Reportáž: Jak se likvidují autovraky - V cele smrti

Prach jsi a v prach se obrátíš, praví se v bibli. Přemýšleli jste někdy o tom, že to platí i pro auta? My ne, dokud jsme se nevypravili podívat na osud vraků.

„Přivezl jsem vám Renault Express. K likvidaci,“ přichází do trochu ušmudlané kanceláře společnosti Gera muž a ukazuje ven. Vůz ještě nevypadá nejhůře. Přesto je jasné, že právě dokončil svoji poslední cestu a čeká už pouze na obřad rozloučení s tímto světem.

Zanese se do systému

Před fyzickou smrtí však nejprve dojde k té formální. Auto se váží a kontroluje se shodnost VIN kódu s velkým technickým průkazem. „Teď už jen vyplním potvrzení o přijetí k likvidaci a z auta se stane formálně nebezpečný odpad,“ popisuje vedoucí pobočky Radan Volf. K této proceduře

je třeba přítomnost majitele nebo jeho plná moc. A také velký technický průkaz. V případě, že vůz dojel po vlastní ose, musí si dosavadní majitel odmontovat registrační značky. Na oplátku je auto zaneseno do databáze vyřazených vozů a zákazník dostává potvrzení o likvidaci.

reportaze svetmotoru

Nejdřív odsát

Z váhy míří sledovaný vrak rovnou na odsávačku. Tady začne jeho pomalá smrt: postupně „vykrvácí“. Likvidují se veškeré provozní náplně – nejen olej, ale i palivo nebo chladicí a brzdová kapalina. Nezapomíná se ani na směs do ostřikovačů. Vše vykape do oddělených tanků. Plné se poté odvezou do dalšího likvidačního závodu. Na tomto místě se taky vyndává autobaterie.

Vymlátit

„Když je auto bez provozních kapalin, není už nebezpečným odpadem,“ popisuje Volf. Vysokozdvižný vozík převáží vozidlo na další stanoviště, kde

probíhá demontáž interiérů, skel i všeho dalšího, aby zbyl jen kov. Vše se přitom třídí: do jednoho kontejneru putují kabelové svazky, do dalšího plast a jinam se házejí elektromotory. „Ty se posílají do Číny, kde z nich odstraní barevné kovy, které se znovu použijí. Také samotný šrot míří za hranice, vozíme jej do huti nedaleko Drážďan,“ tvrdí vedoucí provozu. Na skládku putují pouze některé plasty a sklo. „Je také potřeba vystřelit airbagy,“ připomíná oblíbenou činnost mechaniků Radan Volf.

Právě tady, kde se rozebírá, stráví auto nejvíce času. „Přestože se odstrojení dělá cestou nejmenšího odporu, zabere něco přes tři hodiny,“ dodává. Zde vůz zároveň ztrácí poslední možnost mobility: sejmou se kola s pneumatikami.

Až na plech

Torzo poté pokračuje na další stanoviště. Zatímco dosud vše vypadalo docela normálně, teď míří vrak napíchnutý na vysokozdvižný vozík snad rovnou

do pekla. Asi dvoumetrový chlapík s vyholenou hlavou v umaštěných montérkách totiž vypadá jako sám ďábel. A když si auto odveze do svého koutku popsaného nápisy „Nemáš prachy, neobtěžuj“ a „Zadarmo nedělám, nejsem charita“, hodí jej na bok. Během deseti minut vozidlo pomocí autogenu v plamenech vykuchá. Raději si žádost o rozhovor rozmýšlíme a s otázkami spěcháme za Volfem.

reportaze svetmotoru

„Tady se vyřeže nádrž, potom motor a nápravy,“ popisuje. Zatímco nápravy míří bez dalších úprav přímo do hutě, pohonná jednotka putuje do jiného závodu, kde ji rozmontují na prvočinitele a roztřídí na litinu, hliník a železo.

Rovněž se zde vyřeže katalyzátor. „Ten také posíláme k dalšímu zpracování. Jenže u starých aut už v něm většinou nic hodnotného není,“ podotýká Volf.

Odpočívej v huti

Z vozu už zbývá jenom plech, ještěrka jej převáží pod kolový nakladač s obrovskou mechanickou rukou. Je konec, říkáme si. Asi tunová paže bere

Škodu Forman a mačká ji jak plechovku od koly. Úplně nás šokuje, že v téhle ruině, která navíc vůbec nepůsobila zrezle, se ještě před chvilkou mohl někdo prohánět stotřicítkou po dálnici. I chrupnutí, poslední formanovo slovo, se podobá mačkání obalu od dopité limonády. Ruka pracuje dál a bere si na pomoc položenou radlici. „Ta má asi dvě tuny,“ popisuje průvodce. Během pěti minut je z auta placka. Mechanický predátor odhazuje ulovenou a strávenou kořist na hromadu šrotu. Z té už zamíří do hutní pece. Jaký bude její příští život? Kdo ví, třeba bude vaší budoucí ledničkou. Nebo židlí, na které možná právě sedíte.