TEST Opel Astra Twin Top 1.9 CDTI - Transformer

Opel Astra

třetí generace přijal trh nadmíru dobře. Hlavní zbraní věčně stříbrného kompaktního Opelu proti wolfsburskému sokovi se tentokrát stal elektrizující design se silným důrazem na sportovní fleur. Dva roky na trhu ukázaly, že zákazníci Astře odpustili i chybějící tříprostorovou verzi a čtyřprvkovou nápravu a kupují ji tradičně skvěle. Podpořit spíše image než celková prodejní čísla nyní přichází čtvrtá karosářská varianta nové Astry.

Twin Top

je další, především stylotvornou verzí úspěšného kompaktního modelu. Ke známé, orlí přídi, přidává nový prvek – stupňovitou záď. Protože sedan dosud v portfoliu malých Opelů chybí, dostává se varianta se skládací pevnou střechou do poněkud neobvyklé role proroka třetího prostoru.

První pohled

odhaluje nízké, atleticky řezané tělo. Křivky první třetiny auta, známé z klasické Astry, rozvíjí prostřední část s extrémně protáhlou střechou do nízkého oblouku, klínovitě narůstající hmotou základního těla a esteticky sladěnými detaily. 4,5 metru nefalšované elegance pak ukončuje velmi dobře opticky vyvážená záď, nenechávající žádnou linii těla nevhodně nebo předčasně ukončenou. Velkým trumfem Astry je ladný zadeček s přiměřenými koncovkami – tato část u většiny konkurentů a konkurentek působí těžkopádně, či příliš vysoce. Za celkový vzhled získává Astra Twin Top téměř maximum možných bodů – mezi cenově srovnatelnou konkurencí nemá podle našeho názoru přemožitele a lekci z designu znovu dostal i Volkswagen, jehož EOS působí proti štíhlé Astře poněkud naducaně. Renault Mégane CC (test zde) i Peugeot 307 CC (test zde) by se mohli u Opelu učit, jak vypadá štíhlá a elegantní záď, totéž platí pro nový Focus, těsně překonána byla i vysoká laťka podstatně dražšího, avšak rozměrově srovnatelného Volva C70 (test zde). Astra, používající 70% zcela nových karosářských dílů proti hatchbacku, překonala i vlastní menší sestru, Tigru Twin Top (test zde).

Uvnitř

opel testy nizsistredni kabriolet | Zdroj: acznečeká žádné velké překvapení – materiály a tvary odpovídají Astře GTC, tedy znovu přehlídka nápaditě formovaných a příjemných matných plastů. Díky dostatečným celkovým rozměrům se našel – i přes drastická omezení, vynucená přídavnými výztuhami – dostatek prostoru pro čtyři dospělé cestující. Vpředu vládne samozřejmě bohatý dostatek místa a pohodlí v příjemných, polokožených anatomických sedačkách, dva dospělí vzadu si také nemají – přes omezenou šířku i výšku - příliš nač stěžovat, jedině pevně montované opěradlo by nemuselo být tak kolmé – takto z něj po zhruba stovce kilometrů začínají tuhnout záda. Nastupování vpřed nečiní žádný problém, jen je třeba se trochu zaklonit kvůli A-sloupku, při natažené nízké střeše pak ještě více. Dozadu lze frajersky naskočit přes vysoké bočnice, případně normálně nastoupit kolem výklopných předních sedaček, kterým bohužel chybí polohová paměť. Trochu škoda, že nikdo z posádky si neodloží šálek kávy či mobil, vpředu pak ani láhev s nápojem.

Střešní mechanismus

stojí za zvláštní zmínku. Astra totiž zvolila logicky – vzhledem k délce střechy – podobně jako Volvo C70 třídílné provedení, avšak s několika netradičními prvky. Díky neuvěřitelně komplikovanému mechanismu se totiž zadní dva spojené díly sevřou a třetí je překryje, aby se posléze vše schovalo nejen pod opačně vyklopené víko zavazadelníku, ale také pod paralelogramově zvednutý přední krycí díl, který ve zvednuté poloze složená střecha těsně překoná nízkým obloukem. Ovšem aby to nebylo tak jednoduché, tak ze zadního dílu sjede do úložného prostoru po své vlastní dráze zadní sklo, které se narozdíl od C-sloupku nepřevrátí. Pro pozorovatele nejúžasnější je pohled na dvě dvojice krycích plastových plotýnek, které uprostřed procesu se zabzučením vyjedou po dvou osách z rohů obou vyklopených krytů. Protože pod složenou střechou zbývá průchod do zavazadelníku o výšce cca 10 cm, vymysleli konstruktéři ještě další soustavu pák, která po stisknutí tlačítka na nakládací hraně zvedne i přední kryt a celou složenou střechu přizvedne – nechybí při tom ani zmíněné sklápění plastových „uší“, které většině pozorovatelů připomněla statečné roboty AutoBoty, či populární Transformers. Pohled na neskutečnou soustavu táhel, čepů, elektromotorků a kulis však vyvolává obavu o trvanlivost celého fantasticky složitého soustrojí, zvláště při zavírání víka zavazadelníku, jehož panty nemají právě největší torzní tuhost. Mrazení v zádech také vyvolává jednání s pojišťovnou o vzniklých škodách po nevelkém nárazu zezadu či zboku do zadní poloviny auta. Potěšila nás možnost stahovat i natahovat střechu z dálkového ovládání – prostým dlouhým podržením odemykacího či zamykacího tlačítka – i schopnost pohybu oběma směry za jízdy rychlostmi do 30 km/h. Uvnitř nechybí ani tlačítko na jednodotykové ovládání všech bočních oken najednou.

Video sklápění střechy je zde (pozor – video je výrazně zrychlené)

Startujeme

opel testy nizsistredni kabriolet | Zdroj: acza zpod kapoty se ozve, poněkud překvapivě pro nepřipravené okolí, klapot moderního turbodieselu. Šestnáctiventilová jedna-devítka Fiat, která již našla angažmá v neuvěřitelném množství světových vozů, počínaje Fiatem Stilo, přes Alfy 147 a 159, přes Lancii Lybru, Saab 9-3, Opel Vectru a Zafiru, až po Cadillac BLS, i zde odvádí svých 110 kW a 320 Nm a řadí Astru TT mezi nejvýkonnější turbodiesely své třídy. Posádku překvapuje jeho vynikající utlumení i odhlučnění, ani při stažené střeše není slyšet a cítit nic víc, než sympaticky tiché nýtování, dokreslené sytým basem sportovně laděného výfuku a v otáčkách samozřejmě také výrazným svistotem turbodmychadla. Směrem ven od vozu se pak jedná o turbodiesel na první poslech. Nástup výkonu začíná kolem rysky 1500 ot. a velmi dobře vyhlazený, přesto však mohutný turboefekt činí jízdu příjemnou a očekávatelnou. Příjemná je dynamika jízdy, připomínající sportovní vůz, zejména s aktivovaným systémem IDS Plus, který zrychluje odezvu na sešlápnutí plynového pedálu. Spolu s přesně a pěkně ztuha řadící šestistupňovou převodovkou si lze i zasportovat, to vše za velmi skromné příděly paliva; celkový průměr z testu, tvořeného z větší části dálkovými trasami, se při většinovém dodržování rychlostních limitů, avšak přesto s občasným testem plného pružného zrychlení, udržel včetně třetinového podílu městského provozu i u dosud nezajetého motoru na vynikající hodnotě 5,9 l/100 km.

Jízda se střechou

opel testy nizsistredni kabriolet | Zdroj: aczse díky dlouhé karoserii svou plavností blíží spíše větším sedanům, než Astře hatchback. S vypnutým ztužováním tlumičů IDS Plus je polykání nerovností plavné a bezproblémové a komfort jízdy nadprůměrný. Ovládací síly jsou – u Opelu tradičně – takřka máslové a nebýt (bohužel také tradičně) komplikované kontroly obou páček pod volantem a palubního počítače s rádiem, neměly by pocity z kontaktu s vozem chybu. Počítat je třeba s tradičními bolestmi kupé-kabrioletů – zcela špatným výhledem vzad a šikmo vzad, při absenci parkovacího asistentu komplikující parkování a manévrování v těsných prostorách. I interiér zcela nového vozu poskřípával na nerovnostech – tuhost otevřené karoserie je stále velkým konstrukčním oříškem. Podvozek se chová při civilní jízdě velmi čitelně, až na nevalnou zpětnou odezvu řízení. Při aktivaci IDS Plus podvozek včetně řízení citelně ztuhne a vyzývá k bezpečnému zasportování. Pak je velice příjemné projet rychle táhlou zatáčku i šikanu, ovšem Twin Top není apriori sportovní auto a hledání extrémů se nepříliš tuhé karoserii nelíbí ani trochu. Při opravdu rychlém nájezdu do zatáčky se totiž začne podvozek „žvýkat“ a i když není nijak ohrožena bezpečnost ani kontrola nad vozem a vše včas zkrotí ESP, se sportovním prožitkem to nemá nic společného a příjemné to také není. S Astrou Twin Top se zkrátka nedá jet na 100% a vyznavači hvízdajících pneumatik by se měli ohlédnout jinde. Ovšem takové jsou prakticky všechny kompaktní kupé-kabriolety, nejen Opel.

...a bez střechy

opel testy nizsistredni kabriolet | Zdroj: aczNa tu se Astra TT těší celou cestu. Solidní aerodynamika dovnitř pouští jen nevelké množství vzdušných proudů a dva cestující mohou jet za slunečného počasí trvale stotřicítkou po dálnici se složenou střechou. Vytažená okénka kryjí hlavy před bočními víry a s puštěnými výdechy topení nehrozí nastydnutí ani revma. V tomto ohledu patří Astra ke špičce. Poněkud hůře jsou na tom zadní dva cestující. Větrný deflektor chybí (k dispozici za příplatek), takže tam sedící cestující si naopak užijí dostatek průvanu, zejména směrem zezadu. Slečnám a paním vřele doporučujeme šátek, nebo svázat dlouhé vlasy do copu či drdolu, jinak budou mít s jejich rozčesáváním opravdový problém. Okresková devadesátka se však dá – zejména díky vysokým bočnicím, zpoza kterých kouká standardním postavám jen hlava – snést také bez problémů a požitek z pálícího slunce a letních vůní proudí dovnitř auta nerušeně a plnými doušky.

Závěr

Opel se pochlubil již druhým dostupným kupé-kabrioletem, čímž se spolu s Peugeotem a Mercedesem zařadil mezi nemnohé výrobce dvou či více modelů tohoto druhu. Astra přináší mezi relativně levné kompaktní „plechové“ kabriolety nevídanou dávku elegance, kterou deklasuje veškerou přímou konkurenci; nikomu se dosud nepodařil tak pěkný a ladný tvar zejména zadní partie. Velmi příjemné je také nespěchavé ježdění se střechou v obou polohách – vyloženě ležérní a relaxační charakter mění každou letní i neletní jízdu v zážitek, umocněný příjemným ovládáním a silným, úsporným motorem. Stín vrhá jen trochu vysoká základní cena vznětové verze, ovšem takový je dnešní trh a pohled do ceníků prozradí, že vznětové verze Mégane CC i 307 CC jsou ještě dražší. Zaráží i nutnost příplatků za prvky, u konkurence často v základní výbavě, které navíc nejsou právě nízké. Ovšem přesto na trh přichází velmi silný hráč a my jemu i jeho budoucím majitelům přejeme hodně rozruchu!

Plusy

• elegantní a ladný design
• prostor a pohodlí pro 4 cestující
• relativně solidní prostor pro zavazadla
• solidní ochrana před proudícím větrem
• výkonný, dobře odtlumený a úsporný motor
• snadné ovládání

Minusy

• výhled vzad a couvání ve stísněných prostorách
• neintuitivní ovládání palubního počítače
• nedostatek odkládacích prostor
• komplikovaný a zranitelný mechanismus skládací střechy
• ceny některých příplatků