jsem, že jsem třetí. Když Fabio a Sam spadli, říkal jsem si, že musím zabrat. Souboj s Joem byl famózní.“ O smrti Jasona Dupasquiera bohužel ještě nevěděl. Raúl Fernández: „Měl jsem problémy s předkem, nešlo mi brzdit. Jsem docela spokojený, i když jsem v posledním kole ztratil vítězství...“ A šťastný vítěz: „Na Raúla jsem se necítil, ale přibližoval jsem se k němu a na konci jsem jel naplno, fungovalo to naprosto perfektně.“

Pořadí MS jezdců po šesti závodech: 1. Remy Gardner 114, 2. Raúl Fernández 108, 3. Marco Bezzecchi 88, 4. Sam Lowes 66, 5. Fabio di Giannantonio 60...

Moto3

Skvělou formu ukázal v ranním warm upu Gabriel Rodrigo, který ho vyhrál před duem Tech 3 (Deniz Öncü, Ayumu Sasaki). Dosáhl času 1:57,2 min. Sasaki včerejší pád na rozdíl od Jasona Dupasquiera přestál jen s pohmožděninami.

Stáj Prüstel na kapotáže obou strojů umístila nápis „Keep fighting Jason“. Na KTM s čísly 50 i 6 ale nikdo neusedl, švýcarský jezdec ležel v nemocnici ve Florencii v kritickém stavu. Ryusei Yamanaka také nestartoval, německý tým Prüstel odstoupil. Jeremy Alcoba ke včerejšímu incidentu podotknul: „Trefil jsem mu nohy...“ Dupasquier byl odpoledne v takovém stavu, že musely být zákroky odloženy až na noc. Byl mu operován i hrudník. Nalijme si čistého vína: zranění teprve devatenáctiletého Švýcara byly život ohrožující.

Xavi Artigas obdržel trest dvojitého kola za včerejší bezdůvodně pomalou jízdu v první kvalifikaci. Vyčkávání na soupeře se tvrdě trestá... Závod byl vypsán na rovných 20 kol, tedy necelých 105 km.

Hned po startu upadli Adrián Fernández a Alberto Surra. Surra razantně zpomalil a mladší bratr Raúla do něj narazil. Následně havaroval Deniz Öncü. Takřka na stejném místě jej doplnil Max Kofler který sundal Carlose Tataye a Andreu Migno. Z Rakušana museli traťáci museli sundat motorku a moc se mu nechtělo vstávat. Závod ale pokračoval dál. Pedro Acosta vyrážel poprvé v životě z první řady a zpočátku udával tón, ale pak se stáhl. Naopak se ze 17. místa prokousával vpřed Filip Salač. Jenže o triumf bojovala celá bodovaná patnáctka, jak bývá v Moto3 zvykem.

Salač se vyškrábal až na sedmičku, ale pak zase propadl na konec velké grupy, na rovinkách v rychlosti ztrácel. Výhoda byla, že na Riccarda Rossiho a Artigase měl náskok 13 sekund. A dále vzrůstal až na 18 s. Závodníci se předjížděli ve slipstreamech a pořadí se prohazovalo prakticky v každé zatáčce. Jednou jste desátí a za půl kola vedete.

Z první grupy ke konci závodu trochu odcouval Alcoba. Stefano Nepa dostal dvojité kolo, ale nestihl ho, tudíž po závodě obdržel třísekundový trest. Důležité beztak bylo to, co se dělo vpředu. Překvapivě nikdo nespadl. Dennis Foggia dělal vítr skoro celý závod, v posledním kole se pokusil o úspěšný trhák, který sice soupeři do cíle stáhli, ale Jaume Masiá už Italův náskok nedohnal. Hodně byl vidět Rodrigo, kterému nakonec patřilo poslední pódium.

Pedro Acosta a Sergio García si v závěru vyjeli do zelených zón, takže byli penalizováni ztrátou jedné pozice. Otázkou je, proč tato místa vlastně existují, Kdyby tam zůstala tráva jako kdysi, nemuselo by se trestat... Filip Salač dorazil do cíle těsně za první desítkou.

Usměvavý Gaby Rodrigo Simonu Crafarovi řekl: „Skvělé! Pro někoho je to možná jenom pódium, pro mě je to ale obrovský výsledek. Pořád jsem jezdil čtvrtý, nebo padal... Úspěch patří Faustovi, který mě podporoval poslední tři roky a mému bratrovi, ten zemřel před dvěma lety.“ Jaume Masiá: „Byl to těžký závod, jako jeden z pěti jsem zvolil zadní tvrdou gumu. Byl problém ve slipstreamech, ale v posledním kole jsem se zvedl. Pódium věnuji Jasonovi a Niklasu Ajovi.“ Šťastný Dennis Foggia: „Vyhrál jsem doma! Byl jsem rychlý, převodovka fungovala, chtěl jsem zvítězit, což se mi povedlo!“

Pořadí MS jezdců po šesti závodech: 1. Pedro Acosta 111, 2. Jaume Masiá 59. 3. Ayumu Sasaki 57, 4. Sergio García 56, 5. Romano Fenati 56... 11. Filip Salač 35...

Ve 12:08 byla bohužel oficiálně oznámena ta nejhorší možná zpráva: Jason Dupasquier svým zraněním hrudníku a mozku ve fakultní nemocnici Careggi ve Florencii podlehl. Švýcarský závodník se narodil 7. září 2001 v Bulle. Jeho cesta do silničního motocyklového šampionátu nebyla zrovna tradiční. Syn motokrosaře Phillipa Dupasquiera začínal před dekádou s malým supermotardem 65 a vybojoval v této třídě několik domácích titulů, než přešel na asfalt a stroje s kapotáží. Debut v Red Bull Rookies Cupu musel odložit kvůli polámané stehenní kosti o rok.

Loni už jezdil u Prüstelů MS Moto3. Ještě bez bodového zisku. V zimní pauze na sobě zapracoval a na výsledcích to bylo znát, fungovala i rakouská technika. Ve všech pěti dosavadních závodech dojel mezi bodujícími, dvakrát dokonce v první desítce.

Za svůj krátký život stihl odjet jen 20 Grand Prix a získal 27 bodů. Talent, který mohl za několik let vyzrát ve špičkového jezdce. Frankofonní Švýcar mimochodem zvládal nejen svůj rodný jazyk, ale i němčinu a pochopitelně angličtinu. Svoji sbírku úspěchů bohužel už více nerozšíří. Čest jeho památce! 

Zdroje: archiv auto.cz, MotoGP Twitter, MotoGP.com, iSport.cz, Nova Sport, Wikipedia

Foto: Václav Duška jr.