Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Pravda o biopalivech: Žádné dobré zprávy

Martin Frei Martin Frei 11. 5. 2015 • 11:41
65
Zvrácená myšlenka, zkostnatělost Bruselu, český Kocourkov. Přinesou tanečky kolem biopaliv něco nového?

Minulý týden jsme mohli v přímém přenosu sledovat hned dvě parlamentní šarvátky na stejné téma. O biopalivech se rokovalo současně v Praze i Bruselu. Většina komentářů se věnovala hlavně švejkovské náhodě, že evropský návrh doporučoval přidávání rostlinných složek omezit, zatímco český je chtěl rozšířit. Stranou bohužel zůstalo to hlavní: jestli jsou biopaliva vůbec k něčemu dobrá a jak se nám s nimi žije.

Jak asi víte, evropský návrh byl schválen a český odročen. Optimisté mohou nad obojím zajásat, my k nim ale s dovolením nepatříme. Naopak, na současném stavu vidíme příliš mnoho stínů.

Nalinkovat a řídit

Na počátku všeho je samozřejmě ideologie globálního oteplování způsobeného člověkem, kterou prosazuje klika nejbohatších lidí planety, aby umravnila nezřízený konzum nás ostatních. Jedním z jejích posvátných spisů je Kjótský protokol z prosince 1997, kterým se podařilo 55 zemí přimět k závazku omezit emise plynů přispívajících ke skleníkovému efektu.

Brusel navazuje v listopadu 2000 rámcovým dokumentem o zajištění energetické soběstačnosti, v němž se ke splnění kjótských cílů navrhuje do roku 2020 nahradit 20 % evropské spotřeby benzinu a nafty biopalivy. O tři roky později už má myšlenka podobu direktivy, i když předepsaný podíl klesá na 5,75 % do roku 2010 a 10 % do roku 2020. Podobné cíle si kladou i v USA a pohotově vypisují dotace pro zemědělce, aby je motivovali k pěstování energeticky výhodných plodin.

Jako za časů kolchozu

Během pouhých pěti let tato pěstitelská politika přinese vražedné následky. Poptávka je totiž po potravinářských surovinách jako kukuřičný škrob a sójový či palmový olej. Štědře dotovaní pěstitelé v tradičních zemědělských oblastech se stávají dodavateli chemického průmyslu, potravin ubývá a jejich ceny stoupají. Příběh vrcholí potravinovou krizí z let 2007 a 2008, jež dostala 110 milionů lidí v rozvojových zemích pod hranici hladu. Světová banka poté shrnuje zdrcující čísla: mezi lety 2005 a 2008 se cena kukuřice ztrojnásobila, pšenice zdražila o 127 a rýže o 180 %. Rozjetý vlak to ale nezastaví a v roce 2011 se situace opakuje: USA jakožto největší světový vývozce kukuřice hlásí nízkou úrodu způsobenou suchem, 40 % procent z ní ale stejně putuje na výrobu bioetanolu, jinak by zemědělci museli vracet dotace.

Rychlé pokřivení trhu působí nevratné škody i v Indonésii, Malajsii nebo Amazonii, kde vzácné původní pralesy ustupují palmovým plantážím. Olej z nich pak pohání auta přírodně cítících Američanů, kteří věří, že zachránili klima.

Vždyť to smrdí už na poli

Od roku 2005 se začíná zpochybňovat i samotný přínos těchto biopaliv (označovaných jako 1. generace) na snížení skleníkového efektu. Podrobné

studie se pustily do výpočtů emisí nutných k vypěstování a zpracování plodin, s kterými celá věc vypadá podstatně hůř. Dnes máme proti sobě desítky a stovky takových výpočtů, lišících se především podle toho, kdo si je objednal. Dogmatická urputnost zastánců biopaliv ovšem nepůsobí právě seriózně. Třeba když argumentují množstvím CO2, které rostlina za svůj život odbourala fotosyntézou. Tím přece bude pro ovzduší přínosná i bez toho, abychom ji pálili v autě.

Poslední ekologický otazník se týká záboru a rozorání půdy, která se dosud nevyužívala. Odborně se mluví o syndromu ILUC (anglicky Indirect land use change) a odpůrci rostlinných biopaliv požadují, aby se emise s tím spojené počítaly do celkové bilance. To zatím nikdo nedokáže splnit, protože na výpočet neexistuje metodika. Jde však o další spor, na němž se jindy jednotná zelená fronta rozpadá.

Brusel mírného pokroku

Pod tlakem toho všeho nakonec i Brusel začíná couvat. Od roku 2007 tamními institucemi probublávají různé impulzy ke změně, v říjnu 2012 konečně vydává Evropská komise konkrétní návrh na reformu legislativy. Ten se po dalších dvou letech usilovného úřadování dostal do Evropského parlamentu, který ho minulé úterý schválil.

Má to ovšem háček: podíl rostlinných biopaliv v roce 2020 se z původních 10 % snižuje jen na 7. To znamená, že proti dnešku musí jejich reálná dodávka na trh ještě stoupnout – dosud totiž v unijním průměru dosahuje jen kolem pěti procent. Navíc direktiva vyžaduje snížení vykazovaných emisí CO2 o 6 %, kterého bez výraznějšího podílu biopaliv nelze dosáhnout – pokud do té doby dramaticky nevzroste úloha elektřiny ze solárních článků nebo vodíkového pohonu.

Z cizího bio neteče

Každého jistě napadne, proč tak zoufalý projekt v Bruselu rovnou neodpískali. Důvody jsou zhruba tři. Zaprvé by radikální opuštění biopaliv nabouralo

letité závazky ke snížení emisí toho či onoho oxidu, což by zpochybnilo samotné základy mašinérie. Zadruhé nemáme po ruce nic, čím bychom kukuřici a řepku rychle nahradili. Takzvaná biopaliva druhé a třetí generace, získávaná ze zemědělských zbytků jako sláma, nebo z odpadů vůbec, budou zřejmě schopná velkokapacitní výroby až za několik let.

A pak jsou tu soukromé zájmy mnoha lidí, firem i celých států, které na biopalivech vydělávají, poskytují pracovní příležitosti a čerpají dotace. V roce 2011, kdy reálný podíl biopaliv dosáhl 4,11 %, uvolnila Unie na jejich podporu celkem šest miliard eur, tedy téměř 165 miliard korun. Nad takovými částkami kdekdo přestane myslet na přírodu. Například evropská frakce Zelených, která v parlamentu hlasovala pro zachování původních vyšších kvót.

Z jedné kapsy do druhé

Česká podoba sporu je čitelnější, jelikož se všechno odehrává v menším měřítku. Na rozdíl od některých západních zemí jsou u nás v prodeji takzvaná vysokoobsahová biopaliva (tedy čisté 100% a smíšené 30% bionafty). Jejich cena by na volném trhu neobstála, proto jim pomáhá snížená sazba spotřební daně: místo jedenácti korun za litr jen 1,20, respektive 8,40 Kč. Tato státem dotovaná podpora umožňuje volný prodej metylesteru řepkového oleje (MEŘO), jímž distributoři splní předepsaný objem prodeje biopaliva a o to méně ho pak mohou přimíchávat do běžné nafty. Dominantním hráčem v tomto obchodě je Babišův Agrofert, který si chce na další období změnou zákona pojistit vyšší zisky: daňovou úlevu zachovat a zároveň vysokoobjemová paliva nezapočítávat do evropské povinné kvóty. Tím by musel stoupnout povinný přídavek do běžné nafty. To nechce dovolit opozice a nechceme to ani my, motoristé – řepka už tak nadělá v motorech dost škody.

Do budoucna zvýšení podílu biosložek neunikneme. Novelizovaná evropská direktiva trvá na postupném 6% snížení tabulkových emisí CO2 z paliv v dopravě, což se bez podobných alotrií neobejde. Půjde ovšem o biopaliva druhé generace s nižším dopadem na zemědělství, jaká zatím nikdo v dostatečném množství nevyrábí. Fixovat zákonem produkci dnešních řepkových olejů proto skutečně nemá smysl. Budoucí přechod na novější bioprodukty ale nic nezmění na podstatě věci: minimální úspoře fosilních paliv zaplacené neadekvátními finančními náklady, a to ve jménu ideologie, která přírodě vůbec nepomáhá.

Fermež patří na vrata

Známým rizikem nafty s přídavkem bioložky na bázi MEŘO (metylester řepkového oleje) je oxidační nestabilita. Do palivové soustavy má odvětráním přístup vzduch, s nímž MEŘO reaguje za vzniku hustých kalů podobných fermeži. Vůz s takto zanesenou palivovou soustavou nelze ani nastartovat, v horším případně hrozí poškození vysokotlakých částí. Pro zvýšení oxidační stálosti proto kvalitní nafty obsahují zvláštní aktivaci, s níž vydrží v nádrži odstaveného vozidla přes půl roku. Nekvalitní nafta může oxidovat už po dvou měsících. Vůbec největší jistotou pro takový případ je nafta bez MEŘO – na našem trhu Eurooil Optimal Diesel, OMV Maxx Motion a Shell V-Power Diesel.

svetmotoru svetmotoru

Zrada tichého probíjení

Ani přídavek biolihu do benzinu není bez rizika, zejména ve větším množství. U vozidel provozovaných na směs E85 nejčastěji selhávají podávací pumpy v nádrži: směs je elektricky vodivá, což ohrožuje v ní ponořený komutátor čerpadla (na snímku vpravo). Elektrolýza nahlodá uhlíkové kartáče,

magnetické pole zeslábne a čerpadlo se přestane točit. Odolnější čerpadla bez komutátoru mají jen vozidla upravená na E85 přímo v továrně. Krajním případem je odloučení vody, kterou na sebe líh předtím navázal, typicky kondenzát vlhkosti v palivové nádrži vozidla nebo v tanku čerpací stanice. Udrží ji jen při dostatečné koncentraci, proto při naředění větším množstvím čistého benzinu, kdy koncentrace lihu v nádrži klesne, se voda může odloučit. Typicky to hrozí vozidlům provozovaným střídavě na E85 se standardním benzinem. Při naplavení do palivové soustavy jde motor špatně nastartovat, v dlouhodobě odstaveném vozidle může voda zahájit korozi vnitřních dílů motoru.

svetmotoru svetmotoru

Na prezidentský dekret

Jedinou zemí, která dokázala nahradit ropu rostlinnými palivy, byla v 70. a 80. letech Brazílie. Drahý dovoz nahradila masivním pěstováním cukrové třtiny, vybudovala závody na zpracování etanolu, automobily byly upraveny na odlišné spalování. Pomohlo však několik důležitých podmínek: plynulý rozvoj odvětví současně s rozvojem automobilismu bez náhlých změn, dostatek půdy a především centrálně řízené hospodářství vojenské diktatury, která mohla sklizní i zpracováním zaměstnat libovolný počet lidí. V podmínkách otevřeného trhu a levné ropy se dominance etanolu vytrácela a po jeho zdražení z dalších let dosahuje podíl jen 20%.

Související články

Témata
12. 5. 2015 23:47
Re: ja tankuju jen V100
Ja treba tankuju naftu na Eurooilu, pry tam nedavaji ty bioslozky. Nijak podrobne jsem to nestudoval, ale je to mozne.
Motor je na tohle tissi (a to mi ver, ze na mem motoru to jde zatracene poznat) a mene zere, klidne i o pul litru (oproti slovnaftu, to je asi nejvetsi *, co jsem kdy natankoval).
12. 5. 2015 23:44
Re: Základní problém EU
Tomu rikam prehled :yes:
12. 5. 2015 10:38
Re: Základní problém EU
nevim jak Rakousko, ale cesta do Mnochova z Prahy je zhruba stejne zluta jak na Ceske, tak na Nemecke strane (jel jsem tu cestu tento vykend) takze jak jsi psal v predchozim postu je to "Z bláta do louže" a odhaduju ze to bude podobne v cele EU, proste nekde ty pole jsou videt z dalnice a jinde ne, ale budou tam taky

ale jinak souhlas, pestovat repku (a dalsi) jen kvuli biu do paliv je nesmysl a vzdy nesmyslem byl

na E85 jsem jezdil vpodstate jen pro jeho cenu a ze ho moje auto bezproblemu schlamstne bez nasledku
Avatar - Dinar
12. 5. 2015 09:09
Re: Základní problém EU
Víš co, chlapče, přestaň podsouvat ostatním, co nenapsali. Čísla z AK jsem dal proto, že statistika min. zemědělství je sice dostupná, ale na přihlášení a z toho odkazy dávat nejdou. Ale shodují se. Nárůst produkce řepky a skokový nárůst jejího podílu na osevní ploše během poslední dekády je zcela zjevný a zcela korespondující s produkcí biopaliv. Vzhledem k tomu, jakým způsobem bylo o biopalivech rozhodnuto, a jaká pravidla se pro jejich prosazení na trhu phm prosadila, není na pěstování řepky pro biopaliva tržního nic, nic, co by souviselo s přírodními podmínkami na které se odvoláváš.

Podobně s cukrem, i když, jak jsem psal jde o jiný efekt, protože jiný euro zásah. A proč zmiňuju rok 2004, no protože je to rok našeho vstupu do unie. Osevní plocha cukrovky samozřejmě souvisí s její produkcí, chceš-li tvrdit, že na 71tis. ha v roce 2004 se vypěstovalo méně řepy než na 49tis. v roce 2013 protože došlo během těch let k nárůstu efektivity pěstování, tak jsi na těch přednáškách nejspíš opravdu spal.

Kvóty se přidělují v cukru, ok, píšeš-li o kvótách, popíráš své původní tvrzení, že se pěstuje to, na co jsou přírodní podmínky. Být to tak, nejsou žádné kvóty v rámci EU, jen ochrana před vnějším trhem a uvnitř přirozená konkurence. Jenže je to jinak, nebýt lobbingu zájmových skupin v rámci EU a fungovat pravidla "přírodní výhodnosti", pak by naše produkce cukru byla min. dvojnásobná, protože u nás lze cukr vyrobit levněji než např. ve Francii, a v ČR by nezbylo jen 7 cukrovarů. Jinými slovy, a znova, o zemědělské produkci dnes nerozhodují přírodní podmínky, ale pravidla EU, která jsou určována ekonomickými zájmy růz. vlivových skupin, a to platí jak pro řepku, tak pro cukr, i když každé je jiný případ. Pokud ti tyto relace nejsou zřejmé, můžu tvou zemědělskou odbornost chápat max. v rámci odbornosti nějakého agronoma místního družstva.
12. 5. 2015 05:55
Re: Základní problém EU
Mnou uváděná čísla jsou oficiální údaje ČSÚ, opsaná ze stanoviska k SPZO k odrůdové skladbě.Mám o v knihovně, skenovat ti to nebudu, ale jsou přesnější údaje než tvá procenta z AK.
Tebou uváděná Agrární komora je zájmová organizace, žádný oficiální zdroj.

Mnou uváděné tvrzení že se zde pěstuje řepka protože je zde pro ní přirozeně vhodné prostředí a umíme jí platí beze zbytku. Je to tržně pěstovaná plodina (bez kvot) a využíváme její konkurenční výhodu.
Cukrovku jsi sem vtáhnul ty (i když nevím jak tu souvisí) a tvá otázka byla: "Co třeba produkce cukrové řepy?"
A já říkám že je v současnosti vyšší. Je vyšší než v tebou uváděném roce 90 (nebo zčistajasna v roce 2004) Víš proč? Protože produkce není plocha!
Kvoty se přidělují v cukru, a ne v hektarech (které jsi sem hodil). A u řepy došlo od devadesátých let k velkému nárůstu efektivity pěstování (výkonnější osivo, lepší ochrana, lepší sklizňové technologie, lepší výtěžnost atd.)
Takže se neptej na produkci řepy a pak sem neházej hektary.
Když by se např. v ČR bylo 8 fabrik na auta co produkují 300 tis. aut, a časem by došlo k modernizaci a fabrik zůstalo 6 a vyprodukovalo 400 tis. aut, tak je to prostě nárůst odvětví - stejně jako u cukrovky. Přestože 6 fabrik zabere méně hektarů než 8. pochopitelně.
A porovnáváme neporovnatelné. Jak už tu zaznělo - řepka je čistě tržní, její plochu určuje trh.
Cukrovka je kvotovaná (zaplaťpanbůh) jinak už tu není žádná.

A víte co, chlapi. Klidně si dejte do nicku či do podpisu heslo: Nemám rád myšlenku biopaliv.Pak si ujasněte jestli k tomu máte racionální důvody (a já vím že i takové existují) a nebo je to z čisté potřeby něco v životě nesnášet (ať už třeba biopaliva jako taková či cokoliv z EU apod.)
Ale pěstování řepky do toho netahejte. Nějaké argumenty o škodlivosti řepky jsou na úrovni HOAXU a roznese je každý absolvent zemědělky i kdyby na přednáškách jen dospával. A její plochy jsou vyjádřením trhu a konkurenceschopnosti.
Řepka nemůže za to její olej se dá zpracovat na MEŘO.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku