Range Rover slaví kulatiny, je mu rovných padesát

Range Rover, dnes nazývaný prostě klasický se ukázal odborné veřejnosti v Cornwallu před padesáti lety, 17. června 1970. Ač se všeobecně traduje, že byl prvním luxusním vozem světa, který se mohl s grácií pohybovat i mimo zpevněné cesty, současní představitelé automobilky tento fakt navíc zdůrazňují s patřičnou pýchou, není to bohužel pravda. O osm let jej předběhl Jeep Wagoneer. V této souvislosti mu tak náleží primát pouze evropského formátu.

Ale to nic nemění na faktu, že britský nezmar je legendou a ikonou průmyslového designu. Dnes, kdy je v módě zkratka SUV, se mu tak skutečně říká, jenže pořád toho v terénu umí hodně. Akorát si ho tam ničí málokdo... Jeho vývoj začal v roce 1966, Rover chtěl nabídnout zákazníkům něco mnohem sofistikovanějšího než tradičního „landyho“. Původně mu říkali „100-inch station wagon“. Oněch sto palců reprezentovalo rozvor náprav 2540 mm. Prototyp z roku 1968 už nesl na přídi jméno Velar, které stále ještě nebylo definitivní.

První generace (1969-1996)

Necelých 4,45 m dlouhý Range Rover navrhli Spen King, Gordon Bashford a David Bache. Původně od samého konce 60. let se vyráběl pouze s jedním párem bočních dveří a s hliníkovým benzinovým vidlicovým osmiválcem 3,53 l od Buicku, později převrtaným na 3,95 a následně i 4,2 l. Zpočátku pouze karburátorovým. Na svou dobu vynikal ovladatelností v terénu i na silnici. Stálá čtyřkolka představovala standard stejně jako čtveřice kotoučových brzd. Druhý pár a s ním praktičtější přístup dozadu přišly až o dvanáct let později.

První generace se v průběhu své předlouhé kariéry dočkala samočinné převodovky (1982), pětistupňového manuálního ústrojí místo čtyřstupňového (1983), vstřikování paliva (1984), dieselu VM Motori 2,4 l (1986), ABS (1989) a ve finále kontroly trakce a vzduchového podvozku se samočinnou elektronickou regulací (1992). Ve třech posledních technických inovacích spojených se znakem náprav 4x4 byla celosvětovým lídrem. Úspěch dokazuje i to, že po dva roky vznikala souběžně se svým nástupcem, právě tehdy se začalo používat označení Classic. Do světa se rozjelo 317.615 exemplářů. Stala se prvním automobilem na světě, který byl vystaven ve francouzském Louvru.

Range Rovery se zúčastnily britské vojenské expedice Trans-Americas (1972), ujely skoro 29 tisíc kilometrů a projely coby pionýři i neprostupný Darién na pomezí Kolumbie a Panamy, kde je přerušena Panamerická dálnice. Jiná expedice ujela o dva roky později během stovky dní 12.000 km po Sahaře. Maraton z Londýna do Sydney měřil v sedmdesátém sedmém přes třicet tisíc kilometrů, žádný delší automobilový závod (či spíše soutěž) nebyl nikdy předtím ani poté vypsán. Range Rover vyhrál kategorii čtyřkolek, Australané Evan Green, John Bryson a Tom Leake obsadili zároveň jedenácté místo celkově před trojicí John Taylor/Jeremy Browne/Robert Hunt na stejném voze.

Nejúspěšnějším automobilem prvního ročníku „raidu“ z Paříže do Dakaru (1979) byl také modifikovaný Range Rover posádky Alain Génestier/Joseph Terbiaut/Jean Lemordant, k Růžovému jezeru dorazil za třemi motocykly. Jména oněch tří Francouzů jsou dnes neprávem zapomenuta, ročník 1981 však vyhráli absolutně nepoměrně známější René Metge a Bernard Giroux. Speciálně upravený dieselový Bullet zase překonal v polovině osmdesátých let 27 rychlostních rekordů. Den a noc byl schopen trvale jezdit rychlostí přes 160 km/h. Italské naftové motory VM, od roku 1989 s objemem 2,5 l nahradil v sérii na počátku 90. let jiný dvouapůllitr, tentokrát vlastní konstrukce.

Za technickou inovaci už v roce 1971 získal cenu autoklubu RAC. První limitovanou edici v historii představovala In Vogue (1981), sportovnější CSK (1990) nesla své jméno po jednom z tvůrců vozu, kterým byl Charles Spencer King. Vzpomeňme ještě alespoň LSE prodávanou v USA jako County LWB. Ona tři konečná písmena znamenají „long wheelbase“, tedy prodloužený rozvor, konkrétně na 2743 mm. Karoserie pak měřily o zhruba dvacet centimetrů více.

Krátce se Range Rover montoval ze stavebnic u Jaguar-Rover-Australia v Enfieldu ve státě Nový Jižní Wales (1979-1983). Mimochodem, do Spojených států si našel cestu až v sezóně 1987. Přestavby na jeho bázi by vydaly na samostatnou knihu. Existovaly šestikolové speciály s nataženými rozvory – osobní, vojenské i hasičské, dále pak sanitky i kabriolety s různou vzdáleností mezi nápravami. V seznamu úpravců by určitě každý čekal britské Wood & Pickett a Overfinch, ale ambulance od německého Binzu, specialisty na mercedesy mohou být pro leckoho překvapením... V bývalém Československu se objevily ty od anglického Lomasu.

Druhá generace – P38A (1994-2002)

Druhá, 4,71 m dlouhá generace z roku 1994 dostala interní kód P38A, říká se jí také LP. Číslo 38A nesla budova v továrním komplexu v Solihullu, kde probíhal její vývoj. Měla pod kapotou benzinové motory V8 s objemy 3,95 a 4,6 l, nechyběl ani turbodiesel 2,5 l od BMW a nastavitelný podvozek. Jízdní vlastnosti se dále zlepšily. Land Rover Ltd. se stal majetkem právě mnichovské automobilky, která jej ovšem na přelomu milénia prodala americkému Fordu.

Design byl dílem George Thomsona. Silueta se oproti klasice prakticky nezměnila stejně jako typický znak na zádi: dvoudílné napříč dělené víko zavazadelníku. Dřívější kulaté přední reflektory bez společných velkoplošných krycích skel či plastů však nepřežily. Stopku dostala karosářská verze s jedním párem dveří.

Zaujala kompletně černá, jen desetikusová limitovaná edice Linley z londýnské Motor Show 1999, tmavý byl její exteriér i interiér. Ten samozřejmě v kůži a s prvky v klavírním laku, uvnitř nechyběla ani navigace a televize. Její vznik inspiroval návrhář nábytku Lord Linley, po kterém byla nazvána. Nebylo divu, že stála astronomických sto tisíc liber...

Třetí generace – L322 (2001-2012)

Třetí Range Rover (L322 alias LM) z konce roku 2001 se razantně zvětšil na 4,95 m a nabídl více místa i na palubě, tady si vzali designéři, konkrétně Phil Simmons a Wolfgang Reitzle hodně z luxusních jachet a pohodlí nejvyšší třídy dopravních letadel. Půlmiliontý exemplář za celou dobu existence vyjel ze Solihullu po třiatřiceti letech od zahájení produkce klasika, v sezóně 2002.

Postupně se pod jeho kapotu dostávala nová generace zážehových vidlicových osmiválců, která vystřídala motor obdobné konfigurace s objemem 4,4 l od BMW. Šlo o kompresorový Jaguar 4,2 l a atmosférický 4,39 l stejné značky (oba 2005) a pětilitr spalující benzin (2009) s mechanickým přeplňováním i bez něj. Biturbodiesel Ford Lion 3,63 l, u Land Roveru značený TDV8 (2006) nahradil mnichovský řadový šestiválec 2,93 l, už s common-railem a tuto změnu zároveň doprovázela první verze systému Terrain Response.

Na konci dekády, kdy legenda oslavila své čtyřicátiny a turbodiesel posílil na 4,37 l, se objevily digitální přístroje a palubní displej DualView. Řidič mohl (a odnes stále může i v nástupci) sledovat navigační data, zatímco spolujezdec na stejné obrazovce kupříkladu film. Land Rover také přešel pod křídla indické Taty, v rámci jejího impéria byla vytvořena skupina Jaguar Land Rover (JLR). Mimochodem, automatické převodovky měly v této řadě zprvu pět, později šest a nakonec osm rychlostí.

Čtvrtá generace - L405 (2012-dosud)

Pětimetrový Range Rover čtvrtého pokolení (L405/LG) se vyrábí už takřka osm let, debutoval v září 2012 v Paříži. Díky kompletně hliníkové konstrukci ubral na váze skoro půl tuny, což snížilo i spotřebu paliva. Designér Gerry McGovern se bohužel neubránil trochu zbytečným „asijským“ linkám předních i zadních světel. Současná generace Disponuje elektronickými systémy Terrain Response 2 a od sezóny 2014 i ATPC (All-Terrain Progress Control). Ten udržuje v obtížných podmínkách konstantní nízkou rychlost, aby se mohl řidič soustředit na dění před sebou.

Diesely se dvěma turby zpočátku reprezentovaly V6 2,99 l a V8 4,37 l, zážehové osmiválce měly objem 5,0 l, znovu v atmosférické i mechanicky přeplňované verzi. K nim se připojil v roce 2014 i třílitr, opět coby vidlicový šestiválec a s kompresorem i bez. Převodovky jsou od počátku výhradně osmistupňové samočinné. Kromě zážehových a vznětových motorů se nabízel i jako hybrid, zpočátku s třílitrovým „nafťákem“ SDV6. ten debutoval v dubnu 2014 v Číně, ale dostal se i do Evropy včetně České republiky.

Superluxusní vlajková loď SVAutobiography slavila premiéru v březnu 2015 na autosalonu v New Yorku. Stála za ní divize Special Vehicle Operations (SVO). O měsíc později byl pak v Solihullu vyroben v pořadí šestimiliontý Land Rover od samého počátku existence značky (1948), konkrétně šlo o Range Rover Vogue SE s dlouhým rozvorem pro klienta v Říši středu. Hybridní P400e má od závěru letopočtu 2017 pod kapotou benzinový dvoulitrový čtyřválec Ingenium s turbem, P400, který se objevil před rokem zase postrádá elektromotor a pohání jej zážehový třílitrový šestiválec, avšak nikoli do V, nýbrž řadový. Prototyp SV Coupé ze Ženevy 2018 měl být návratem ke třídveřové verzi, ale do sériové produkce se nedostal.

Koráb jede i po půlstoletí svého aktivního života dál. Cestou a sem tam i necestou. Dnes je považován za SUV, ale to je samozřejmě nesmysl. Žádná sportovně-užitková vozidla v době jeho debutu neexistovala a terénní ambice dodnes neztratil. Pravda, ničit si auto za minimálně 2,8 milionu korun (ale také klidně i dvojnásobek) v blátě, písku, ve vodě a na kamení nebude asi hned tak někdo, avšak klidně může. Při oslavě pětačtyřicátých narozenin přivezl Land Rover do Cornwallu auta všech generací, aby s nimi nafotil sérii nových snímků a fanoušci mohli porovnat jejich tvarový vývoj. Silueta nicméně zůstala prakticky stejná... K padesátinám pro změnu nadělil zájemcům výroční limitku Fifty a k ní sérii společných firemních snímků s jubilujícím předchůdcem.

Ostatní sourozenci

Zatímco na původní automobilku už jen vzpomínáme, můžeme ji velebit za to, že divizi aut použitelných mimo asfalt oddělila... Značku Range Rover reprezentuje v současnosti čtveřice řad.

Menší Sport se vyrábí už patnáct let, od roku 2013 ve druhé generaci L494. První Evoque L538 (2011-2018) se v závěru kariéry dočkal i sériového kabrioletu, ten ale neuspěl. Současná série L551 má pouze pět dveří, přišla i o třídveřový model. Nejmladším členem portfolia je Velar (L560) nazvaný podle původního prototypu a předprodukční série z konce 60. let. Ten vzniká od sezóny 2017 a velikostně svými 4,8 m zapadá mezi „range“ a Sport s délkou 4,73 m.

Zdroje: Land Rover Media, WorldCarFans/Motor1, LondonSydney77.com, Wikipedia, Auto World Press, Příznivci (nejen historických) sanitek FB, LandRover.cz

Foto: Land Rover Media