Renault 8 a 10 – Malý a větší bratr

Vývoj Renaultu 8 (do roku 1964 se používalo označení R8) probíhal v době, kdy měl Renault čilé obchodní vztahy s italskou Alfou Romeo. Alfa Romeo vyráběla v licenci Renault Dauphine a Ondine (1959–1964) a Renault R4 (1962–1964). Renault naopak prodával ve své síti vozy Alfa Romeo. Alfa Romeo dokonce v roce 1960 postavila prototyp Tipo 103, který se nápadně podobal Renaultu 8.

Sériový Renault R8 (model R1130), který se představil v červenci 1962, vycházel koncepčně ze svého předchůdce Renaultu Dauphine. Nový čtyřválcový motor s pětkrát uloženým klikovým hřídelem, objemem 956 cm³ (vrtání 65 mm, zdvih 72 mm), rozvodem OHV a výkonem 30 kW (41 koní) byl stejně jako u Dauphine umístěn v zádi, chladič však byl tentokrát umístěn až za motorem. Moderní podvozek měl přední kola nezávisle zavěšena na horních a dolních příčných ramenech a zadní na kyvadlových polonápravách. Odpružení kol zajišťovaly vpředu i vzadu vinuté pružiny a poprvé u vozu této třídy byly na všechna čtyři kola namontovány kotoučové brzdy. Standardně se dodávala plně synchronizovaná třístupňová převodovka s řazením na podlaze nebo za příplatek čtyřstupňová převodovka se synchronizací 2. až 4. stupně. Renault 8 s pohotovostní hmotností 725 kg jezdil rychlostí až 125 km/h a spotřeboval v průměru necelých 7 litrů na 100 km.

Hranatá móda

Renault 8 dostal ve své době moderní karoserii hranatějších tvarů s rozměry 3995 x 1490 x 1361 mm a rozvorem 2270 mm. Na jeho designu se významně podílel Philippe Charbonneaux. Typickým stylistickým prvkem čtyřdveřové karoserie byla příď s víkem zavazadlového prostoru (objem 0,24 m³) prolomeným do tvaru písmene V. Přední čelo bez obvyklé masky chladiče zdobila jen tenká vodorovná lišta se znakem Renaultu po levé straně. Od Dauphine převzala osmička tvar nárazníku se zvýšenou střední částí. Boky zdobila chromovaná lišta, kopírující prolis v celé délce vozu. Vzduch se dostával k chladiči otvory ve víku motorového prostoru na zádi vozu.

renault  

Na jaře 1964 přišel na trh výkonnější Renault 8 Major (R1132) s motorem, jehož objem byl převrtáním z 65 na 70 mm zvětšen na 1108 cm³, a standardně dodávanou čtyřstupňovou převodovkou. Výkon motoru stoupl na 31,6 kW (43 k). Od podzimu 1967 se tyto motory montovaly do všech standardních Renaultů 8. Pro modelový rok 1968 připravil Renault model 8S, který svými čtyřmi světlomety připomínal sportovní modely Gordini. Poháněl jej 1,1litrový motor o výkonu 37 kW (50 k).

Modrá je dobrá

Francouzský ladič Amédée Gordini pokračoval ve spolupráci s Renaultem a na podzim 1964 debutoval sportovní sedan Renault 8 Gordini (R1134) se čtyřválcem 1108 cm³ s novou hlavou válců, naladěným na výkon 57 kW (77 k). Všechny modely Gordini (říkalo se jim také zkráceně Gord) se dodávaly v typické francouzské modré barvě se dvěma bílými pruhy, procházejícími od přední kapoty přes střechu až ke koncovým světlům.

renault  

O dva roky později dostal Renault 8 Gordini (typ R1135) čtyři kruhové světlomety a motor převrtaný na 1255 cm³. Amédée Gordini jej vyladil na výkon 65 kW (88 k), takže vozy s tímto motorem a s pětistupňovou převodovkou dosahovaly snadno 175 km/h a kilometr s pevným startem ujely za 32 s. Těmto výkonům musely být pochopitelně přizpůsobeny podvozky. Snížila se například výška karoserie nad vozovkou a vzadu byly montovány dvojité tlumiče pérování. Neobvyklým technickým prvkem byl negativní sklon zadních kol, zvyšující stabilitu v zatáčkách.

Vozy Renault Gordini sklízely od začátku velké úspěchy na sportovním poli. Vyhrály mimo jiné třikrát po sobě korsickou rallye Tour de Corse (1964 – 1966), Alpský pohár (1965) a v roce 1969 Rallye Monte Carlo. V roce 1966 byl pro Renaulty 8 Gordini založen Francouzský pohár. Pro mladé závodníky se stal prvním krokem k profesionální kariéře Gordini Cup. Celkovým počtem 11 607 vyrobených vozů se R8 Gordini stal sportovním nástrojem dostupným i méně majetným zájemcům.

O číslo větší – Renault 10

Prodloužením přední a zadní části karoserie při zachování rozvoru 2270 mm vznikl v roce Renault 10. Byl to poměrně prostorný vůz s rozměry 4197 x 1526 x 1405 mm a zavazadlovým prostorem vpředu s objemem 0,315 m³. Karoserie prošla, kromě zvětšení rozměrů, řadou stylistických úprav. Vpředu zůstal typicky zalomený nárazník, ale tentokrát bez svislých sloupků. Na dvojici kruhových světlometů navazovala rozměrná směrová světla a vodorovná lišta mezi světlomety se rozšířila. Boční pohled osvěžila tenká zalomená lišta a lesklá ozdoba na sloupcích C. Také vzadu byla zvětšená koncová světla propojena širokou ozdobnou lištou. Na podzim 1967 dostal Renault 10 obdélníkové světlomety a nově tvarovanou záď. V roce 1968 převzal některé stylistické prvky desítky Renault 8.

renault  

Zpočátku poháněl Renault 10 motor s objemem 1108 cm³ a výkonem 31,6 kW (43 k), od roku 1969 se dodával s výkonnějším čtyřválcem z Renaultu 12, jehož objem byl 1289 cm³. Vozy s tímto motorem se nazývaly Renault 10 1300. Do léta 1971 bylo vyrobeno 688 tisíc vozů Renault 10.

Renaulty 8 a 10 se ve Francii vyráběly do roku 1971 (od roku 1965 také s elektromechanickou automatickou převodovkou Jaeger), prodávaly se ale ještě dva další roky a ve Španělsku vydržely ve výrobě až do roku 1976. Montovaly se také v Bulharsku u firmy Bulgar Renault a v Rumunsku pod názvem Dacia 1100. Celková produkce se přiblížila hranici 1,4 milionu kusů. Osmičku si oblíbili i naši řidiči, do tehdejšího Československa se jich dovezlo necelých devět tisíc.