Pokuty ze zahraničí: Jak je možné, že Čechům výzvy chodí? A naopak to nefunguje?
Letos v září se mi povedlo v Maďarsku, mimochodem na opravdu krásné dálnici, překročit povolenou rychlost. Oznámení o uložení pokuty na sebe nenechalo dlouho čekat. Proti tomu nemám nic – když se předpisy poruší, musí se platit. Ovšem překvapila mě úroveň, na jaké bylo oznámení napsáno. Ne že by se z této maďarsko-anglicko-české směsice nedal pochopit její účel, ale domnívám se, že úřední výzva by měla být na patřičné výši. Použitá čeština má do správného vyjadřování daleko, nehledě na maďarské a anglické vsuvky. S tím se nám svěřil čtenář Miloslav Kutiš z Teplic. Podobných případů dostáváme čím dál víc.
Znáte Eucaris?
Výzvy k úhradě chodí na základě evropského přeshraničního předávání informací o přestupcích Eucaris. Od loňského března dostali úředníci evropských zemí možnost dohledat cizozemského provozovatele přímo v centrálním registru vozidel. Případně se na vlastníka doptat na národním informačním místě – v ČR je garantem systému Ministerstvo dopravy od loňského listopadu. Na zahraniční žádost prozradí registr také českého majitele vozidla. Resort ale nevede žádnou statistiku otázek ze zahraničí, dokonce ani neeviduje, jakých přestupků se týkají.
Plány s celoevropským informačním systémem jsou ovšem velkolepé – od stávajícího předávání vybraných pokut mimo jiné i boj proti terorismu, stáčení ujetých kilometrů nebo výměna informací o podnikatelích v nákladní dopravě. Jenže všechny takzvané moduly zatím nefungují a zdaleka ne všechny zapojené země systém využívají: nejaktivnější jsou Německo, Rakousko, Itálie, Maďarsko, Francie, Belgie nebo Portugalsko. Takže tam dejte pozor na radary! Výčet přestupků, za které mohou cizí země požadovat úhradu, je sice obsáhlejší, v praxi se ale omezuje zatím výhradně na překročení rychlosti. Bohužel Česká republika podle našich zjištění této možnosti příliš nevyužívá…
Nemáme, nepoužíváme
Na přeshraniční výzvy k uhrazení sankce jsme se zeptali v krajských městech, kde se pohybuje hodně cizinců. A nic moc. „Náš magistrát zatím systém Eucaris uvedeným způsobem nevyužil,“ odpověděl nám třeba Jan Kopál z Karlových Varů.
Brno uvádí totéž a jako důvod dává neexistenci automatizovaných systémů měření rychlosti nebo červených na semaforech. Ani v Českých Budějovicích se cizinci nemusejí obávat pokut. Tam také neměří rychlost, ovšem kamery na semaforech tam vidět můžete. Proč tedy nekonají? „Ano, máme je tady. Ale nefungují. Nejspíš to jsou jen atrapy. Bylo sice několik pokusů je zprovoznit, ale nikdy se to nedotáhlo,“ vysvětluje místopředseda
spolku Mobilita 2014 a obyvatel Českých Budějovic Petr Jaroš. Netřeba asi dodávat, že místním absence restriktivního nástroje zase tak nevadí...
V Ostravě pak udávají příčiny úřednické nečinnosti skutečně pikantní: „V rámci zavedení systému Eucaris jsou lustrovány pouze přestupky spočívající v překročení rychlosti jízdy. Ty jsou páchány převážně v dálničním tunelu Klimkovice, avšak vzhledem k tomu, že nelze u většiny případů rozpoznat z fotografií na registrační značce příslušnost států EU, nelze tato vozidla lustrovat,“ říká mluvčí magistrátu Andrea Vojkovská. Čeští šoféři už samozřejmě tak snadno pokutě neuniknou.
Přestupky od cizinců se podle našich informací až donedávna nevymáhaly ani na opravovaných měřených úsecích dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, kde se ŘSD chlubí vysokými počty nachytaných šoférů. Ve Vlašimi – kam spadaly přestupky z úsekového měření na D1 Psáře-Soutice – nám před časem potvrdili, že cizince s výzvami vůbec neobesílali. Zato ve Velkém Meziříčí (úsek Meziříčí-Lhotka) už je prý dohledávají.
Nepřebírají poštu
Jenže zatímco Češi před domácí pokutou ve finále neutečou, reálná vymahatelnost peněz od cizinců není vysoká. V Jindřichově Hradci nám přednedávnem potvrdili, že Slováci reagují půl na půl. Ale šoféři z Polska nebo Balkánu jsou nedosažitelní.
Ostatně potvrzuje to i ostravský magistrát s tím, že ve většině případů zahraniční přestupci výzvy nepřebírají, popřípadě se obsílka vrací s tím, že je adresát na uvedené adrese neznámý. „Jelikož nelze pak v cizině uplatnit fikci doručením, je další vymahatelnost takřka nulová,“ uvádí mluvčí Andrea Vojkovská.
Nabízelo by se příhraniční exekuční vymáhání. Občas se hovoří také o mezinárodním uznávání pokut. Jenže to nejde – výzva k úhradě totiž není exekučním titulem! „Jedná se o možnost provozovatele vozidla dobrovolně uhradit určenou částku namísto sdělení totožnosti řidiče, který přestupek spáchal. Vymáhat lze pouze pokuty uložené pravomocným rozhodnutím správního orgánu nebo příkazem na místě, které nebyly ve lhůtě splatnosti zaplaceny,“ vysvětluje princip Josef Mihalík, ředitel odboru dopravně-správních činností pražského magistrátu.
Vždycky česky
Rezervy v celoevropském systému řešení přestupků jsou patrné i ze zasílaných výzev. Dopis by totiž měl chodit podle evropské směrnice 2015/413
v úředním jazyku země registrace vozidla: tedy do ČR v češtině. Jenže se to často neděje, jak ukazuje případ čtenáře z úvodu článku.
S dopisem psaným v němčině se nechtěl smířit ani Vladimír Albrecht, zástupce společnosti Kovamin, jejíž firemní vozy překročily v Rakousku rychlost u Villachu a Salcburku. Následně přišly dopisy s výzvou k zaplacení. Sice v češtině, ale s nabídkou další komunikace výhradně v němčině – postrádaly jakékoliv detaily nebo důkazy o konkrétním viníkovi. Takže česká společnost podala námitky. „V případě malého překročení rychlosti mi to přijde jako sprosté kasírování. V dopisech nebylo foto, zkrátka nic. Jen konstatování o přestupku, místo a čas. V jednom případě šlo o překročení rychlosti o 8 km/h na dálnici a ve druhém o 12 km/h, které bylo v noci,“ říká jednatel Vladimír Albrecht s tím, že se mu příčily nátlakové metody, a proto si dovolil vést s rakouskými úřady korespondenci důraznější formou. „Každý má právo na spravedlivý proces i v rámci přestupkového řízení. Takže mi zkrátka přišlo nefér, aby poslali pokutu s opravdu zanedbatelným překročením povolené rychlosti,“ končí Albrecht s tím, že pokud by se jednalo o závažný přestupek typu 180 km/h na stotřicítce, vůbec by se nehádal. Jenže od té doby rakouské úřady mlčí a Vladimír Albrecht neví, na čem je. Řidiči s sebou proto vozí dokumentaci dokazující, že je řešení v běhu. A jednatel zvažuje dotaz na verdikt úřadu.
Hatmatilka není na závadu
Maďarskou výzvu pana Kutiše jsme nechali prostudovat nezávisle na sobě třem právníkům. Podle všech má ale zaplatit. Nijak totiž nepomůže odvolání, že jazyku nerozumíte. „Jedná se o typický případ informačního dopisu při spáchání radarem detekovaného přestupku. Překlad by zajisté mohl být zdokonalen, nicméně není pochyb, co je hlavním obsahem sdělení,“ říká na maďarský dopis Hana Botová, vedoucí oddělení likvidace zahraničních škod pojišťovny právní ochrany D.A.S.
I ostatní dva oslovení odborníci se shodují v pokynu zaplatit a důrazně varují před líbivými radami různých rádoby znalců, jak se tomu vyhnout. Oblíbená je finta odkázat úřady na neexistující osobu s bydlištěm v Africe. Jenže zahraniční úřady požadují zaplatit od vlastníka vozidla na základě jeho objektivní zodpovědnosti, takže se k němu stejně zase obloukem vrátí. A pokud ho zastaví v cizině v promlčecí lhůtě, mohou mu dokonce zadržet vozidlo do uhrazení částky.
Výše pokuty je tak vždy pouze symbolická ve srovnání s náklady na případnou další obhajobu. V zahraničí mají cizinci pochopitelně omezenější
možnosti, jak nad tamními úřady vyhrát. Ke kvalifikované radě je pak třeba znalec práva konkrétní země, kterých je však v ČR jako šafránu. Právníci pojišťovny právní ochrany D.A.S. proto radí: „Právní předpisy se v jednotlivých členských státech EU liší, nelze tedy dát jednoznačné doporučení, jakou taktiku zvolit a jak na tyto informační dopisy reagovat. Vhodný postup je vždy dobré konzultovat s právníkem, který dokáže posoudit, jaké riziko v konkrétní zemi hrozí a například zda existuje šance na promlčení přestupku.“ U nás to zatím cizinci přestupkáři řešit nemusejí, výzvy jim chodí jen ojediněle.
Právník radí: Dopis musí být česky, ale…
Zahraniční pokuty už dohnaly stovky českých řidičů, kteří se často obracejí na právníky. Na to, co je nejvíc zajímá, jsme se zeptali Hany Botové, vedoucí oddělení likvidace zahraničních škod pojišťovny právní ochrany D.A.S.
Co se mi může stát, pokud pokutu nezaplatím a do dotyčné země se již nechystám? Hrozí příhraniční předání českým exekutorům nebo
vymáhání pokuty ze zahraničí českými úřady?
V současné době nemáme informace o tom, že by zahraniční státy vymáhaly neuhrazené pokuty prostřednictvím českých úřadů. Do budoucna to
ovšem nelze vyloučit, jelikož evropská legislativa počítá se vzájemným uznáváním peněžitých pokut za dopravní přestupky. Spolupráce evropských
států při výměně informací o provozovateli vozidla má za výsledek vydávání řádově tisíců rozhodnutí o uložení pokuty. Pokud řidiči nebudou pokuty platit, nelze vyloučit, že jednotlivé státy se dohodnou na zavedení efektivního mechanismu pro přeshraniční vymáhání.
Výzva k zaplacení mnohdy přichází v kombinaci několika cizích jazyků, excelují v tom zejména Maďaři. Mohu se odvolat na to, že dopisu nerozumím?
Základním pravidlem je, že informační dopis o spáchání přestupku musí být v jazyce země adresáta. Posílají-li zahraniční úřady dopis do Česka, musí být v češtině. Některé státy si na překladu daly skutečně záležet, třeba Rakousko či Francie. Jiné překlady mají rezervy. Pokud je ovšem zřejmé, o jaký přestupek se jedná, u překročení rychlosti tedy kdy, kde a které vozidlo bylo radarem zachyceno, není stylistická stránka dopisu dostatečně silným argumentem pro úspěšnou obhajobu.
Proti rozhodnutí zahraničního úřadu se sice lze odvolat, ale je za to poplatek (konkrétně 5000 HUF). Neodporuje to mezinárodnímu právu?
Poplatek za podání opravného prostředku je stanoven maďarským právem, kterým se ostatně řídí celé přestupkové řízení. Je pravda, že pro
české řidiče může tato podmínka představovat překážku, ale právo na odvolání existuje. Na druhou stranu Maďaři spolu s informačním dopisem zasílají formulář pro případ, že provozovatel vozidla má k dispozici vyviňující důkazy. Například pokud bylo policii nahlášeno odcizení vozidla nebo se k přestupku dozná skutečný řidič, může tyto důkazy zpět do Maďarska odeslat bez nutnosti platit poplatek.
Někteří motoristé se snaží vyhnout placení tím, že uvedou jako přestupce neexistující osobu. Hrozí jim za to nějaký reálný postih?
Postih hrozí u pokut z těch států, kde provozovatel vozidla má buď informační povinnost, například v Rakousku, nebo kde provozovatel vozidla
finančně garantuje uhrazení pokuty jako ve Francii. Pokud se příslušnému úřadu nepodaří nahlášené neexistující osobě rozhodnutí o pokutě doručit,
může se obrátit na provozovatele a žádat vysvětlení či doplnění údajů, případně jej postihnout za vědomé uvedení nesprávných údajů.
Postupují podle vás české úřady stejně razantně v případech cizinců jako zahraniční úřady k Čechům?
České úřady mají stejné možnosti. Dokážu si představit, že například výzva k úhradě určené částky by mohla být pro zahraniční motoristy přijatelným a nebyrokratickým řešením. Nicméně jaká je praxe, respektive zda mají příslušné české úřady dostatečné personální a technické
kapacity na postižení každého radarem detekovaného přestupku spáchaného zahraničním vozidlem, to je otázka spíše pro úředníky.
Dovedete si představit, že se takové pokuty podaří vymoci například z občanů pobaltských republik nebo Ruska, kteří přes ČR často tranzitují ze západní Evropy?
Dojde-li v rámci Evropské unie k prohloubení spolupráce ohledně přeshraničního uznávání pokut za dopravní přestupky, nemělo by následnému vymáhání v ostatních členských státech po právní stránce nic bránit. Vymáhání v Rusku by bylo ovšem poněkud komplikované.
Které přestupky mohou být předávány do zahraničí
- Překročení nejvyšší dovolené rychlosti
- Nepoužití bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů
- Nezastavení na červený signál světelného signalizačního zařízení
- Řízení vozidla pod vlivem alkoholu
- Řízení vozidla pod vlivem drog
- Nepoužití ochranné přilby u motocyklů
- Použití zakázaného jízdního pruhu
- Nedovolené použití mobilního telefonu nebo jiného komunikačního zařízení za jízdy.
