Pátrali jsme po radioaktivitě v motorismu: Byla i tam, kde byste to nečekali!
Dnes se radioaktivním věcem spíš bráníme. Před sto lety bylo vše radioaktivní naopak v kurzu, a tak se prodávaly třeba motorové oleje s radioaktivními aditivy.
Auto na jaderný pohon Ford Nucleon vzniklo jen jako nefunkční model. Reálně nukleární vůz nikdy nejezdil. To samé platí i pro legendami opředenou Volhu Atom. Počátkem dvacátého století se ale běžně vyráběly třeba radioaktivní motorové oleje nebo radioaktivní zapalovací svíčky či zářící dečky, které měly údajně léčivé vlastnosti. Radioaktivní věci tehdy byly považovány za lepší. Co bylo radioaktivní, to bylo žádanější.
Řadu těchto kuriozit můžete vidět v muzeu Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Nejde jen o předměty spojené s auty. Radioaktivní látky a předměty měli naši předci i doma. Někdo je možná stále má, a nevědomky tak ozařuje sebe či sousedy. Problém je v tom, že ač se o radioaktivních věcech s humorem říká, že svítí, tak až na určité výjimky nevydávají záření. „Když svítí vzduch vlivem záření z nějakého zdroje, tak to je jedna z posledních věcí, které uvidíte. V takovém případě je dávka tak silná, že vás už nečeká moc dlouhý život,“ vysvětluje správce muzea v Řeži Martin Jor.
Radiace za normálních okolností vidět není, a to i když dosahuje zdraví nebezpečných hodnot. Objevit se dá dozimetry či radiometry. Ty kromě toho, že ukazují naměřené hodnoty na displeji, často také nepříjemně pípají, aby varovaly svého uživatele, že je v zamořeném místě.
Olej s radiem
Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy vznikl v roce 1955. Letos v létě tak od jeho založení uplyne už 71 let. Loni na podzim tady vzniklo muzeum, které se věnuje zajímavostem spojeným s radioaktivitou. Pár dní před slavnostním otevřením se na nás obrátil jeho správce Martin Jor s dotazem, zda nevíme, k čemu mohla sloužit radioaktivní aditiva do motorového oleje.
Pátrali jsme a zjistili, že vědci zkoumali, zda by radioaktivní složky nezlepšily vlastnosti oleje. Ale to bylo až v pozdějších letech, ne před sto lety. Případně se radioaktivní příměs používala při zkoumání motorů pro sledování toho, kolik oleje se dostane do výfukových plynů.
Když už jsme byli v kontaktu s Martinem Jorem z Řeže, zeptali jsme se ho, jestli náhodou nemá ve sbírce i něco dalšího radioaktivního kromě piksly od oleje. Minimálně v letadlech se používala radioaktivní barva na budících, aby ručičky svítily potmě. Tušíme, že se mohlo něco takového objevit i v autech. A taky že ano.
„Palivoměr, rychloměr a ukazatel napětí na přístrojové desce džípu, konkrétně legendárního willyse nebo třeba Fordu MUTT, byly natřeny radiovou barvou, takže nebylo potřeba podsvícení, přesto posádka ve tmě viděla, jaké hodnoty přístroje ukazují,“ vysvětluje Jor.
Radioaktivní barvy na ručičkách a cifernících se používaly i v budících pro domácí použití. Někdo tak možná má dodnes malý zdroj radioaktivity rovnou u své hlavy na nočním stolku. Když si takový budík prohlédnete v muzeu, nic se vám nestane. Ale když vedle něj noc co noc trávíte osm hodin, může to už představovat zdravotní riziko.
Ještě hůř na tom ale byla děvčata z továren, kde se takové ciferníky ručně malovaly. „Viděl jsem ty fotky a byl to hnus. Ženy měly rozpadlé čelisti. To bylo od toho, jak ten štěteček vždycky olízly, aby dělal hezkou jemnou linku,“ popisuje Jor. A dodává, že počátkem dvacátého století nejenže lidé nevnímali radiaci jako riziko, ale dokonce ji považovali za zdravou. V muzeu tak má Jor třeba „domácí Jáchymov“, konvičku, kde si můžete připravit radioaktivní koupel. „Sem nalijete vodu, je tam sůl, která se rozpustí, a vy si přidáte tuto radioaktivní vodu, která má podobné složení jako ta v lázních v Jáchymově, do vany,“ ukazuje správce řežského muzea jeden z mnoha kuriózních exponátů. „Problém snad ani nebyl s tím koupáním. Ale lidi tu vodu i pili. I když to pořád není nic proti radioaktivním dečkám, které se přikládaly na bolavá místa,“ vypráví dál Martin Jor.
Dečku nám bohužel v době naší návštěvy ukázat nemohl. Září tak silně, že ji nebylo možné vystavovat. Speciální vitrína z olovnatého skla byla v době naší návštěvy teprve ve výrobě. „Teď si představte, že takovou dečku si lidé na celou noc dali na bolavé klouby. Bezpochyby to fungovalo, protože když umřete, už vás klouby nebolí,“ uzavírá Jor. Smutné je, že k dečce se prodával návod, ve kterém se různí lékaři vyjadřovali v tom smyslu, že jde o naprosto bezpečný prostředek bez vedlejších účinků, který navíc opravdu pomáhá. A pak věřte doktorům!
Pípání dovoleno
V muzeu v Řeži můžete nejen fotit nebo točit videa, ale pokud si přinesete dozimetr, můžete si různé exponáty i sami změřit. Například zmíněná piksla s olejem pípá i po sto letech, a to je už vlastně prázdná. Představa, že máte za zády regál s plechovkami plnými tohoto oleje, je dost děsivá. Ne každý exponát ovšem pípá. Třeba radioaktivní zapalovací svíčky firmy Firestone jsou podle reklamy na krabičce radioaktivní, ale dozimetr ani nepípne. „Tam se používal izotop polonia, které má krátký poločas rozpadu. Takže ta svíčka už po pár týdnech nebyla aktivní. Dneska jí je nějakých devadesát nebo skoro sto let, takže už je zcela bez radiace,“ říká Jor. U toho kolem ní krouží radiometrem a nic se neděje.
V muzeu ale nejsou jen radioaktivní výrobky. Je tu i velká expozice právě všech možných přístrojů na odhalování radiace: historických i novějších, vojenských i civilních, laboratorních i mobilních. K vidění je tak třeba souprava, kterou vozí v autech celníci. Právě tou loni v lednu zachytili radioaktivní záření na parkovišti u dálnice. Nakonec se zjistilo, že se v místě jen vymočil člověk po ozařování v nemocnici.
Veselých historek s radioaktivitou sype z rukávu Martin Jor během naší návštěvy několik. „Před lety jsme měli radioaktivní záchyt na vjezdu do spalovny v Malešicích. V odpadu ale nic nebylo, řidič taky nebyl kontaminován. Nakonec se zjistilo, že září auto,“ vypráví Jor. Zatímco dnes už hutě šrot na radioaktivitu kontrolují, v minulosti se to nedělo. Kontaminovaný kus železa se tak dostal do hutí, kde z něj vyrobili nové profily nebo plechy pro automobilku. Ne vždy se totiž ozářená technika uložila jako jaderný odpad. „Tady v Řeži se kdysi do úložiště hodila i celá ještěrka,“ uzavírá správce muzea v Řeži u Prahy Martin Jor.
Radioaktivní suvenýry
Sběratelé minerálů mají občas doma zdroj nezdravého záření. Stačí si třeba z Příbramska přivést smolinec. Větší kameny je proto vhodné mít schované někde ve sklepě nebo v garáži. Radiaci můžou vyzařovat i některé starší předměty používané v domácnosti. Martin Jor z řežského muzea navštěvuje mimo jiné různá vetešnictví s dozimetrem, a odhaluje tak radioaktivní kuriozity do své sbírky.
Zdroj: Svět motorů
